VOD (1)
Obsahy(1)
Filmové publikum a jeho proměny v době online komunikace aneb když si filmaři mohou přečíst, o čem si jejich diváci povídají po skončení filmu... První filmový portrét Československé filmové databáze, kontroverzního fenoménu současné české kinematografie. Sedmý díl z osmidílného cyklu obrazově vytříbených autorských dokumentů inspirovaných péčí o české filmové dědictví v době digitalizace. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (65)
Ajaj.. Výpovědní hodnotu to mělo samozřejmě minimální, ale mně tahle slabá půlhodinka jen připomněla, proč na CSFD tak rád chodím. I samozřejmě za cenu toho, že mi vadí, „kdo všechno“ tady může přispívat. Procházka to neuchopil zrovna šťastně, nabízela se pochopitelně řada zajímavých pohledů. Dva pánové, kteří melou o Oblomovi režiséra Nikity Michalkova, jsou při vší úctě arogantní hadr, Vachkova závěrečná úvaha je „nesmírně pragmatická“, až mi připomněla jednu z přednášek, kdy jsme měli na škole tu čest vidět projekci nějakého uměleckého výplachu, který jsem doslova přetrpěl, ale řada mých spolužáků (ano, přesně těch, kteří moc nedbali na hygienu, dámy nesundaly šátek ani při pětatřiceti stupních Celsia, jiné byly přesvědčené, že fotka ucha a půlky jednoho oka je děsně umělecká, a další už se těšily, jak jednou sežerou placentu..) nasekala čtyři nebo pět hvězd, protože profesor naznačil, o jak zásadní film jde. Díky, ale mnohem raději zůstanu u té zmiňované popkultury. ()
Intelektuálové vs. plebs, odvěký to boj. "Odborníci" by chtěli kontrolovat, co si má kdo myslet, "běžný divák" chce vyjádřit svůj názor a má na to plné právo. Inu, žijeme v době svobody informací (naštěstí) a pro zapšklé snoby už tu není místo. Můžou maximálně točit dokumenty o tom, že to není fér. Se s tím smiřte. ()
POMO, odkedy som ho videl naposledy, už nehovorí po slovensky, ale po česky. Asi aby naplnil pojem Česko-Slovenská v názve databázy. Užívatelia nemajú radi dlhé komentáre, skôr pocity videného. Filmoví odborníci čsfd používajú, ale chráň Boh, aby sa registrovali. Pretože oni ako mladí čítali Kafku a Dostojevského a o filmoch debatovali melancholicky, po nociach chodili Brnom ak videli nejaký ruský film, kdežto dnešní mladí debatujú o nich prevažne technicky. Vachka mám ako režiséra rád, no tu nejaké bohvieaké brilantné názory nepredviedol. Zhruba v zmysle, že plkať sa môže o čomkoľvek, aj tak je to jedno. Vadí mu, že každý môže do komentára napísať čokoľvek. Prázdniny pána Hulota však majú na databáze slušné hodnotenie, čím ju zobral ako-tak na milosť. Režisér dokumentu vidí rozdiel medzi filmovými cinefilmi a používateľmi čsfd na línii Vláčilova Holubica vs. Edwardsova Godzilla. Používateľ Douglas píše najdlhšie komentáre na čsfd. Učiteľ na vysokej škole dáva horšie známky tým, ktorí používajú údaje z čsfd, pretože sú lživé a zavádzajú. ČSFD je kontroverzný projekt, Vachkov Záviš, kníže pornofolku je kontroverzný film. ČSFD je kúl. ČSFD je pop. O Holubici sa nediskutuje. Užívatelia sú zobrazení ako drzí a hanbliví introverti, čo sa uvoľnia až pri klávesnici doma v teple. Ste z týchto viet múdrejší? Nie? Ani ja som nebol. Ale tiež ma zaujalo, ako mnohí spolukomentátori berú čsfd strašne vážne. Myslel som si, že tu je väčší nadhľad. No - neni. Nič to nemení na tom, že dokument veľa nového nepriniesol. Otázne je, či vôbec mohol. Skôr taká znôška raz nudných, občas interesantných zaujímavostí pre tých, čo na databázu chodia denne. ()
No to byl ale blábol. CSFD by určitě snesla kritický filmový dokument, který by řešil její slabé (ono ve filmu zmíněné, že se dnes každý vyjadřuje ke všemu) a silné stránky (pro mě tato databáze byla rozhodně velmi užitečným průvodcem, když jsem od nějakých 16 let začal nakoukávat filmy, o řadě výborných méně známých bych se neměl jak dozvědět - určitě ne ze statí těch vlastní důležitostí zblblých, mimózních senilů). Ale o to tady vůbec nejde. Jak CSFD funguje tohle ledabyle sestrojené dokumentární NIC ani nenaznačí. Místo toho se tam k ní vyjadřují osoby, které o ní zcela evidentně netuší ani zbla. A pozvat nic netušící uživatele na projekci artového filmu a pak je přesvědčovat, aby o něm na kameru něco řekli, a ve skrytu duše se radovat, že mi vychází autorský záměr ("oni o tom nejsou schopní nic říct, oni jsou hloupí!"), to je zoufalost nejvyššího stupně. ()
