Božská Florence

Božská Florence zkrátka zrcadlí život každého uživatele CSFD. Považovala se za geniální operní pěvkyní a přitom jen nesoudně chrochtala v rafinovaných kostýmech za aplausu všech neupřímných oportunistů, které za život poznala. My zase v našich hlavách píšeme geniální recenzní díla, která se zapíší do historie kulturní kritiky, naše slovní zásoba je nevyčerpatelná, obraty rafinované, vypovídající hodnota, že by si komentáře mohli tvůrci mrsknout vedle hvězdiček z festivalů na propagační materiály. Jakmile to ale dáte přečíst komukoliv jinému, z lyrického mistrovského díla se rázem stávají hieroglyfy a geniální myšlenky se rozplývají ve schizofrenním oparu blábolení. Z5 (zaznamenali jste tu uměleckou zkratku?) k filmu. Jedná se o normovanou komedií, která chce chytit za bránici, srdce a koule. Nic, co by vyčnívalo nad rámec instantní zábavy z produkce britských komedií, které zkrátka ve většině případů zaberou, zvláště pokud máte v hlavních rolích vynikající Meryl a prošedivělého, bordely prošukaného Granta, který si jakousi falešnou britskou eleganci a šarm stále ponechal. Představitel teplého klavíristy pak vše příjemně dokoření zábavnou mimikou a totálně nenáročný večer ohromného kulturního kritika z CSFD je rázem naplněn! 75 % (28.01.2017)

Zpívala falešně, jednou před celou Carnegie Hall, byla trochu mešuge a její příběh je tak bizár, že se o tom píšou hry, muzikály a teď i film. Snaží se tam všichni, ale scénář není dost dramatický, vtipný nebo aspoň melodramatický, aby to nebylo zas a pořád jen: nejhorší zpěvačka, která naplnila Carnegie Hall. Vcelku nuda. Nejvtipnější jsou závěrečné titulky, podle kterých byla její nahrávka nejúspěšnějším singlem jedné vydavatelské společnosti a záznam jejího koncertu je nejžádanějším záznamem z archivu Carnegie Hall. To spíš vypovídá něco o nás než o ní, ne? (23.12.2016)

S Florence Foster Jenkins je to tak nějak napůl. Obsahuje sice solidní herecké výkony, které Vás skvěle vtáhnou do děje, avšak jsou zabaleny do tak průměrného a již tolikrát viděného, že to filmu stejně moc nepomůže. Snímku také velmi škodí předlouhá stopáž, což z filmu Florence Foster Jenkins činí snímek, který Vás ohromí svými hereckými výkony, ale zbytek Vás zanechá, v mírně řečeno, rozpačitém stavu. A to je u těchto typů filmů vážně špatná vizitka. „People may say I couldn't sing, but no one can ever say I didn't sing.“ (19.09.2016)

Životopisný film jedné velmi bohaté dámy, jejímž jediným snem bylo zpívat a tak se to tak nějak zařídilo. Bohužel takové věci nemohou trvat věčně a jak jistě čekáte, všechno se provalilo. Meryl Streep a Hugh Grant v hlavních rolích této pohodové dobové komedie, která mě rozhodně nikterak neuhranula, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by to bylo nějak příšerné. Jenom mi proboha vysvětlete proč prostě Meryl Streep dostane nominace na Oscara naprosto za všechno. Na tomto filmu není vůbec nic světoborného a rozhodně to není ani výkon hlavní představitelky. Pohodový film, ale nejsem si jistý, že si zaslouží takovou pozornost. (08.02.2017)

Scény, kde táto obstaróžna madam spieva, som musel pretáčať, to bolo fakt hrozné. Netuším ani na čo sa tento film natočil, komu má byť poctou, čo tento človek dal svetu? Meryl Strep takéto roly nemusí brať a v konečnom dôsledku je jediným pozitívom filmu Hugh Grant, keď sa tam váľa so svojimi šľapkami. Neviem, kde sa tu zobrali nominácie na oscara. (29.10.2017)