Victoria

Nemci opäť excelujú! Victoria je celá natočená na jeden dlhý, strihom neprerušovaný záber, avšak nie v jednej provizórnej budove, kde si na to režisér môže pripraviť ideálne podmienky, ale priamo v centre Berlína, nad ránom niekedy medzi 4:00 - 6:30. Samotný dej sa tak odohráva v reálnom čase, vďaka kamere je počas takmer dvoch a pol hodín neustále v pohybe a postupne nevystrieda iba niekoľko lokácií, ale aj nálad a žánrov. To čo spočiatku vyzerá na uvoľnený road trip jednej Španielky po Berlíne s partiou miestnych poflakovačov počas ktorej sa prehlbuje vzťah medzi ňou a jedným s mladíkom (veľmi intímny, až romanticky dialóg v kaviarni) sa postupne mení na strhujúci thrillerovú jazdu, napätú doslovne do poslednej sekundy. A vzhľadom na to, že divák od postáv ani na sekundu neodtrhne oči, tak si ju rovnako intenzívne prežije s nimi. Mám síce pár výhrad k chovaniu titulnej Victorie, ale to skôr preto, že ja som povahovo diametrálne odlišný človek, ktorý by z podobného konfliktu dávno vycúval a aj to samotné natočenie na jeden záber skôr než by filmu niečo pridávalo je iba spôsobom ako sa predviesť, ale prečo nie?! Dôležité je, že sa to podarilo a hlavne, že to funguje ako uveriteľné prežitie jednej noci počas ktorej sa veci nečakane zvrtnú, než by to bola nejaké maniera, pri ktorej si chce režisér honiť ego a preto za tú formu prihadzujem aj tú piatu hviezdu. Vo výsledku nie je Victoria nijako intelektuálnym zážitkom ako by sa po uvedení na niektorých festivaloch mohlo zdať, ale je to tak intenzívny zážitok, že pri záverečných titulkoch musí divák až lapať po dychu. CELKOVO: 4,5* (9/10) (04.12.2015)

Ach bože, fakt nechápem čo kto na tomto vidí, že to je dokonca v červených číslach. Jediné, čo sa ako tak dá je tá dôrazne omieľaná kamera na jeden záber. Vrcholne neznášam filmy o stupídnych ľuďoch, no a tá Viktória snáď trhla všetky rekordy. Normálnemu človeku by sa zapla v hlave červená kontrolka už v úvode ako vyšla z diskotéky, alebo najneskoršie v tej kaviarni, no ale ona... nie, nie, to mi vážne hlava neberie. A to radšej nespomínam vrcholne nesympatickú herečku v hlavnej úlohe. Čo sa týka dejovej linky, to akože vážne toto? Jedna hodina čistého času totálne zúfalstvo - hulákanie, chľastanie, chodenie po meste, po streche... proste trápny čávizmus na entú. A režisér sa tvári akože bohvieaké terno to je. No poviem vám, také chlastačky a vrieskanie som pred vyše dvadsiatimi rokmi absolvoval na výške aj každý týždeň. Jediný rozdiel bol ten, že nie v Berlíne, nevykradol som banku a moji kamoši nemali v hlave čiernu dieru. V prvej polovici trocha upútalo pozornosť len to klavírne intermezzo v kaviarni. O to viac však zamrzelo keď sa všetko vrátilo do starých koľají. No proste veľké nič. Keby som si na telefón natočil dvojhodinové video tancujúcich múch a ovadov okolo kravského lajna, tak dostanem hodnotnejší umelecký zážitok, o tom žiadne pochybnosti. Druhá polovica sa už o čosi snažila, no bez efektu samozrejme, pretože tu už stupidita všetkého a všetkých prekročila únosnú mieru. " Odpustíš mi Victoria?" "Ale áno, jasné..." Čo na tom, že okolo mafiáni, zbrane, nadávky do čubiek.... No vážne, ako toto, čo na tomto, že je to akože super pre väčšinu. Som divný? No radšej budem divný ako pozerať na takúto koninu. Odpad nedávam len protekčne. Nemám to vo zvyku, ale toto "veľdielo" by si ho bez mrknutia oka a s prstom v zadku veruže zaslúžilo. 20/100 (27.02.2020)

