Děvčata, nedejte se!

Och..ten název...a stejně se dáme, nebo snad mámě někomu dát:-)? Film je sám o sobě z dnešního pohledu už dávno vyčpělou a místy opravdu směšnou podívanou, vyčnívá tak jen tradičně dobrý Hugo Haas, který jasně poutá pozornost. Mandlová je jako nác-tiletá studentka spíše nevěryhodná a nedůvěryhodná. Každá doba má v něčem své kouzlo, ale tohle kouzlo je už dávno pryč. (28.10.2011)

Pohodový, velmi vydařený prvorepublikový film. A jak by nebyl vydařený, když se na něm můj oblíbenec Hugo Haas podílí hned třikrát - coby režisér, autor scénáře i představitel hlavní role! Film, na kterém by nebylo nic tak mimořádného a zvláštního, kdyby... Uplynulo něco přes osmdesát let od vzniku filmu a divák žasne nad úplně prostými větami typu: "My nejsme děti, my nejsme slečny. My jsme ženy, my jsme maminky..." nebo "Podívejte se: to dítě potřebuje mámu a tátu..." Jak obyčejné věty, že? A přece jinak zněly ve 30. letech a jinak znějí dnes, v r. 2019! Kam jsme se to dostali? A kudy, kudy cestička ven? (15.07.2019)

Úspešná revolúcia. Aj s barikádou. Mimo toho veselý film s očarujúcim Haasom a niekoľkými nezabudnuteľnými vtipmi. A ktorýže hraný film dneška sa odváži podvedome navnadiť publiku, že rebélia spojená s so svojvoľným opustením určenej pozície sa oplatí, že sa oplatí postaviť barikády a neopustiť svoje presvedčenie za žiadnu cenu, pomáhajúc si revolučnou pesničkou? (03.12.2012)

Opravdové zklamání. Nejen že tato komedie je zcela nekomediální, ale ještě zcela naivní a blbá. Kdyby nebylo Huga Haase, snad by vůbec nestála za zhlédnutí. Ale ani tak si nejsem jist. Motiv komik - dítě zde přece jen trochu drhne, stejně jako vztah - nevztah s Adinou Mandlovou, která je zde nejméně půvabná co pamatuji, ale navíc má ještě hrozně trhlou roli. Její výrok, jsem americká revolucionářka si nezadá s její první filmovou větou - z lásky bolej vlásky. Přemýšlím, čím tento film vlastně zaujme. Ničím. Akorát oproti jiným dobovým pitomým rádobykomediím má aspoň dobré herecké obsazení. (17.07.2008)

Haasovská variace na oblíbené filmové téma, které fungovalo vždycky, ve 20. letech tu byl příběh Chaplinova Kida, o dekádu později Léonide Moguy natočil film Mrně (Le mioche), jehož je Haasův film zrcadlem. A ve 40. letech téma pokračovalo jako Forty Little Mothers. Škoda, že dneska na filmu ulpývá měrou velkou taková marginálie, jako je debutující Vilém Pruner. Protože jinak jde o výtečnou komedii 30. let, s klasickým poselstvím humanismu. Mezi žabkami je pak k nalezení několik příjemných hereček: Jiřina Steimarová, Sylva Langová, Zorka Janů, Majva Červená a samozřejmě i nyvá Adina Mandlová s pikantní ofinkou. (22.06.2011)