Noční můra

Vôbec som nepočítal, že ma tento snímok nejako zvlášť zasiahne, no v konečnom dôsledku ide o milé prekvapenie. Nočná mora si ma dokázala získať predovšetkým svojou atmosférou, ktorá ma pohltila už hneď od začiatku. Dejová linka mohla prísť ešte s nejakým nápadom, to je pravda, no oceňujem aspoň ten pokus o "mindfuck". Nadpriemer. 75/100 (10.09.2018)

Sakra, tak těsné hodnocení jsem tu už dlouho neměl. Tak upřímně, vadí mi ty šílené střihy (co naštěstí nejsou celý film), nic pro epeleptiky, ti by z toho byly v háji ještě dlouho, toho techna je taky až moc a je dost otravné. Sice to vyvolává atmosféru těch pařeb mladých, ale... A hlavní herečka moc krásy nepobrala, ale mě se nikdy Němky moc nelíbily. Jenže ten bizarní příběh mi sedl. Holka chodí s kamarádkami na pařby, hodně tančí, chlastá, kamarádka si občas něco šlehne (hlavní hrdinku jsem tam fetovat vůbec neviděl). No a pak se vrátí domů a má pocit, že tam viděla nějakou příšeru. Začne chodit k psychiatrovi, ten jí poradí, ať se přesvědčí, že (ne)existuje, což taky udělá. A pak se z toho stane E.T. Nuže, nevím, jestli to v sobě má nějaké artové hodnoty, já tam žádné nenašel. Já si to prostě pojal jako příběh o tom, že holku pronásleduje nějaká potvora, jenže se s ní blíž seznámí a zjistí, že ta potvora není zlá a že ti dva mají něco společného (kdo viděl E.T.ho, možná tuší) a pak tu vlastně jde o to jejich podivné přátelství, ačkoli jejím kamarádem je nějaká příšera (upřímně, určitě mi přišla hnusná míň, než ten blb s fialovýma vlasama, to byla pro mě noční můra). A vzhledem k tomu, že filmy z Německa jsou většinou nudné nebo špatné, tak to tu nadhodnotím a dám slabé 4*. Pokud můj komentář někoho motivuje, aby se na to podíval, tak zmiňuji, že já film nebral jako techno drogovou jízdu, ale jako film o strachu a později podivném přátelství s nějakou příšerou, co vlastně nebyla zlá. Taky v tom je možná pocta E.T.mu, který se možná pan režisér AKIZ oblíbil jako dítě, ale to jenom odhaduju. (12.08.2018)

Hmm, takže další artový horror pro teenagery? Nedávno jsem viděl Thelmu, nějaký rok zpátky Ať vejde ten pravý a čumím, kolik tvůrců se dnes pokouší skloubit drama o dospívání s fantaskním horrorem a zároveň stylem festivalového artu. Tato německá Noční můra mi sice z těchto filmů přišla nejlepší, ale... První půlhodinu jsem trochu zmateně, částečně lhostejně sledoval střídající se dvě podoby filmu, z nichž jednu představovalo paření mládeže v doprovodu dunícího techna a nepříjemně epilepticky blikajících světel, zatímco druhou bylo relativně slušné teenagerské drama, které však k protikladu onoho pařícího běsnění nasadilo až neúměrně pomalé tempo. Svůj smysl ta úvodní půlhodina směrem k dalšímu vývoji motivů měla, jen jsem se do toho stylu dostával obtížně a i později pocítil pár výkyvů, pročež mi ten film nepřinesl tak mimořádný zážitek. Po půlhodině se ale TO překvapení, o něž kráčí ve fantastické zápletce, plně objeví a pak už bylo pro mě zajímavé sledovat napínavý vývoj bizarně přátelského až telepaticky propojeného vztahu mezi dívkou a něžným monstrem, či-li originální a novou krásku a zvíře v době mobilů, v konfrontaci s problémy dospívání, mládežnických zájmů a rodinných vztahů. Závěrečná scéna, zdůrazňující jak potřebu vzájemného pouta, tak nedostatek tolerance jinakosti v běžné společnosti, mě svým lynchovsky snovým pojetím doslova ohromila. Jinak ale, ač se to zde týče jen vedlejších postav, za krátkou dobu jsem viděl už druhý film, v němž současná mládež užívá drogy a je to vykresleno jako něco úplně normálního až bezproblémového... a tohle procitnutí mě celkem děsí. [65%] (23.05.2024)

E.T. telefoniert nach cvokhause! Úzkost mládeže ze sociálního odmítnutí? Psychická choroba? Očistec? Když zahrneme odkazy na Kubricka a inspiraci ve Fuseliho olejomalbě, interpretací je tolik, že by je ten zdegenerovaný ňuňu plod bůhvíčeho nespočítal na prstících jedné ruky. Asi se ale shodneme, že největší monstrum byl ten jednonohý fialovovlasý kříženec Hermanna Göringa a Lizina bavorského spolužáka Ütera.. Je to čistě subjektivní věc, ale když se sází spíše na prožitek než význam, musí to první být o něco více hypnotické.. (27.08.2020)

Ani si nepamatuju, kdy naposledy ve mě film vyvolal takhle silné pocity Který film takovým způsobem zapůsobil na mojí psychiku. Po projekci jsem měl pocit naprosté sklíčenosti a urgentní potřebu jít si koupit cukrovou vatu, pomazlit se s koťátkem a obejmout někoho koho mám rád, abych si vzpomněl, že je na světě taky hezky. Nachtmahr je totální bizár, který s čistým svědomím asi nedoporučím (pouze do kina, ale na to už asi nebude možnost) ale hlasitá projekce na Festivalu otrlého diváka v kombinaci s psychadelickým blikáním reflektorů (pro epileptiky rozhodně nevhodné) byl zážitek na který budu dlouho vzpomínat. (14.03.2016)