Božská Florence

Upřímně, čekal jsem uboze nablblou groteskní podívanou, ale není to tak hrozné. Chvílemi je Florence dokonce opravdu vtipná a v krajních momentech i celkem dojemná komedie. Herci, především Grant a Helberg zvládají ukočírovat své herecké polohy před hranou pitvořivosti a stávají se tak docela milými průvodci divákova zážitku. Průměrně pohodový film. 6/10 (21.06.2017)

Tak trailer mě dost odrazoval od tohoto snímku a vyvolával ve mě negativní pocity, s tím že tento snímek oklikou vynechám. Naštěstí jsem se mýlil. Problém filmu je, že vypráví o celkem nezajímavé osobě a především scénáristé s tím ani moc udělat nemohou, protože příběh není převratným dramatem, který by diváka strhl. Snímek neskutečně táhne herecké trio hlavních protagonistů a prakticky z dějové linky vyždímají maximum co jde a nečekaně se v závěru podaří i vyvolat emoce. Film určitě nemůže pomýšlet na nejvyšší příčky, ale rozhodně nominace na Oscara některého z herců by neurazila.....7/10 (29.08.2016)

Takový dobře promazaný stroj. Nezklame, doveze, kam majitel potřebuje, ale pořád je to chladný kus, kterého za čas vystřídá nějaký nový. Pro nás diváky to bude jiný příběh. Britská stálice Stephen Frears (Špína Londýna, Královna) předkládá příběh o prachaté americké aristokratce, která má obrovskou základnu fanoušků, jenže její operní zpěv je otřesný a nevnímá to zřejmě jen ona sama. A pár nejvděčnějších. Životopisné filmy nám často cpou osobnosti, které ve svém oboru uspěly. Florence paradoxně patří mezi ně, protože umírá, aniž by si uvědomovala, že byla spíš pro smích. Tomu zuby nehty celé roky zabraňuje svými metodami s dobře zaplaceným publikem milující partner v dokonalém podání Hugha Granta. Tenhle recitující i tancující britský gentleman je znovu po letech k nakousnutí, škoda, že se nechal až příliš zaškatulkovat rolemi milovníků a víc si nevybíral poctivé role (Jak na věc, Hořký měsíc, nedávný The Rewrite). Jejich trochu podivné manželství bych nicméně hlouběji rozpitval a nabídl z něj „něco“ víc. Protože když to přeženu, tak jsme se zasekli na tom, že naše hvězda neumí zpívat a všechny tím zděsí. Ano, ona tím proslula, ale jaksi bych čekal i nějakou přidanou hodnotu. I třeba válečná realita do děje zasahuje poměrně povrchně. Kromě Granta potěší i Simon Helberg, který se coby její nový klavírní doprovod nejprve pitvoří, aby později umělkyni začal obdivovat. No, a samotná hvězda všech hvězd? Legenda Meryl Streep je samozřejmě velmi dobrá, ale výborná byla prostě jinde a jindy. Alespoň za mě. Frears nezklamal, ale nudě (jak už to v jeho filmech bývá) a chladu se nevyhneme. Takže tahle bublina o jedné pochybné slávě nakonec nečekaně rychle splaskne. (29.09.2016)

Zaujímavé, čo všetko je v živote možné, každá absurdita je reálna. Zároveň ma to núti uvedomiť si, že na tomto svete nie nič nič tak hlúpe, aby to nemohlo byť pravdivé - každá minca má dve strany. Florence síce nevedela spievať, no v konečnom dôsledku jej spev môžme aj tak považovať za umenie. Umenie je totiž abstraktný pojem, kde niekto má rád makové a iný zas orechové. Dejová linka síce moc nenadchla, ale potešila ma výprava, kostýmy a už tradične výborná Meryl Streep, pričom emotívny koniec bol dôstojnou bodkou. Lepší priemer. 65/100 (01.03.2017)

Po Máma Mía jsem si myslel, že mne Meryl Streep už těžko něčím překvapí. Ale má dlaší bod, protože tohle mně dostalo! Opět tu s lehkým úděsem sleduji, že leckdo zde hodnotil samotnou Florence Foster Jenkins, případně zpěv M. Streep. Bohužel o tom ale ten film nebyl. Ačkoliv dobu čtyřicátých let miluji, mám z hudby rád to co se tehdy hrálo v rádiích, tedy jazz a swing a i když se samozřejmě pouštěla i klasika, operní zpěv té doby nebo v té době zpívaný šel v klidu mimo mne. Tudíž jsem ani nevěděl o nějaké madam Florence. O to více jsem zíral na ten opravdu originální příběh. A zaujal mne. Těch rovin bylo více, jednak to byla bezmezná láska jejího muže, který by jí přinesl modré z nebe a nikdy by ji nebyl schopen ublížit a pak to byla jistá umanutost a snaha splnit si sen. Jistě, Florence měla peníze, podporu, to se pak sny snadno plní. Možná neměla zcela soudnost a nebyla schopna podívat se na své výkony kriticky, ale šla do toho srdcem. A to asi byl ten moment, který si diváci i posluchači přes zjevnou nedokonalost ba směšnost zpěvu uvědomovali. Inspirovala. Ukázala, že ne jen sexy navoněné krásky a idoly té doby jako Judy Garland, Kay Starr, Betty Grable ad. mohou zpívat z desek ale že to může být i někdo z ,,masa a kostí''. Avěřím, že si to uvědomovali všichni ti co děkovali z vysílání do zámoří a bojující Evropy. Vůbec celé to zpracování roku 1944 v Americe bylo parádní. Průmysl šlapal na plné obrátky, ulicemi velkoměst se proháněla nejmodernjší auta té doby a snad jen vysoká četnost uniforem všech ozbrojených složek signalizovala, že se Amerika někde daleko pere za lepší svět nejen v USA. Ačkoliv to byla jen kulisa, mně osobně velmi zasáhla radiorelace, jdoucí na pozadí scénky s Florence, kdy matka posílá Ukolébavku od Beethowena svému nezvěstnému synovi, který byl navigátorem a který je veden jako nezvěstný, když se se svojí osádkou nevrátil z jednoho náletu na Německo... I taková byla Amerika té doby. Každý měl někoho v rodině nebo znal, jehož blízký byl nezvěstný, nebo už bylo jisté, že se nikdy nevrátí... Řada lidí si myslí, že film byl takovou nějakou nepovedenou komedií, kdy toho k smíchu moc nebylo a za čas už nešlo se smát ani zpěvu samotné Florence. Já si myslí, že film je spíše drama a i když tam pár komediálních scének najdeme, není komedií. Obdivuji Meryl Strep, vše prý zpívala sama, včetně oné poslední písně, kdy bylo poznat, že umí zpívat a že je setsakra výborná herečka. Hugh Granta normálně moc nemusím, naštěstí přestal dělat tajtrdlíky v romantických komediích a tahle vážnější role mu sedla. Koneckonců, už má na ni léta... A tak tedy dávám za 4 vstupenky na koncert Florence Foster Jenkins pro niž byla hudba (stejně jako pro mne) neoddělitelnou součástí života. * * * * (05.07.2017)