Galerie (4)
Photo © Produkce Radim Procházka
Související novinky
Fenomén ČSFD.cz tento pátek na ČT Art
Jedinečný cyklus osmi půlhodinových dokumentů od pěti režisérů nabízí originální pohled na české filmové dědictví i péči o něj. Série vznikla v úzké spolupráci s Národním filmovým archivem (NFA).… (více)
Cha! Trochu vzrůšo tady :-) Nemám v plánu nijak zvlášť obhajovat kvality tohohle díla, i když mi na televizní poměry nepřijde vůbec špatné. Fascinuje mě spíš, co se tu objevuje v komentářích - až mě napadá cosi o potrefené huse, která… která kdáká trochu zbytečně, protože se do ní podle mě nikdo nijak zvlášť nestrefuje. Jsem tady už nějaký ten rok, tak mě snad nebudete obviňovat z toho, že jsem provokatér z druhé strany barikády (i když přiznávám, že trochu jsem - už nějakou dobu mi připadá mnohem zajímavějších víc modrých než červených filmů). Zároveň znám Radima Procházku osobně, jakožto student i Vachka a Blažejovského, a dokonce jsem se jednou kvůli čemusi sešel s Pomem (ale neklaplo to, tak mě nemusí nikdo z ničeho podezírat). Chápu, že Vachek a Blažejovský působí na lidi, co je (pravděpodobně) vidí poprvé, trochu zvláštně. Co vám ale vadí na tom, co říkají? Proč by Blažejovský nemohl dávat svým studentům horší známku za to, že ve svých seminárních pracích používají nepravdivé informace, které se na csfd, přiznejme si to, občas pořád najdou? Proč by si s kamarádem starým cinefilem nemohl zavzpomínat, jak za jejich starých časů cinefilové vypadali? (Ano, mluvil o tom, že na Bergmana chodili cinefilové, ne holky z JZD, jak se pak dezinterpretuje tady v jednom komentáři.) Blažejovský obhajuje takový způsob cinefilie, kdy se divák filmu otevře, nechá se jím zasáhnout a „prochodí pak celou noc po Brně“ – v protikladu k tomu, když někdo jen znuděně zhodnotí technickou úroveň triků. Co se proti tomu dá namítat? Vachek si zase vachkovsky filosofuje… překvapivě. „Průměrování“ na csfd mu připadá jako zajímavý materiál pro studium demokracie v praxi. Podiví se nad tím, že Prázdniny pana Hulota mají docela dost vysoké hodnocení, jeden z jeho vlastních filmů dokonce ještě vyšší a jiný zas o něco nižší. S Pomem se dokonce poklidně shodne, že vůči sobě nejsou v opozici, spíš jim jde prostě každému o něco úplně jiného. A že se v tomhle dokumentu prý hážou uživatelé csfd do jednoho pytle? Není tam v tom Ponrepu snad těch pár lidí, co zůstane a nebojí se mluvit o tom, že se jim Holubice líbila? (Nepochopil jsem, proč o tom ostatní schopní mluvit nebyli – fakt nevím.) Vedle poněkud náhodného (ale proč by vlastně místo nich měli být např. nějací obodovanější uživatelé?) výběru csfd-uživatelů na KVIFF ve filmu snad není taky Douglas alias „ten, co píše ty úplně nejdelší komentáře“? Nepřipadá mi to prostě ani jako házení čehosi do jednoho pytle, ani jako cosi černobílého – to by Procházka naopak musel např. použít záběr, kdy Vachek místo Prázdnin pana Hulota objeví nízké hodnocení u nějakého jiného svého oblíbeného filmu a řekne „Tak vidíte, všechny dobrý filmy tam mají blbý hodnocení, protože uživatelé nemají vkus“. Naopak, jak jsem už psal, Procházka (pro někoho paradoxně) ukáže, že dokonce i jeden z Vachkových filmů tu má vysoké hodnocení… Zdá se mi, že většina z místních se (logicky) na 50% dívala s jistou předpojatostí až vztahovačností. Čekali popisný dokument o tom, jak csfd vidí oni, dostali něco jiného, a nedokážou se s tím smířit. Další věc je pak, co se vůbec za těch předepsaných pár minut a korun z rozpočtu ČT dá stihnout. Nesouhlasím ani s tím, že by Procházka dával zas až tak moc najevo svůj pohled na věc. Ano, dá se to vytušit dost lehce, ale na pilu vůbec netlačí. Co byste jako chtěli? Aby se tam řeklo, jak mají uživatelé csfd skvělý přehled o všem, co se točí, i povědomí o dějinách filmu? Samozřejmě, že je tu takových relativně mnoho, ale kolik asi tak procent z celku aktivních uživatelů? Poma nekomentuju, nic moc o něm nevím, proto mě jeho osoba nijak nepohoršuje. A tož tak. Pojďte teď zasypat hejty i mě… () (méně) (více)