Pan Hire

Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví. (27.02.2017)

Ve filmu sice figuruje vražda mladé ženy, ale dakeko spíše než klasické kriminální drama se jedná o zajímavou psychologickou studii lidské osamělosti, zatrpklosti a odcizení. V první polovině snímku nás scénárista ještě nechává tápat a film díky útržkovitým scénám a nelineárně vyprávěnému příběhu vzbuzuje v divákovi řadu otázek, jaká je role jednotlivých postav dramatu, ale v polovině snímku odhalí karty a film funguje především díky emocím lítosti nad tragickou postavou podivínského krejčího. Pan Hire bydlí sám a jeho jedinými společníky jsou bílé myšky v teráriu. Ba co hůř, vedle příležitostných návštěv bordelu je jeho jediným koníčkem šmírování půvabné sousedky od naproti. Jednoho dne ale jeden z nich udělá krok ke sblížení... Jenže se nejedná o milostné drama, ale o hořký příběh nenaplněných citů. Pomalý film, kde i nelítostný zápas v boxerském ringu doprovází tóny smyčců klasické hudby. Celkový dojem: 80 %. (01.09.2011)

Představte si, že ležíte na pláži, od moře vane příjemný větřík, sluníčko svítí tak akorát a vám je tak mile ospalo. Najednou od moře zafouká vítr silněji a první vlna vám slaně zamokří nohy. A než se nadějete, je tady bouře, která nemá obdoby. Najednou se ocitáte v oku hurikánu, který s vámi cloumá na všechny strany a vy vůbec netušíte, kdy a jestli vůbec vás vyvrhne. Přesně takhle působí tento prazvláštní film. Nejdříve unyle a odtažitě a najednou vás zahltí takovými informacemi, že je vůbec nejste schopni v tom zběsilém tempu zpracovávat. (05.05.2013)

Patrici Lecontovi se podařilo úžasně přenést na plátno celou škálu emocí od osamělosti pana Hira, přes jeho posedlost krásnou dívkou od naproti ale i třeba rozpustilost Sandrine Bonnaire. Ale hlavně - on dokázal přenést z plátna na mně i fyzické vnímání doteků - například když ve scéně na boxu pan Hire lehce přejíždí po ruce Alice - to mi normálně přejížděl mráz po zádech. Krásný a smutný film, jehož atmosféru pomáhala dotvořit také hudba M. Nymana. (26.05.2015)

Pro mne zvláštní film, ani nevím, jak jej hodnotit. Po celý film jsem se vcelku nudil, dialogy mi přišly nevěrohodné, jako i herectví hlavních hrdinů a vlastně celý film. Přesto jsem v noci po jeho skončení dlouho nemohl usnout a myšlenky se mi vracely k panu Hiremu a mrše Alici, takže mne ten film vlastně dostal. Abych nezapomněl - skvělá hudba v pasážích, kdy pan Hire šmíruje u okna - největší plus snímku. (27.09.2011)