Avengers: Endgame

Skvělé finále doslova přetékající překvapením. Nenechte si od nikoho nic vyzradit, jděte na to a potom ani vy nic nevyzrazujte, protože to za to vážně stojí. Spolu s neustálým překvapováním mě ale Endgame nadchla tím, jak nejen pokračuje v příběhu Infinity War, ale zároveň dělá různé tečky, vykřičníky i otazniky za příběhy, které jí předcházely, nějakým způsobem využívá snad každou postavu (dokonce i z jednoho seriálu), která za to kdy stála, a například jeden vtípek z Age of Ultron vypointuje neskutečně epickou scénou tak parádně... Že se to prostě musí vidět. (25.04.2019)

Před lety jsem filmy od Marvela vnímal sem tam na jedno brdo. Je ale neuvěřitelné, kam se za posledních let celé univerzum posunulo a já i neoblíbené postavy začal mít postupně rád. Vrcholem pak nastal tímto dílem Avengers, který podle mě patří na filmový chodník slávy v Hollywood Boulevard. Tohle je prostě totální filmařská epika. Deset let Vás američtí filmaři drtí komiksovými filmy, aby se to všechno spojilo v jednu nekonečně skvělou závěrečnou bitvu, na jejichž opačné straně stojí Thanos, který je asi nejstrašidelnějším protivníkem komiksových hrdinů, který kdy vůbec byl. Jeho záměr totiž není vytvořit zlo, ale nastolit neutrálno a nejhorší je, že pro to má pádné argumenty a bezmezně tomu věří. Měl jsem k němu obrovský respekt. Stejně tak, jako jsem si užíval tříhodinový zážitek, který měl dobrý námět, myšlenku, bavil a hlavně tu dal prostor každému z hrdinů, což si zaslouží potlesk. Dát tohle dohromady muselo vytvořit neskutečně práce a já jsem rád, že tomu dnes můžu vrazit absolutní pětihvězdu. Mohl bych hledat argumenty, proč se mi to úplně nezdá, ale proč bych to dělal? Byla to prostě bomba! (09.05.2019)

Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. (06.05.2019)

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. (26.04.2019)

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)