BoJack Horseman

Skrz epizódkové vtipy (pri ktorých avšak každá akcia má aj následky, čo je pri seriáloch podobného typu veľmi osviežujúce, realita ostáva zachované, vyvíja sa, nereštartuje sa presunom do ďalšieho dielu), nepríjemne realistický dej a prepracovanú psychológiu postáv, BoJack Horseman tne do živého a je pre mňa to najhodnotnejší seriál dneška. (19.01.2017)

BoJack Horseman je pre mňa vrcholovo surreálna prazvláštnosť, ktorej cynizmu a svojskému štýlu tragikomického formovania prázdnych a zbytočných zápletiek buď pochopíte a zamilujete si ju, alebo vás proste rýchlo a jednoducho unudí a prestane baviť. Sám za seba môžem povedať, že si ma seriál neuveriteľne získal a s najvyššou pravdepodobnosťou ho môžem úplne kľudne pridať to trojky najlepších animovaných seriálov, aké kedy boli vytvorené. Aj keď je oficiálne považovaný za komédiu, tak tragická stránka nad tou komediálnou rozhodne prevažuje a v niektorých epizódach dokonca až dramaticky graduje (takmer polhodinová minutáž je na animovanú blbinu predsa len trochu dosť). V BoJackovi je napriek jeho animovanosti a aj napriek faktu, že polovicu postáv tvoria infantilní antropomorfistickí degeneráti, omnoho viac vážnych a dramatických prvkov, než vo väčšine seriálov, ktoré nám môže svetová kinematografia ponúknuť. Ak chcete zhliadnuť tento seriál, tak rozhodne dopredu počítajte s tým, že sa určite nedá využiť na vyplnenie času pri osamotenej štvrtkovej večeri po dlhom vyčerpávajúcom dni niekde vo vašej obývačke (nefunguje tu to, čo pri všetkých animovaných sitcomoch); je to miestami neuveriteľne zložité, postavy sú prepracované a dávky humoru sú tu založené prevážne na vyzdvihovaní nihilizmu a poukazovaní na zbytočnosť akejkoľvek ľudskej emocionality, čo aspoň u mňa vyvoláva ľahkú dávku optimizmu v očakávaní, že prostredie, v ktorom žijem, mám zdokumentované určite lepšie, než väčšina seriálových postáv (dokonca som aj počul, že sledovanie BoJacka pomohlo niektorým ľuďom zvládať ich depresie). Nuž, čo už. Ľahko sa to rozhodne opísať nedá; treba to len vidieť. (05.06.2019)

Seriál BoJack Horseman svojimi krutými pravdami nemilosrdne zabíja akúkoľvek možnú citlivú moralitu. V piatich hlavných postavách môžeme nájsť také vlastnosti, ako egoizmus, pesimizmus, neschopnosť ísť do hĺbky, a životný elán nachádzajú v dosahovaní povrchnej slávy alebo postupom po kariérnom rebríčku, aj keď niekedy cítia potrebu dostať niečo fakt hodnotné mimo ich zabehnutej rutiny a komfortnej zóny a keďže na to nie sú pripravené, končí sa to zväčša veľkými ranami na ich najzraniteľnejších miestach, čo tvorcovia predložia obecenstvu veľmi pôsobivo. Jeho sila tkvie aj v najlepšom použití Chekhov s gun, čo som doposiaľ videl, tvorcovia si pritom výrazne pomohli samotným seriálovým formátom a tak všetko, čo sa stane, má svoje dôsledky a neporušuje žiadne predchádzajúce pravidlá predom daného sveta. Napr. ak sa postavy pohádali a do konca epizódy sa nezmierili, ostávajú pohádané aj v nasledujúcej epizóde. Schopnosť podať tieto kruté životné pravdy, na ktorých sklamaní sa môže vidieť každý z nás na pozadí scenáristickej geniálnosti z neho robí jeden z najlepších seriálov, aké som videl. Nevýhodou je, že dej tlačí postavy práve do uvedomenia si určitých nemilosrdných skutočností na konci epizódy a divák tak nemá pocit, žeby sa postavy k tomu sami dopracovali. Škoda len, že séria veľké zdrvujúco odzbrojujúce momenty v malom množstve, tie ďalšie totiž môžu pripomínať niečo, čo už ste videli. Recenzia Refresheru si síce pomáha hláškami tohto vynikajúceho seriálu, ale je zatiaľ najlepšia, čo som k nemu videl a rozhodne nabudí na jeho sledovanie. Za najslabší článok pätice hlalvných postáv považujem Todda, nie je totiž na žiadnu z ostatných postáv užšie napojený a preto sa veľmi nevyužíva v interakciách s nimi. Aj jeho osobné drámy nemajú až takú silu, ako má zvyšná štvorica. Použitie tejto postavy spočiatku mohol byť marketingový ťah na fanúšikov Two and Half Men, avšak s veľmi odlišným vývojom. (14.05.2017)

