Ronja, dcera loupežníka

Švédové jsou zajisté hrdí na to, že mají spisovatelku Astrid Lindgren, která tak laskavě psala příběhy pro děti. A ty půvabné příběhy se přeci musí převádět na filmový pás. A opakovaně jsou tyto filmové adaptace dělané s láskou, optimismem a radostí ze života. To z těchto výtvorů dělá velice příjemný zážitek, který potěší, zahřeje a pohladí. V tomto příběhu se navíc vzdává hold severské přírodě, hlubokým zeleným lesům, modrým jezerům, divokým řekám, letnímu hřejivému létu i kruté zimě s přívaly sněhu. Rozlehlost a čistota lesů podněcuje fantazii a představivost a díky tomu mohou ožívat bájná stvoření: krvežíznivé harpyje, lační šedí skřítci, či popletení lesní trpaslíci. Hlavní postavou je malá Ronja (Hanna Zetterberg), které zdárně sekunduje malý Birk (Dan Håfström). Rozehrává se příběh dětské vzpoury proti dospěláckému světu nepřátelství. Dospívání, rozepře, vzdor, přátelství, partnerské neduhy v celé své kráse i hrůze v dětském soužití, odvaha a pochopení. Děti jsou pro dospělé názorným příkladem, který své adresáty nenechá netečnými. A to vše ve starém hradě a uprostřed čisté a krásné přírody. Z dalších rolí: otec Ronji a rozverný vůdce loupežnické bandy Mattis (Börje Ahlstedt), Ronjina starostlivá matka Lovis (Lena Nyman), otec Birka a vůdce konkurenční loupežnické bandy Borka (Per Oscarsson), Birkova ukřičená matka Undis (Med Reventberg), starý, moudrý a dobrotivý Skalle-Per (Allan Edwall) a hromada dalších loupežníků. Být loupežníkem znamená žít na starém hradním sídle uprostřed hlubokých lesů. Být loupežníkem znamená naučit se vycházet v dobrém s přírodou. Být loupežníkem znamená tuhá zima s odhazováním sněhu. Být loupežníkem znamená hodokvas s tancem a rozvernou písní. Být loupežníkem je mít radost ze života. Film je příjemný a tak krásně zahřeje. (29.01.2016)

Ronja je evropská sestra amerických klasických dětských fantasy filmů, jako je Labyrint, Temný krystal nebo i Nekonečný příběh. Oproti nim je zasazena do světa podobnějšího tomu našemu a postrádá epický příběh. Já ji mám však nejraději. Pustila jsem si ji po dlouhých letech a užila jsem si to snad více než v dětství. Hodně jsem se nasmála a velmi mě bavilo toulat se divokými severskými lesy, seznamovat se s roztomilými i děsivými kouzelnými bytostmi i schovávat se v jeskyni s rebelskými dětmi, které měly dost dosavadního života a v sobě navzájem nalezly příslib lepší budoucnosti. (01.12.2019)

Hezká starší dětská (ale nejen to) pohádka, která ale na dobu, kdy byla natáčená, je krásná - ta příroda (trošku mi připomněla vysočinské lesy, vodní nádrž Seč), loupežníci, zpěvy, dialogy mezi Ronjou a Mattisem... lestní skřítkové a jejich otázky ("Pro-pro-pro-čpak to-to dě-dě-láš, ty po-po-po-po-tvůrko malá?..." ;) )... Na konci jsem si od začátku myslela, že se hrad zase spojí, ale to možná až za pár let... ale most má také své kouzlo... Léto v mědvědí jeskyni Ronji a Birka bych osobně též chtěla zažít... (27.07.2009)

Krásná severská pohádka, nebo spíše film pro celou rodinu. Na mě osobně působil hodně svěžím dojmem. Pokud někdy budete mít po Vánocích přepopelkováno, překrálováno a přečertováno, doporučuji Ronju. Je trochu svérázná a možná i trochu drsnější, ale dokáže výborně pobavit. Přišla mi upřímnější a více uvěřitelnější než naše pohádky. (24.03.2014)

Páni, Ronju jsem viděl naposledy jako kluk a přestože už jsem si vůbec nepamatoval příběh, vzpomínky byly vřelé. Po čtvrť století jsem ji zkouknul znovu a smekám. Úžasně natočené, vtipné, vkusné a plné neskutečné severské přírody. Dokonalá pohádka pro celou rodinu. Jen by mě zajímalo, který spoilerovský retard psal popis filmu, protože to je kompletní popis celého příběhu. (23.12.2015)