Čarodějnice

Všechna čest před autenticitou. Tohle by měli promítat, jako názornou ukázku toho jak by to mohlo vypadat při kolonizování Ameriky v 17. století. Prostě lidé byli takhle malinkatí a ničila je příroda, pověry a hlavně pokud začli pochybovat o bohu. Strach byl všudypřítomný. Pokud jde o film. Skvěle zachycuje atmosféru doby, ale v mých očích má problém že se v něm toho zase až tolik neděje, přitom půda pro horor jako blázen je připravena neskutečně. Mrazí mě při pomyšlení na některé vybrané scény a v noci jsem měl hodně zlý sen. Prostě ten film se vám zažere pod kůži. Ovšem koukat na něj znovu? Nemyslím si. Čekal jsem něco trošku jiného než drama o Bohu. 60% (10.05.2016)

Jako celek to úplně nefunguje. Jako spojení několika zajímavých úseku a částí to funguje o poznání lépe. Atmosféra ze které by měl divák strach několik dnů bohužel chybí, atmosferická je ale dostatečně. Do jisté míry se jedná o nedomyšlený film, což je bohužel jeho velká slabina. Atmosféra (i když diváka nevyděsí k posrání) je ale především v druhé polovině velice fajn, postavy jsou velice fajn podkreslené (Ralph Ineson konečně dostal pořádný prostor) a Anya Taylor-Joy je talentovaná květinka. Mohl jsem chtít víc, výsledný produkt je ale oukey. Ne perfektní, ne výborný ale oukey. (21.08.2018)

Takýto atmosférický, temný a prakticky až depresívny film bez štipky optimizmu alebo aspoň čiastočného uvoľnenia sa skutočne vidí len málokedy. Rozhodne sa ale nejedná o štandardný horor, Witch je podstatne originálnejší, inteligentnejší a bez tých typických žánrových diváckych atrakcií, ktoré mi v posledných rokoch kedysi môj mimoriadne obľúbený žáner dosť znechutili, ako napríklad tie otravné samoúčelné zbytočné ľakačky. Poteší, že tu netreba ani na nič čakať, film sa rozbehne už po pár minútach, pričom dejovo mi to prišlo nadmieru zaujímavé a pritom trochu iné, ako to divák už po mnohých relatívne podobných filmoch očakáva a tak hlavne z prvej polovice som bol vlastne úplne nadšený. Následne už síce moje nadšenie čiastočne upadlo, keďže sa to začalo až moc venovať vzájomnému obviňovaniu členov rodiny, pričom mne by určite viac vyhovovalo, keby sa problémy skôr snažili prekonať spoločne, ale aj tak si film udržuje stále vysokú kvalitu a ten úplný záver síce je poriadne nečakaný a nepochybujem o tom, že niečo takéto množstvo divákov sklame, ale mne sa to veľmi páčilo. Ale filmu určite pomáha aj to, že sa môže oprieť kvalitných hercov, obzvlášť hlavná hrdinka je perfektná, ale aj celá jej rodina je tvorená len zaujímavými a aj veľmi dobre zahranými postavami. Čo sa týka samotných hororových scén, tu sa to nedá tak ľahko hodnotiť, keďže tie tradičné tu vlastne ani nie sú, ale s tým nemám ani najmenší problém, tu je to skutočne postavené hlavne na tej vynikajúcej atmosfére a pocite všadeprítomného zla, kde aj pohľad na obyčajného zajaca vie vyvolať nepríjemný pocit. A o samotnej čarodejnici, ktorú vidno v pár krátkych záberoch už ani nehovorím. Takže režijne tu skutočne nemám najmenších výhrad, Robert Eggers sa ukázal, ako mimoriadny talent, takáto kvalitná vizuálna stránka a nezabudnuteľná atmosféra sa v tomto žánri vyskytne len mimoriadne zriedka. Takže to jediné, čo tu môžem trochu vytknúť, je to obviňovanie postáv z druhej polovice, čo mi moc nevyhovovalo, ale toto je len taký subjektívny zápor. Inak si Witch zaslúži len chválu v každom ohľade. 80% (30.03.2016)

Tomassin je najstaršia dcéra farmára Williama, ktorej jedného dňa za záhadných okolností, zmizne priamo z pred očí, najmladší zo súrodencov na ktorého mala dohliadať. Z daného nešťastia je obviňovaná najmä matkou, ktorá trvá na jej odchode z domu, pričom žiada aby odišla do zámožnej rodiny za prácou slúžky. Daná tragédia však bola len začiatkom z množstva nešťastí, ktoré čoraz viac začínajú prenasledovať mnohopočetnú rodinu zúfalého farmára. Zo všetkého je čoraz viac obviňovaná mladá Tomassin, ktorá je doslova označená za čarodejnicu. Je tomu naozaj tak? Alebo v neďalekom, temnom lese sídli tajomné zlo, ktoré sa snaží o ovládnutie členov rodiny? Psychologická mysteriózna dráma, ktorá si dokonale zobrala na paškál povahové črty či celkovú odlišnú schopnosť vnímania jedného a toho istého problému viacerými členmi rodiny v období, kedy viera v Boha mala väčšiu váhu, ako zdravý rozum (nie že by to dnes bolo v mnohých prípadoch inak). No, že by som vzhliadol mimoriadne kvalitne spracovaný, atmosférický horor, ktorý som priam očakával, to by som vyslovene klamal. Potenciál lesa ťažko nevyužitý, okolie chatrče jak by dal, zverstvo tobôž, 3/4 snímku keď nerátam postupne narúšajúce sa vzťahy, sa takmer nič nedeje. V poslednej "dvacine" síce mierny pokrok, no celkovú reputáciu "The Witch" nenapravil ani "vychladnutý Kozel" či zistenie, že za všetko môže "divoký Perkelt na smotane" - 50% (17.04.2016)

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu. (01.05.2016)