Škola hříšníků

Dlouhá míle, toť ústřední motiv textu hned dvou, tempově a náladově tolik odlišných písní Karla Hály, které doprovázejí kluka Pepíka Adamce na cestách. Několikrát z polepšovny do svobodnějšího a snad i lepšího života a opět několikrát zpátky... Hanibalův snímek s problematikou nelehkého života mládeže v 60. letech se sice nevyrovná legendárním Starcům na chmelu ani Helgeho Prvnímu dnu mého syna, ale spolu s několika dalšími obdobními snímkami z téže doby tvoří zajímavou součást komplexního pohledu filmařů na tuto problematiku, tentokrát skrze prostředí chlapecké polepšovny. Nejlepšímu odchovanci se dostalo štěstí nasbírat za příznivé chování 100 bodů potřebných pro propuštění, jenže postačí to na přípravu do běžného života? Život totiž bývá někdy i nespravedlivý, stačí jedno malé šlápnutí vedle a člověk "vybouchne". Pozor, SPOILER!Z průměru snímek pozvedává mimo jiné pohnutka k zamyšlení, když se jedním z těch "školních hříšníků" stává vedle řady kluků i sám ředitel jejich ústavu, nucen pro jeden takový "výbuch" odejít ze své funkce... aneb nikdo není svatý.Konec spoileru. V hlavní roli odvedl pozoruhodný výkon teprve 20ti-letý Ladislav Potměšil; je docela překvapením, v jakých kvalitních filmech (Transport z ráje, Strach) tento herec známý především z příšerných komedií let 80. a 90. začínal. Atmosféru 60. let ve filmu podtrhuje skvělá muzika Orchestra Karla Duby. 80% (27.11.2017)

Na rozdíl od distributora se domnívám, že film je výraznou kritikou morální krize společnosti. Jasný odkaz na to, že vítězí lež, nečestné jednání a nepoctivost, snad ani jeden z těch ptakopysků, kteří píší oficiální distributorské obsahy, nemůže považovat za něco jiného, než kritický pohled na úpadek morálky. Ale mezi distributory je možné vše. Hlavně na CS Filmu. Tam je zřejmě podmínkou pro napsání obsahu nedokončené základní vzdělání a totální absence znalostí filmu. Ale snímek samotný nemůže za literární impotenci distributora. Škola hříšníků je dobře napsaná i zahraná. (31.03.2013)

Československý film zabývající se problematikou začlenění mladistvých delikventů do socialistické společnosti. Ředitel domova pro mládež Pavlata, muž pevných morálních zásad, má ke svým chovancům moderní pedagogický přístup, jedná s nimi přísně, ale férově a hlavně jako rovný s rovným, snaží se své svěřence zabavit smysluplnou prací a tato se novátorská metoda se zdá býti velmi nadějnou, ačkoli se to některým úzkoprsým vychovatelům nelíbí. Slušný a poctivý Pepík Adamec v podání dvacetiletého L. Potměšila, je poctěn důvěrou a je propuštěn do pracovního procesu o několik měsíců dříve. Počáteční úspěchy a pochvalná slova dodají mladému dělníkovi sebevědomí, avšak tragická smrt otce a odporný charakter macechy ho srazí na kolena. Začíná mít problémy, zejména kvůli své vznětlivé povaze a odmítání si připustit myšlenku, že svět není spravedlivý, se svým nepříjemným mistrem a je vrácen zpět do ústavu, což je pro idealistického ředitele morální katastrofa a rezignuje ze svého postu. Vynikající herecké výkony obou hlavních postav, R. Brzobohatého v roli ředitele Pavlaty a mladého L. Potměšila, snesou nejvyšší měřítka, jinak mi snímek připadá spíše průměrný. Vedlejší herecké postavy byly obsazeny známými herci, jako I. Prachař, J. Hlaváčová či J. Adamová, avšak byly spíše doplňkové. Pokud porovnáme Školu hříšníků s mladšími snímky z podobného prostředí, tedy z ústavu pro mládež jako Pasťák (1968) či Zámek Nekonečno (1983), užasle sledujeme diametrální rozdíl v jednání, vystupování a celkové úrovní filmových chovanců, i když pochopitelně v tomto případě to nebylo ústřední téma. Nevýrazný režisér J. Hanibal natočil průměrné dílo s nepříliš ostrou kritikou společnosti, jež dala sice mladému člověku příležitost se začlenit do normální života, ale při prvním selhání se ho zbavila jako nepotřebného s věčnou nálepkou za svou minulost. (26.04.2016)

Tak asi nejhorší je přečkat úvodní skoro tři minuty odporných pazvuků, pak už to jde. Tyto pazvuky sice ve filmu ještě uslyšíme, ale již mají alespoň melodii. Mladý Potměšil hraje dobře, ale scénář skáče zbytečně zpět do domova, i když se dění tam hlavní postavy netýká. Celkově mne to nijak moc nezaujalo, hlavně scénář se mi zdál hodně slabý. (03.07.2018)

Přesně takhle vypadá střet teorie s praxí, konstatuji s politováním.. Dospívání je složité období i bez těch klacků pod nohama a pro kluka, kterému schází rodina, kotva, přístav, je to těžké dvojnásob.. Radek Brzobohatý se mi v roli ředitele Pavlaty zamlouval, stejně jako jeho výchovné metody, mladinký Ladislav Potměšil mě příjemně překvapil, dal toho Pepíka Adamce moc hezky.. Snímek na mne zapůsobil nejen jako otevřená kritika společnosti, ale zejména jako smutné sociální drama, kde mládě proti mistrovi (jednotlivec proti systému) nemá šanci.. (12.03.2021)