Horší a prázdnější díl od dílu. Pátá řada je ve svojí zoufalé snaze vyprodukovat desítky minut animace bez jakéhokoliv smyslu, vývoje, náznaku změny statutu quo už vyloženě politování hodná. Holt je problém, když seriál nemá nic krom gimmicku "depresivní vnitřní zvířata" a nemůže se v něm nic stát, protože jakmile by se něco stalo (a postavy by přestaly být pasivní, problémy prvního světa nasáklé karikatury), ten gimmick by se rozpadl. Jako film by to šlo, jako jedna sezóna by to taky šlo, ale tvůrci to chtějí dojit do nekonečna a nejpozději tak během druhé řady se prostě nevyhnutelně ukázalo, jak moc prázdné to musí být, aby to mohlo dál existovat. Chápu, že to brnká na správné struny a řeší to právě ty problémy, ale já se jenom nudím. Zvlášť když vysvětlením doslova každého problému je bolestně doslovný flashback osvětlující nějaké dětské trauma - přičemž se ale v těch flashbacích z nějakého důvodu pracuje s mindsetem padesátých let, čili absolutně nijak nevysvětlují současnost a stav aktuální generace, která s neironicky míněnou nukleární rodinou nikdy ve styku nebyla. Jde jen o hledání nejbanálnějších a nejlépe znějících zdůvodnění problémů, které se v důsledku jen zveličují a legitimizují, aby se každý mohl cítit jako oběť něčeho, co je mimo jeho kontrolu. Že si to tvůrci uvědomují a nechají postavy dokola opakovat, že tohle cíl není, fakt není chytré - je to jen ukázka bezradnosti tohohle seriálu, který má právě ty konotace, jaké mít nechce, ale místo aby s tím nějak koncepčně pracoval na úrovni upřímné sebereflexe, jen neustále vysvětluje, že takto to být chápáno nemá. Seriál navíc hodně záhy skočil přes žraloka a pro pointu vtipu může kdokoliv kdykoliv rozbít jakoukoliv kontinuitu. (29.09.2016)

Velmi mnoho dobře napsaných a asi i chytrých dialogů často odsouvá humor na druhou kolej, protože seriál staví především na příběhu, kde jednotlivé díly a série na sebe navazují, řeší různé životní trable, které se točí kolem alkoholu, drog, vztahů, nebo práce. Obsah téměř každé epizody je poměrně velký a s ním zároveň i tempo. Není to tedy moc odpočinkové a spíše je potřeba se soustředit. Výjimečně se experimentuje a v celé epizodě prakticky nepadne ani slovo, nebo naopak jedna postava má proslov na celých 25 minut. Zásadní problém je, že to není příliš zábava, i když má seriál především co se týče postav hodně co nabídnout. Výjimkou je nejvtipnější 4. série. Vysoké hodnocení je relevantní spíše pro náročného diváka, který se u toho nepotřebuje nějak výrazně smát a stačí mu zkoumat jednotlivé myšlenkové pochody, charaktery postav, nebo narážky na různé celebrity. (29.08.2022)