Čarodějnice

Spočiatku sa The Witch javí ako spin-off Shyamalanovej The Village, ale napokon sa z nej vyklube horor, ktorý sa vymyká žánrových šablónam a ani náhodou nechce byť iba ďalším An American Haunting. Krutoprísne starobritskou angličtinou (ktorej snad bez titulkov nerozumejú ani samotní Briti) rezané, o autenticitu doby sa snažiace vykreslenie mentality postáv ale vedie ich chovanie a reakcie k pre diváka neuspokojivým riešeniam situácií. K postavám tak zmagorenými vierou, že sa medzi sebou viacej hystericky modlia a kričaním jeden druhému spovedajú, než normálne konverzujú, si nemožno nájsť cestu, či im držať palce aby sa z toho dostali. Naopak som si prial, aby boli ich osudy už konečne spečatené. V druhej polovici sa totiž film viacej sústredí na ich nekontrolovateľnú psychózu, než na hrozbu samotnej čarodejnice. V udalostiach a ich opodstatneniach nedomyslený film, respektíve film s prapodivnou (akoze čarodejníckou?) logikou. Atmosféra ale hustá, a mladá Anya Taylor-Joy, stelesňujúca jedinú normálnu postavu, je nádejnou newcomerkou. (06.08.2015)

Půlka sedmnáctého byla psycho i ve staré dobré Anglii natož v té New, daleko za mořem. Ve světě, kde nic nebylo jako doma. Světě plném jiných rostlin, zvířat, indiánů... Ve světě divokém i na tehdejší dobu. To už chtělo panečku nějakou víru aby se člověk sebral, opustil dům s okny ve kterých bylo sklo, přeplul oceán a začal znovu v cizí divoké zemi... Naše rodinka si navíc nevybrala pro vybudování zrovna to správné místo. Jejich sousedka si k nim sice chodí pro baštu, ale tím jejich sousedské vztahy končí. Díky tragickým událostem, které rodinu postihnou se na všech členech začne podepisovat těžká schýza. Ta, prohloubená neznalostí a až fanatickou víru v Boha (která je v kontextu dobu pochopitelná) způsobuje další a další rozkol rodiny, která si sama sobě začne být nebezpečnou. Závěr mne zaujal, ale přeci jen, najednou to tajemna a mysteriózna přeskočilo, resp. přeletělo :-) někam jinam a nevím jestli je to dobře. Hudba byla velmi dobrá. Hnědé filtry skvěle navozovaly tíživou atmosféru i farmářova rodinka v dobových kostýmech a mrtvolně tichý podzimní listnatý les (podobně jako v Blair Witch) byl strašidelný sám o sobě.... Dávám za tři klasy nahnilé kukuřice. * * * (17.08.2016)

Horror? Ale kdeže....sociální drama o rodině, která je v zajetí tmářství a bludů. Nekonečné bláboly o Bohu natahují nijak napínavý ani originální snímek. Z větší části jsem měl pocit, jako bych sledoval švédský seriál Raskenové (1976), pak Čarodějky ze Salemu, trocha z Vesnice a štipec Záhady Blair Witch. Nejlepší tak jsou les, černý kozlík a pošmourný vizuál. Z osazenstva mě zaujala jen dvojčata. Zbytek nehezké rodiny je amatérský přehrávající ansábl z HorníDolní. O co více jsem se těšil, o to více jsem byl ubit nezáživným blábolem bez atmosféry a napětí. Děkuji sám sobě, že v kině jsem tuhle bosorku nestihl... (25.04.2016)

Chybělo sotva pár desítek vteřin a mohlo jít o nejlepší horror posledních let. Jenže tu jsou a jejich přítomnost zamrzí o to více, že v nich není ani tak problém s tím co zobrazují jako spíše s tím jak to zobrazují. Každopádně jinak bez výhrad. Je tu vše co má "ozajstný starosvětský horror" obsahovat; znepokojivá atmosféra, gradující psycho uvnitř uzavřené komunity (v tomto případě rodiny "na samotě u lesa"), obnažování pečlivě vykreslených charakterů až na kost, strachy, zlo i předsudky vycházející z nás, znepokojivé výjevy... K tomuto nelze mít žádné výhrady; zvlášť když se k tomu přičtě působivá kamera à la holandští mistři a herecké výkony, která stojí za vyzdvihnutí u celé rodinky, ale tuplem pak u dětí. Nepamatuji, kdy TAK složité role TAK dobře zahrála hned čtveřice děcek. Snad Eggers u horroru chvíli zůstane, protože podobného přístupu se tomuto žánru v posledních letech hrubě nedostává. (12.07.2015)

Vnitřní důslednost theologie, vnitřní účelnost pověry a Boblig měl nakonec přece jen pravdu. Theologie, zvláště protestantská, se jako každá věda vyznačuje vnitřní důsledností, což ji ovšem vzhledem k jejímu předmětu vede do takřka neřešitelných rozporů, jejichž praktickou stránku můžeme vidět i v tomto filmu (rozhovor otce se synem). Podle konkrétního řešení těchto rozporů pak vznikají různé kuriózně vyhlížející způsoby zbožnosti, prožívání i životní praxe, v nichž se důslednost mění v rigiditu a z nichž jeden obzvláště důsledný právě The Witch přibližuje. Pověra se (narozdíl od theologie) nevyznačuje důsledností, nýbrž vnitřní účelností, což opět The Witch jemně dokládá nejedným náznakem. Nejdůležitější na celém filmu je ale nejspíš koexistence theologie a pověry s realitou, což je zde přítomno v několika vrstvách. Pro diváka, který očekává, že sledováním tohoto filmu vstupuje do světa žánru "horror", v němž samozřejmě existují jakékoli entity včetně čarodějinic, bude to film možná hezký, působivý a mistrně naročený, nicméně plochý ve srovnání s rozměrností, jaká se nabízí divákovi, který ho vnímá především jako historickou črtu a trvá na tom, že čarodějnice neexistují. Nejsmutnější je ovšem divák typu pomo, který "si nemože nájsť cestu k postavám zmagoreným vierou". Diváky, kteří si cestu najít mohou, resp. ji ani hledat nemusejí, odkazuji na pěkné doporučení Eodeona. Poznamenávám, že The Witch je jediný film, o němž vím, že je mnohem hezčí, když ho sledujete v horší obrazové kvalitě (srov. různé možnosti na Ulozto). (18.08.2016)