BoJack Horseman

Smutek, cynismus, sarkasmus, deprese, závislost na alkoholu, drogách a pozornosti. To je ve zkratce popis BoJacka, slavného herce, který žije ze staré slávy. Jenže tímhle jednoduchým popisem se nekončí, protože by to bylo moc jednoduché a to vědí i tvůrci. A proto se BoJack dostává do různých situací, zkoušek, přehodnocuje svůj život a chce se stát lepším, a když už to má na dosah ruky, tak se to posere a musí začít zas od začátku. Přes sebelítost, výčitky, nádavky na nespravedlnost, přes smíření, že tak to občas je, a ne vždy dostaneme to co chceme. Tahle upřímnost, opravdovost, a dojemnost dělá ze seriálu skvělou podívanou. Tvůrci výborně vystavěli postavy vdechli jim život, skutečné emoce a city, a to co prožívají je emocionálně silné a dojemné. Není to pro každého, má to hodně specifický humor, hodně narážek, ale pokud to vám to sedne, tak dostaneme tak skvělý seriál, že tomu sami chvílemi nebudete věřit. Bojack Horseman jeden z nejlepší seriálů posledních let, a nic na tom nemění to, že je animovaný a hlavní hrdina je kůň. (03.02.2020)

Má to sice pomalejší rozjezd, ale nakonec se na to dá velmi dobře koukat. Některé charaktery jsou opravdu povedené, nejradši mám asi dvojici Mr. Peanutbutter a Todd, kteří když něco spolu plánují, tak jsou jak "blbý a blbější". Některé vtipy jsou docela povedené a tak jsem se i docela zasmál. Náladou mi to místy připomíná Californication, ale Hanka Moodyho mám přece jenom mnohem radši než BoJacka. Po první sérii 8/10. (21.07.2015)

Chtěl jsem, aby se mi ten seriál líbil. Chtěl jsem byl jedním "z vás", co je neuspokojují tuctové seriály a vyhledávají něco hlubšího, bizarnějšího, neprvoplánového. Ale nějak mi BoJack k srdci nepřirostl, bohužel. První sérii jsme s ženou dojeli spíše ze setrvačnosti, ač kvalita (mírně) stoupala (takovéto "něco si k tomu jídlu pustíme"), ale po pár dílech druhé série nastal zásek a já jsem si teď uvědomil, že nemám žádnou vůli to prošťouchnout a znovu rozjet. Možná někdy příště, BoJacku, ale pro tentokrát s tebou končím... 60% (01.02.2020)

Ze všech možných animovaných seriálů pro dospělé, které já osobně upřednostňuju před sledováním prostoduchých hraných sitcomů, mi BoJack nejspíš navždycky nejvíc utkví v paměti. Nebudu vůbec zastírat, že jsem s tímhle serošem měl ze začátku poměrně problém (vždyť jeho vůbec první díl se topí v modrých číslech) a na velmi dlouhou dobu jsem s BoJackem zkrátka seknul. Pak ale přišla chuť jej dohnat a jakmile jsem se dostal hlavně do třetí řady, bylo mi jasné, že už nepůjde přestat. Ta totiž společně se čtvrtou a pátou obsahuje tak srdceryvné momenty, že se jim těžko vyrovná kdejaké hrané televizní dramedy. Bylo to krásných 77 epizod plných těch nejbizarnějších poukázání na společné soužití zvířat a lidí na jedné stejné úrovni. (11.01.2021)

Titulky, hodnotenia a komentáre hlásali udalosť desaťročia - tento komentár bude aj preto trochu nabrúsenejší, než by si to BoJack zaslúžil, a bude cielený na určitú špecifickú skupinu. Podľa mňa sa to totiž v takmer žiadnom smere nevie odlepiť od doby a miesta svojho vzniku. Netvrdím, že ten seriál upadne do zabudnutia, pretože nejaké dvere predsa len otvára a nejaké žánrové konvencie predsa len prekračuje. Chýbala tomu však číra hravosť a anarchia animovaného sveta. Skôr sa mi zdá, že ide o súčasť trendu "zdospeláčťovania" animovaných seriálov a "zautentičťovania" žánru sitcom, ktorý pretrváva už od 90. rokov (a možno aj ďalej, neviem). Tá snaha o "existenciálnu ťažobu" a akúsi plnosť postáv tu vždy bude narážať na hranice, ktoré so sebou nesie zosmiešňujúca karikatúra, a tak boli aj BoJack a ostatní vo výsledku rovnako plytkí a jednorozmerní ako postavy z Dva a pol chlapa. Na druhej strane sa tá snaha o sitcom časom vytratila a zostalo niekoľko vtipných zvieracích gagov a popkultúrnych narážok (wau, aká to novosť... vitaj, postmoderna), ktoré sa utopili v redundancii. Ak sa k tomu pridá ten otravný (v tomto prípade latentný) psychoanalytický fetiš utáraných a emocionálne retardovaných amerických intelektuálov a ich snaha za každú cenu rochniť sa vo svojich grandióznych problémoch, vystavovať ich na obdiv celému svetu a robiť z nich priam generačné problémy (tú majú tvorcovia s BoJackom očividne spoločnú, keďže presne takéto sú prakticky všetky postavy), dostavuje sa u mňa dáviaci reflex. To je vlastne ďalšia hranica, na ktorú snaha o "zdospeláčtenie" naráža. Tento typ amerických intelektuálov nevie dospieť - ustrnuli v ranej puberte ako celá ich popkultúra. Smutné je, že presne títo ľudia sa vysmievajú z hlúposti a zaostalosti iných. Smutné je, že chcú meniť svet, hoci nikto príčetný by im do opatery nezveril ani kaktus. Jediné, čo som z toho seriálu cítil bola číra únava zo sveta. Akýsi neodbytný pocit, že dejiny sa skončili, točíme sa v kruhu a na ničom už nezáleží. Pocit, že všetci sme v stave depresie a niet z neho úniku. Nočná mora, že som prázdnou a plytkou postavou trápneho sitcomu, pretože práve BoJack je (chcene i nechcene) krásnou ukážkou blúdneho kruhu simulakier. Aspoň za sprostredkovanie tohto pocitu seriálu ďakujem, hoci ja sám ho nezažívam (aj keď som vyrastal v tom najhoršom type rodiny - v atomickom type). A áno - stále platí, že to nejaké dvere otvára a že je to občas milo absurdné. Len sa z toho, prosím... (30.08.2021)