Dobrou, mámo

No dobre, takže nebyť jedného veľmi umne skrytého detailu tesne pred koncom, považoval by som tento film skôr za priemerný. O čom implicitne rozpráva je viac menej jasné, využíva v každom zábere vhodne zvolenú formu a nesnaží sa šokovať ľakačkami. Ale ak máte dojem, že má film viac alternatívnych vysvetlení, tak práve ona scéna by mala všetko elegantne vysvetliť. Teda bohužiaľ všetko asi nie, nejaké nelogické nedostatky, najmä čo sa týka motivácií, tu stále sú. Pre mňa je tento film skôr kombináciou amerických a španielskych mainstreamových hororových klišé a nejakého toho európskeho artu, ale osobne to viac vidím v tom prvom prúde. No a pevne dúfam, že tvorcovia s tým, že každému vnímavému divákovi príde pointa, respektíve to najzákladnejšie tajomstvo do 10 minút, vedome pracujú. Ak sa dozviem v nejakom rozhovore, že nás tým chceli v závere šokovať, tak hviezdička ide v momente dole. 70% (12.05.2017)

„TY NEJSI NAŠE MÁMA! CHCEME ZPÁTKY SVOU MÁMU!…“ /// Dovoluju si poznamenat, že jsem z toho filmu kokot. Když si myslím, že všechno vím, vytasej podivnost. Sice jen jednu za hodinu, ale účel plní. Pak čekám a čekám a čekám… to si děláte prdel! Na co mám kurva čekat? Na psycho! Nečekaný (aspoň pro mě, jsem totiž chlapec ze slušný rodiny!) a zajímavý. Navíc naprosto zapadá do tý nudný hodiny a divný atmosféry. Hlavně nečekej normální film. Když něco produkuje Ulrich Seidl, asi to hollywoodštinou smrdět nebude. Spíš dramatem plným realistickýho naturalismu, na jehož konci, naštěstí, můžou všichni klidně spát. Což uklidní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt mi zakazujou mluvit s bráchou. 2.) Zjistím, proč zpívali Lunetici Mámu. (já tušil, že jsou to vodporní uchyláci!) 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.08.2015)

Zatraceně zdařilý a ozvláštňující příspěvek do skupiny home invasion hororů. Tvůrci se rozhodli pracovat s odkrytými kartami. Již po pár minutách je totiž zřejmé, jakým směrem se bude snímek odvíjet a čím skončí. A rozhodně to není problém, spíše naopak. Sázkou na podobně profláklou pointu by si totiž Fiala a Franzová podtrhli nohy už na samém začátku. V Dobrou, mami tak nejde o efekt či vypointovanost. Tím nejdůležitějším je samotná cesta k tomuto vyústění. Divák znalý závěru si tak může „užívat“ tuhle nepříjemnou hru, ze které ví, že není úniku. V tvůrčím přístupu dává tento snímek v mnohém připomenout Michaela Hanekeho, ale přeci jen je odlišný. Využívá se zde širokých záběrů, ve kterých je dáván do kontrastu domov a okolní příroda. Vedlejší postavy mají jasně ohraničený časový prostor, přesto však svým vstupem na scénu mění rytmiku celého děje. A zejména tempo, kdy se postupně od zdánlivě neškodné hry „kdo jsem“ (ve které má matka na svém zafačovaném čele nalepený štítek s nápisem Máma) dostáváme až do beznadějného finále. Za malé vítězství považuji i fakt, že se tento snímek dá číst mnoha způsoby, přitom si ale zachovává svou srozumitelnost i při tom nejklasičtějším náhledu. (18.10.2015)

Moje výhoda asi je, že jsem nenáročný divák, a tak si náznaků a detailů, které v průběhu filmu naznačují pointu, sice všimnu, ale až do konce si z nich nic nevyvodím. Taky nemám moc rád ono tvůrčí: "Dá se to brát tak a tak, to je na každém, jak to pobere." Mě to spíš přijde, že si tvůrci myslí, že jejich film bude víc zajímavý / umělecký / whatever, když nebude podaný jednoznačně. Největší plus jsou určitě dětské výkony. (17.08.2015)

Jedna mumie, dvojčata, pointa na kterou přijde člověk co nemá IQ pokojové teploty asi za pět minut (deset pokud je úplný hovado) a děj kterej se táhne jak hovno člověka co tejden v kuse žral jen med. Tak to máme základ této debility a teď bonus - tento ODPAD trvá 100 minut, během kterých uvidíte nahou prdel hlavní hééérečky, krkání dvojčátek, cecíky hlavní herečky, pár brouků, červenej kříž a jednu kočku. Ke konci se dočkáte tak "strašného" mučení, že já osobně bych si to s obětí hned vyměnila, jelikož jí film mučil chvilku, ale mě celejch 100 minut. Takže dobrou mámo, táto, děti, pse, kočko a hlavně dobrou všem chudákům co byli donuceni jako já se na to dívat a měli zakázané to vypnout (tomu se říká teprve mučení) ... (21.09.2015)