Dědeček, Kyliján a já

Milý, veselý rodinný film, který mě prostě potěšil :-) Číší z něho pěkná atmosféra, lidské pochopení, láska k přírodě a zvířatům, ale i nostalgie a snad též trochu poučení (v dnešní době by byl podobný dlouhý výlet pro samotného malého kluka mnohem víc nebezpečný). Mělo by ho znát i široké dětské publikum, nejen fanoušci starých čs.filmů, ale žel, doba se za posledních 50 let hodně změnila i v uměleckém vkusu, když se našim dětem pouštějí hlavně kreslené rádoby pohádky z USA. Škoda. Jinak zde taky pěkná postava dědečka Karpíška v jedné z posledních rolí pro Rudolfa Deyla. (03.08.2017)

Kde jsou ty časy... Nu, musel jsem si zase jednou povzdechnout, protože >v rámci žánru< ani po téměř půlstoletí neztratil tenhle poetický film své kouzlo (a kde jsou už dnes ty současné podbízivé uhýkané srágory, že...) a navíc - pro vnímavé fandíky - se zde asi poprvé v českém filmu objeví dva úžasné technické klenoty té doby - nadčasový sportovní kabriolet Porsche 356 a d.m.s.n. nejkrásnější letoun všech dob - Sud Aviation Caravelle. ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Sud_Aviation_Caravelle ) . . . A za ten příběh - ach dědečku i Kyliáne, pamatuju si vás! Vrátil jsem se s vámi zase po letech do dětství a byl to pěkný výlet! Tak šťastnou cestu... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách černobílých, hodnocení po repete 13.4.2013 na tv Barrandov /zas po čase jeden z mála smysluplných počinů téhle stanice/ 348., komentář zde nostaligický coby dvacátý - 13.4.2013) (13.04.2013)

V poctivém smyslu slova rodinný film-krásná magická hudba, mám ho navždy pod kůží....Film o čistých duších... Deyl už byl během natáčení velmi nemocný -až tak- že se filmový štáb o něj strachoval. Malý David kterému před natáčením snímku zemřel otec k Deylovi velmi přilnul a těžce tuto situaci nesl. (18.10.2012)

To je taková škoda, že pro děti se už nic netočí. Současná doba si vystačí s jejich kritikou, že celé dny tráví na internetu. Jenže hrát si venku je o ústa, a to je zrovna nemusí přejet lenošná koza v SUVčku, z kterého nevidí na silnici. Kultura pro děti se taky žádná nedělá, v rámci hyperkorektnosti je velice nemoderní jít do cirkusu, protože v něm týrají zvířata. No tak jasně, bylo by asi lepší jít na jatka, protože tam se se zvířaty mazlí. Ale dosti žehrání na současnou dobu. Tenhle film je krásně poetický, zasněný a celkem romantický. Mezi dědou a vnukem skvěle funguje chemie. (06.07.2022)

Jestliže je pozdější Hanibalova Červená kůlna filmem o obrodné síle stáří, pak je Dědeček, Kyliján a já studií obrodných schopností dětství. Malý chlapec odjíždí za svým dědečkem-převozníkem na venkov, svou zvídavostí a okouzlením v něm oživuje společně se vzpomínkami také jeho odeznívající vitalitu a probouzí v něm sílu, s níž se vzepře osudu (jeho domek má být zbořen a on se má odstěhovat do "starobince"). Narozdíl od městské Červené kůlny, která má formu koláže, se v tomto ranějším snímku vrství emocionálně bohaté scény z přírody. Člověk, lhostejno zda stařec či dítě, nachází v krajině nejpřímější cestu k sobě samému. Takovou klíčovou scénou je dědečkovo noční plavání, které dokonale symbolizuje jeho znovuzrození, uvědomění si sebe sama a své vůle svobodně žít a bojovat. (20.02.2010)