Dobrou, mámo

Od počátku průhledná pointa dává tušit, že se k ní tvůrci dopracují skrze vymazlenou psychologickou hru ústřední trojky, jenže chyba lávky a divák dostává nemluvný biják, kde nefunguje krom bratrské herecké souhry absolutně nic, tudíž je z toho stominutová nuda k uzoufání, která vyvrcholí v nechtěný gejzír směšnosti, protože ta exploatace je po nulových motivacích absolutně mimo. (11.08.2015)

Film remeselne je na vysokej úrovni. Film je silno pútavý a tým ho robia hlavne niektoré scény ako napr. jeden s chlapcov ide do tunela, kde ho pomaly pohlcuje tma a už som len čakal čo sa stane, tá bola mrazivá a takých podobných je tu viacero a divák ako ja si príde na svoje. Film postupuje takou kludnejšou formou a z času na čas príde scéna, ktorá je temná, niekedy atmosferická i mrazivá. Film mal jednú veľkú chybu, že od začiatku som vedel pointu aj keď tvorcovia sa ju snažili prekryť falošnými stopami, no vobec sa im to , ale nepodarilo. A preto je veľmi predvídateľný a prehľadný. (26.07.2015)

Veľmi slušný psycho thriller až horor, ktorý človek ocení najmä po videní verzie s Naomi Watts, v ktorej sa režisér nepochopiteľne bál okopírovať hororové prvky, ktoré tu vo verzii z Reichu výborne fungujú. A na prvýkrát je to celkom aj prekvapivý film, hoci niektorí rozumbradovia tu mudrujú, že pointu spoznali po 5 minútach a kto to nedokáže, tak je hovado, hoci ten istý týpek sám nedokáže spoznať ani svoje pohlavie. Ale ruky preč od intelektuálnych kruhov, ako nechápavec s nízkym IQ hodnotím ako výborne vypointovaný film. (30.03.2024)

Funny Games 2.0, i když nutno brát se značnou rezervou. Přiznám se, že na rozdíl zde od většiny jsem hlavní pointu hned nevytušil a sežral to příběhu s navijákem. Dobrou, mámo je drásavý a pěkně depresivní thriller, který v poslední půlhodině nabere velmi nepříjemné obrátky. Na to ale že se má vyznačovat jako "psychologický" dopadá ve výsledku obdobně jako zmíněné Hanekeho Funny Games. Záleží na tom jestli se vám Hanekeho výstřelek vůbec líbil. Mně přišel plytký a ve finále nic neřešil, pouze se psychologicky tvářil. Tolik k samotnému filmu, protože bych nerad vyslepičil šokující twist tohoto rakouského mindfucku. Má ale přeci jen od Funny Games navrch v několika aspektech, ať už jde o hypnotickou kameru, mrazivou atmosféru, dotažený minimalismus a šokantnější scény. Napětí a čekání na vyústění taky dobře funguje, ale zkrátka mě to po závěru vůbec neodrovnalo, čekal jsem o dost víc. Za vidění ovšem stojí a myslím, že tento režisérský debut svérázné dvojice Fiala/Franz bude mít ještě co nabídnout. (07.08.2015)

Dílko silně navoněné artem, kde překvapení nepochopilo pravidla a stojí hned za pikolou. Možná to byl i záměr a divák se má opájet onou podivnou procházkou pochroumanou myslí, nejděsivěji na mě paradoxně působil vpád postarších výběrčích příspěvků pro Červený kříž. Samozřejmost s jakou vnikli bez pozvání do cizího domu mi naháněla husí kůži. Tato krátká a nijak významná epizoda předčila téměř všechna lehce až těžce pomatená rodinná šprťouchlata, jež byla středobodem celého dění. Snad jen etuda s vteřinovým lepidlem a jeho účinkem na rty měla hororový nádech a žhnoucí vyvrcholení už zavánělo i mrazením v zádech. Lehce mdlé tři. Viděno během Season Challenge tour 2015 (02.10.2015)