Strážci Galaxie Vol. 2

Otec neotec, Bůh nebůh, byly časy, kdy rozbití walkmana bylo něco, co se zkrátka neodpouští.. Mezihvězdná, lehce namydlená opera, která s prstem v nose plní svůj jediný účel pobavit a ještě k tomu připojí trochu falšovaných emocí. Kurt jako egomaniakální galaktický inseminátor potěšil, ale stejně jsem se nejvíc zlakol, když se na pár sekund objevil ten mačkač tlačítka Turbo Boost. Fuj, ještě teď se třepu.. Od Jamese Gunna taková milá sázka na jistotu a dřevěné batole bylo její vlajkovou lodí.. (11.05.2017)

Dvojka Strážců Galaxie se kupodivu nesnaží být rozmáchlejší, akčnější a zábavnější než jednička. James Gunn se raději pustil do menšího příběhu, který má pořádně ždímat emoce (a galaxie se v něm zachraňuje jen tak mimochodem), což asi kdekomu nebude po chuti. Strážci tentokrát necestují vesmírem a nepotkávají jednu děsivou hrozbu za druhou. Místo toho přešlapují na místě doslova i metaforicky a snaží se probít skrz dávné křivdy, urovnat rodinné vztahy a vůbec pochopit, kdo vlastně jsou a co by se sebou měli dělat. Za povrchními akčními orgiemi holt musíte vyrazit jinam - tady jsou veškeré digiřežby spíš na okrasu. A musím říct, že mi to zase tolik nevadilo, protože Gunn osobní linky ždíme na maximum a dělá tak z dvojky Strážců další dojemnou trefu. (8/10) (03.05.2017)

"Možná to byl tvůj otec, ale nikdy ne tvůj táta." ___________ James Gunn to opět dokázal, opět na to šel od lesa, opět šel proti proudu, a natočil třeskutě zábavnou fantazijní hudební komedii o jedný nesourodý bandě bláznivých vesmírných outsiderů – a je jedno, že mezi ně patří šmoula s červeným čírem který si myslí že je Mary Poppins, týpek jehož životním vzorem je David Hasselhoff, egoistický mýval s obsesivní zálibou v střelných zbraních, malý mluvící strom který sotva vylezl z květináče, dvě vražedný kyborgský sestřičky, potetovaný wrestler který nechápe metafory, anebo hmyzí holka s anténama – zamilujete si je všechny. Strážci Galaxie Vol. 2 tak nejenom excelentně fungují jako feel-good space-opera o daddy issues, nebo vizuálně krásný barvičkovitý spektákl [který je natolik pestrobarevný až připomíná dětské omalovánky] s okouzlující osmdesátkovou retro estetikou, ale i jako ukrutně zábavná a neskutečně dojemná galaktická pohádka o strastech a radostech kamarádství, jinakosti a důležitosti rodiny s víc než inspirativním poselstvím: že i ten nejhnusnější grázl může mít srdce ze zlata. Je však nutno vše brát s patřičným nadhledem a komediální nadsázkou, protože ten smysl pro absurdno kterej z tohohle over-the-top vodvazu srší na několik parseků daleko nemusí sednout zrovna každýmu – jenže tenhle biják se mi takřka ze všech hledisek trefil do vkusu, že to ani neni možný. No a finální katarze je taková emocionální ždímačka, že je i pro největšího alfasamce obtížný zatlačit slzu – protože fakt pečlivě kulminuje všechny příběhové (pod)zápletky a motivy.... Tenhle film má prostě svoje specifický charisma a čaro, a hlavně má něco, co ostatním komiksovým blockbusterům tak akutně chybí: srdíčko – protože je na něm znát ta láska a péče, kterou do něj tvůrci vložili. James Gunn je fakt mistr svýho řemesla, kterej si doslova vycucal z prstu jeden z nejlepších blockbusterových spektáklů, co jsem za poslední roky viděl, a já mu za to nohy líbám.... Zcela bez debat moje nejoblíbenější komiksovka s mým nejmilovanějším soundtrackem co jsem kdy slyšel. Zkrátka, tohle je jeden z mála filmů, co mě vždycky pěkně zahřeje u srdíčka, a který jsem viděl už tolikrát, že to ani zdrávo není.... Yondu FTW. Co dodat? I'm Mary Poppins y'all! 💙 (07.09.2017)

Nemá to Davida Hasselhoffa a jeho ooga chaka song, ale za to má asi milion jiných věcí, včetně několika naprosto božích cameo rolí (dá se kurník cameo česky skloňovat?) a ano, sice má trochu méně humoru a chybí tu kouzlo něčeho urputně originálního, ale je to přesto velmi boží s nekonečně funkční bandou zábavných charakterů (Drax, Yondu) a tam, kde ubírá na humoru, přichází na řadu, překvapivě, emotivnost, která naštěstí nikdy nesklouzne do patosu, protože se buď zjeví nějaký naprostý pahumor, nebo se zjeví ... No, něco/někdo/cokoliv. Je to hroznej digitální bordel, ale proklatě zábavnej, tak, že zapřísáhlý odmítač popcornu, jako já, se s tou chroupající zvrhlostí dokonce i trochu smířil a neměl nutkáním křupavcům nacpat tu praženou kukuřici do levé nosní díky a zazpívat jim u toho hymnu Jižního Sůdanu. (08.05.2017)

Jsou to šoky když zjistíte, že je papá Buch a vy takový jako nepodařenější Jéžyšeg, co? Tím si však nenechte pojebat den, vždy za vámi stojí ti praví přátelé, retardovaný mastodont, prepubescentní křoví, fotosyntetizující frnda a neurotický bobrovlkomýval, či co to je za směsku... prostě, tenkrát byl v lese hodně vostrej grupáč, gumídčí hopsinky, šmoulí lektvary, babčin chaloupkový perník, no jak se tak příká u nás, bezskrupulózních, i víl prcal fenku. Fakt docela zábavný filmík s, jak někdo již zmínil, vynikajícími úvodními titulky. I ten zbytek potěší. (07.11.2017)