Dobrou, mámo

Poznám len minimum kvalitných rakúskych filmov a len jeden jediný kvalitný rakúsky horor (Anatómia je nemecká). Predstavte si dom. Pri lese. Všade naokolo krásna príroda. Kto normálny by tu nechcel žiť? Veľký dom. Žijú v ňom dvaja malí bratia. Asi majú prázdniny. V dome spolu s nimi žije aj mama. Tá však v minulosti prekonala ťažkú nehodu a tak má obväzmi maskovanú hlavu. Okrem fyzického zranenia evidentne nie je v poriadku ani po psychickej stránke. Snímka sa prekvapivo nevyhne hŕstke gore, ale stojí skôr na atmosfére prvej polovici, kedy tušíme, že niečo nie je v poriadku, ale nevieme, ČO presne. Nakoniec príde twist. (11.01.2017)

No dobre, takže nebyť jedného veľmi umne skrytého detailu tesne pred koncom, považoval by som tento film skôr za priemerný. O čom implicitne rozpráva je viac menej jasné, využíva v každom zábere vhodne zvolenú formu a nesnaží sa šokovať ľakačkami. Ale ak máte dojem, že má film viac alternatívnych vysvetlení, tak práve ona scéna by mala všetko elegantne vysvetliť. Teda bohužiaľ všetko asi nie, nejaké nelogické nedostatky, najmä čo sa týka motivácií, tu stále sú. Pre mňa je tento film skôr kombináciou amerických a španielskych mainstreamových hororových klišé a nejakého toho európskeho artu, ale osobne to viac vidím v tom prvom prúde. No a pevne dúfam, že tvorcovia s tým, že každému vnímavému divákovi príde pointa, respektíve to najzákladnejšie tajomstvo do 10 minút, vedome pracujú. Ak sa dozviem v nejakom rozhovore, že nás tým chceli v závere šokovať, tak hviezdička ide v momente dole. 70% (12.05.2017)

V prvej polovici mala snímka od hororu naozaj veľmi ďaleko, pričom možno zaváňala jemným thrillerom, a to najmä vďaka scénam s matkou. V momente, kedy však deti prestali svojej matke veriť, mi napadlo 101 spôsobov, ako im mohla účinne dokázať pravdu. Logika filmu mi teda nedovolila plnohodnotne vychutnávať predostrený materiál. Na jedno zhliadnutie ale neľutujem. (26.11.2018)

Pozor na spoilery, i když nevím, jestli lze prohlásit spoilerem něco, co je patrné asi od 3. minuty. Celý snímek máma komunikuje jen s jedním z chlapců. Aby bylo vše nad slunce jasnější, tak i donašeč nákupu komunikuje také jen s jedním z chlapcům. A na konec přijde šokující WOW rozuzlení, že skutečně existuje jen jeden z chlapců. Tohle mi malinko vadilo. Nicméně, film je svým způsobem neuvěřitelně zvláštní a něčím si moji pozornost přeci jen získal. Abych pravdu napsal, tak úvod není zajímavý snad vůbec, ale postupem času snímek lehce graduje a je vskutku koukatelný. Především je dost odlišný od všeho, nač je běžný divák zvyklý. Přesto nedám více než pěknější 2 *. Nic převratného se tu nekonalo. Je to pouze slušné roztahané psychologické drama. (03.08.2015)

„TY NEJSI NAŠE MÁMA! CHCEME ZPÁTKY SVOU MÁMU!…“ /// Dovoluju si poznamenat, že jsem z toho filmu kokot. Když si myslím, že všechno vím, vytasej podivnost. Sice jen jednu za hodinu, ale účel plní. Pak čekám a čekám a čekám… to si děláte prdel! Na co mám kurva čekat? Na psycho! Nečekaný (aspoň pro mě, jsem totiž chlapec ze slušný rodiny!) a zajímavý. Navíc naprosto zapadá do tý nudný hodiny a divný atmosféry. Hlavně nečekej normální film. Když něco produkuje Ulrich Seidl, asi to hollywoodštinou smrdět nebude. Spíš dramatem plným realistickýho naturalismu, na jehož konci, naštěstí, můžou všichni klidně spát. Což uklidní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt mi zakazujou mluvit s bráchou. 2.) Zjistím, proč zpívali Lunetici Mámu. (já tušil, že jsou to vodporní uchyláci!) 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.08.2015)