Čarodějnice

Očekávání obrovské, ale bohužel velké zklamání. Atmosféra výborná, prostředí a doba také. Jde o horor, který jde svým stylem a nejede podle zaryté šablony. Jenže od hororu čekám něco víc a kromě žvatlání o bohu se velkou část nic neděje. Když to vypadá na krutou a zábavnou scénu, režisér to utne v nejlepším a je po zábavě. Na závěr si tedy říkám o co sakra šlo? Vše se zdá být otevřené a divák má v hlavě několik nezodpovězených otázek. Bohužel jak říkám, velké zklamání .. 4/10 = 43% (25.03.2016)

Divácky poněkud náročné sousto. Ne všem se bude zamlouvat ten silný náboženský tón, s kterým postavy zarputile pronášejí své repliky o víře k Bohu, o ďáblu a jeho pokušení; obzvlášť, když na něm stojí téměř celý snímek. Pokud však tohle překousnete (a že to nebude žádná prdel), bude vám odměnou jedno z nejděsivějších setkání s filmovou čarodějnicí. Ta díky tomu, že má více podob, se ve filmu sice ukáže jen v několika málo případech, ale její mocný pach je nasáklý úplně ve všem. Strach a nebezpečí už nevyvolávají jen lesy a zvěř, ale i členové vlastní rodiny. Nikdo není ušetřen propadu do šílenství a závěrečného, celkem bizarního masakru. Na gore zapomeňte - syrovou atmosféru tu tvoří hlavně kamera a hudba, jejíž ostré smyčcové riffy vám nedají chvíli klidu. Jo a pozor na kozly! Jsou přesně tím, čím se zdají být. (70%) (19.07.2015)

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu. (01.05.2016)

Netradičné, originálne natočené, atmosferické, ale zároveň som mal z The Witch pocit, že nebola dôkladne premyslená (čo mi potvrdil aj neuspokojivý záver), dostatočne napínavá a navyše sa mi nepodarilo zosúladiť s postavami natoľko, aby ma ich konečný osud nejak zaujímal. Nebol to úplne zlý film, ale čakal som asi niečo odlišné. Lepší priemer. (12.02.2017)