Film jako performace a je na vás, za jaký konec to vezmete. Navzdory jiným jsem naopak přesvědčen, že ona jednozáběrová metoda je tu úzce provázaná s obsahem, který by bez ní zkrátka nefungoval. Genius loci nadranního Berlína, kdy anything goes tu hraje jednu z hlavních rolí a kdo se někdy opilý a zdrogovaný sápal ranním velkoměstem zejména ocení bezprostřední věrnost první poloviny filmu, která jinak funguje jako notně přetažený úvod do vyprávění a postav. Chytrým tahem považuju, že nerodilí mluvčí se spolu dorozumívají lámanou angličtinou, čímž se paradoxně zjednodušuje jejich komunikace s divákem, která se vždy omezí na roztomile jalové holé věty a nezatěžuje nadstavbou. Což se obecně dá vztáhnout na celý film. Problém nastane paradoxně s tím, jakmile se dá do pohybu děj, kdy řadu imbecilních rozhodnutí již nelze omlouvat adrenalinem, alkoholem a drogami, zato se zvýší jejich intenzita a díky reálnému času vyprávění si jejich důsledky vypijeme v celé jejich délce. Nepříjemné napětí, které jinak z celého filmu dělá opravdový festival diváckého nepohodlí se tak mění na úporný facepalm a skřípání zubů, protože jednozáběrová metoda se již onosí a nadále ji chybí formální atrakce. Jenom tam je a jenom je to na jeden záběr. Nic víc (nic míň) . PS: na to, že na začátku filmu se šla Victoria neúspěšně vyčurat, to nakonec v pohodě dotáhla další dvě a půl hodiny. Už na škole jsem věděl, že holky chodí na záchod částečně z nudy (21.02.2016)

Vysoké procenta film nahání tím, že je natočen na jeden záběr, což je samosebou téměř zázrak, ale oči si tím zaslepit nenechám. Každá scéna je tak třikrát delší, než je třeba a přežít nezáživnou první hodinu jsem zvládl až na druhý pokus. Nechci film poslat do pekel, to si nezaslouží díky výbornému piáno doprovodu a zaplaťpánbůh alespoň napínavému a smutnému konci. Ale ještě teď kroutím hlavou nad debilním chování celé partu po lupu a nereálně odvážném zapojení hlavní hrdinky do akce. (29.11.2015)

Stejně jako Birdman, ani Victoria nedokáže přesvědčit, že je pro ni jednozáběrový přístup něčím víc než způsobem, jak se předvést (režisér se v rozhovorech rád chlubí tím, že oproti Inárrituovi nepoužíval „neviditelný“ digitální střih a celý film se mu s herci podařilo po desetidenním zkoušení sjet na třetí pokus). Začíná přitom slibně. Navzdory zdání spontánnosti lze za výstavbou děje tušit jasný plán a ohled vůči divákovi. Během živého prologu jsou nám představeny všechny hlavní postavy, které si díky přezdívkám snadno zapamatujeme. Chytrou pojistkou proti občasným přeřeknutím a zaváháním je fakt, že většina postav po velkou část filmu nemluví svým rodným jazykem a proto musejí někdy chvíli hledat správný výraz. Na střeše dochází k nastínění potencionálního konfliktu upozorněním na Boxerovu kriminálnickou minulost. V kavárně je během autenticky intimního dialogu prohlouben vztah mezi Viktorií a Sonnem, odůvodňující dívčino následné rozhodnutí zapojit se do akce. Teprve poté, když se vyprávění začne uzpůsobovat povědomým žánrovým schématům, film ztrácí dech a téměř veškerý potenciál něčím překvapit. Jedno klišé následuje další (potřeba najít náhradníka komplice, nestartující motor, střelné zranění odtajněné až dlouho po zásahu), naprostá většina scén trvá déle než je třeba, zprvu poměrně sympatické postavy se chovají jako stále větší idioti (což by od jistého okamžiku zřejmě měla částečně odůvodňovat skutečnost, že jsou pod vlivem drog) a předvídatelný konec je oddalován řadou zbytečných kliček, které nijak neprohlubují psychologii postav ani nerozšiřují nevelké myšlenkové podloží snímku. Přes působivé technické provedení (kameraman v závěrečných titulcích právem dostal přednost před režisérem) a zručné vedení naší pozornosti střídáním větší a menší hloubky ostrosti film není dost vtahující, aby fungoval jako ukázka intenzivní „zážitkové“ kinematografie, ani patřičně motivicky bohatý a v prostředí nebo charakterech náležitě specifický (hrdinové mají sotva dost charakterových rysů na dvě a půl hodiny filmu), aby mohl být brán za výpověď o dnešním multikulturním Berlíně nebo o generaci Y. Větší ambice, větší rozpočet, ale nakonec stejně obdivuhodná prohra jako české Hany. (09.10.2015)