Evangelium podle Brabence

Podle názvu bych čekal film o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ale jak víme, názvy lžou. Takže tu máme jen hodinu a půl dialogů V. Brabence s R. Kalenskou o všem, co je zrovna napadlo. O havranech, stromech a keřích, mravencích a o tom, že Kalenská Brabencovi nedá (ale možná mu aspoň ukáže prsa). Kromě pár archivních disidentů se tam objeví ještě jeden muž s podobnými vousy, takže asi nějaký Brabencův příbuzný. Na tyhle filmy jsem prostě málo intelektuál. (18.11.2015)

Natočit dokumentární film založený na rozhovorech bez použití jediného souvislého dialogu, tomu říkám umčo. // I když se odpoutám od toho, že paní novinářka Renata Kalenská je značně nesympatickou osobou (ba co víc, působila na mě vyloženě jako trubka, byť trubka oceněná Cenou Ferdinanda Peroutky), její podsouvání toho, co má Brabenec říkat, nerespektování jeho projevů, že o tom se bavit nechce nebo že k tomu nemá co říct (což bylo natolik zjevné, že i totální neznalec řeči lidského těla by věděl, kdy má držet hubu, pokud si dotazovaného alespoň trochu váží), to už jí odpustit nemůžu. // Vyvrcholením celého filmu, kdy ho i přes jeho protesty (ani její kozy na něj nezabraly) přece jen dostala na onen pomyslný vrchol, který měl posloužit jako symbolicé pódium s výhledem na věznici ve Valdicích, byla "otevřená zpověď" paní novinářky, kterou onen dokument o to víc zdegradovala (o koho tam vlastně šlo?), snad proto se celé dění pojmenovalo jako Evangelium, ona snad čekala rozhřešení či co... Na což ovšem Brabenec zareagoval tak, jak se na underground "pronásledovaný" filmaři s poněkud bulvárním přístupem sluší a patří: Brabenec drtí plechovku piva a říká "Líbí se mi ten zvuk." Prostě k věci. // Zpočátku jsem měla dojem, že se přede mnou otevírá jeden z nejintimnějších dokumentů, který je možné v současné produkci najít, ale záhy se tahle idea rozplynula v čemsi, co víc než dokument připomínalo reality show. Nikdy víc. (14.03.2016)

Na tento dokument jsem se docela těšil. Vráťa Brabenec je velká osobnost a spolu s Jirousem jsou ( i když je Magor po smrti) jakýmsi geniem loci Plastiků. Bohužel Renáta Kalenská to pojala spíš jako příjemné posezení u mikulovského Free Shopu. Není to sice tak úplně málo, ale na "Evangelium" to rozhodně nestačí. To co Brabenec odhaluje ze sebe sama a co představuje jeho životní filozofii, je v jiných dokumentech. Tady to nevyšlo. (18.11.2015)

Kdybych o Vráťovi Brabencovi nic nevěděla a viděla ho v tomto dokumentu, tedy spíš domácím videu, poprvé v životě, zešedla bych údivem proč se moudrům a perlám, co tam z něj evidentně naprosto nepromyšleně vypadávaly, věnuje tolik prostoru a mediální pozornosti. Matoucí byl také název - ve výsledku to stejně bylo víc o Kalenské, která se nedokáže upozadit a z nějakého, mně zatím neznámého důvodu, se cítí být celebritou. Ztráta času. (19.11.2015)

Janek je schopný dokumentarista, Brabenec schopný hudebník a sympatický chlapík, ale to ještě nestačí k tomu, aby vznikl dobrý dokumentární film. Takže sledujeme plkání o tom, co zrovna slina na jazyk přinesla (jakože toho moc zajímavýho na jazyk nepřinesla). Film trpí základní neujasněností stran námětu. O čem to mělo být? O žvanění těch dvou? To je trochu málo. Vzdal jsem to asi v půlce, tohle se nepovedlo. (18.11.2015)