Děvčata, nedejte se!

Zvláštní film pro pamětníky, který si nemůžu pamatovat, ale jenžto mě velmi pobavil. Ač jeho konstrukce stojí na jednoduchém příběhu a kupě nedorozumění (nějak povědomě typickej rys té doby) disponuje řadou vtipných momentů. Decentní ironický humor pan Haase s jeho typickými výrazovými prostředky film posouvá ještě o třídu výš. Scénář není to pravý ořechový, protože čekání od jednoho vtipného momentu na druhý je někdy až nezdrávo dlouhé, ale dialogy celkem bodují. Hláška typu „vy erotomane“ v tak spořádané komedii obzvlášť pobaví. Pravda, že dnešní symbol půvabu už slečny ve cvičkách s vysoko posazenými hlásky příliš nesplňují, ale hvězdy typu Adiny Mandlové srovnání ani nepotřebují. Dal bych 4, ale ve srovnání s Burianovými komediemi je tohle spíš průměr. (13.11.2004)

Opět jedna z moc milých prvorepublikových komedií. Hugo Haas se znovu objevuje v roli starého mládence a poplety, který se ne vlastní vinou zaplete do dalšího dobrodružství. Tentokrát je v hlavní roli malé batole:). Děj nás zavádí až do dívčího penzionátu, kde o zápletky a překvapení není nouze. Zvědavým chovankám dominuje v té době strmě stoupající hvězda filmového plátna Adina Mandlová. Velmi povedená a znělá je i ústřední píseň "Děvčata, nedejte se!" Z dnešního pohledu možná určité scény působí směšně, dívá-li se na to ale člověk jako na "exkurzi" do starších, nezapomenutelných časů První republiky, je to oáza. Co film trochu brzdí, to jsou ne vždy úsměvně působící scénky s Haasem, kterých je zde až moc. (24.08.2009)

Haasovská variace na oblíbené filmové téma, které fungovalo vždycky, ve 20. letech tu byl příběh Chaplinova Kida, o dekádu později Léonide Moguy natočil film Mrně (Le mioche), jehož je Haasův film zrcadlem. A ve 40. letech téma pokračovalo jako Forty Little Mothers. Škoda, že dneska na filmu ulpývá měrou velkou taková marginálie, jako je debutující Vilém Pruner. Protože jinak jde o výtečnou komedii 30. let, s klasickým poselstvím humanismu. Mezi žabkami je pak k nalezení několik příjemných hereček: Jiřina Steimarová, Sylva Langová, Zorka Janů, Majva Červená a samozřejmě i nyvá Adina Mandlová s pikantní ofinkou. (22.06.2011)

Hugo Haas a Adina Mandlova jsou jedni z mych nejoblibenejsich hercu v nasi historii a o to vice jsem se na film tesil. Myslim, ze Mandlove tato role nesedla a i se svou naivni roli ztratila temer vsechen svuj puvab. Cely pribeh je strasne naivni a neverohodny, coz ve tricatych letech neni zadnou vyjimkou, ale i tak... No, budme radi, ze nakonec vse dobre dopadlo:-). (23.02.2013)

Pohodový, velmi vydařený prvorepublikový film. A jak by nebyl vydařený, když se na něm můj oblíbenec Hugo Haas podílí hned třikrát - coby režisér, autor scénáře i představitel hlavní role! Film, na kterém by nebylo nic tak mimořádného a zvláštního, kdyby... Uplynulo něco přes osmdesát let od vzniku filmu a divák žasne nad úplně prostými větami typu: "My nejsme děti, my nejsme slečny. My jsme ženy, my jsme maminky..." nebo "Podívejte se: to dítě potřebuje mámu a tátu..." Jak obyčejné věty, že? A přece jinak zněly ve 30. letech a jinak znějí dnes, v r. 2019! Kam jsme se to dostali? A kudy, kudy cestička ven? (15.07.2019)