Thor: Ragnarok

Někdy se i z hoven podaří uplácat docela pěkný popelník, hrneček, prdelatá prsatka od Novomlýnských nádrží, film, nebo... co kdo rád hňácá. Zde to vyšlo, především pak proto, že tvůrčí sráči den před tlačbou sežrali špetku vtipné kaše, zajímavé houbičky, po nichž je svět skutečně barevnější, a pár stránek ze Strážců galaxie. (11.04.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Nejvtipnější a zároveň asi i nejlepší film ze světa Marvelu, který jsem vůbec kdy viděl. Jo a k tomu s nejstylovější hudbou odkazující na vzorové osmdesátky, která do celého příběhu naprosto dokonale sedla. Doslova, jak kdyby Daft Punk po Tronovi rozjeli další filmařsky hudební orgie. Nicméně je mi jasné, že volba na post režiséra v podobě alternativního Novozélanďana Taika Waititiho byl dost velký risk. I vzhledem k tomu, že většina dialogových scén je založená na improvizaci. V tu ránu sice můžete očekávat cokoliv, ale pokud znáte předchozí režisérovy pecky, tak jen doufáte, že tento Thor bude mít úspěch a on se poveze s ním. Samozřejmě tady hraje roli i fakt, pokud máte rádi Thora obecně. Podle mě je to aktuálně nejlepší, nejoriginálnější, nejnápaditější a nejvtipnější postava ze současného Marvel světa. Film Ragnarok ale celou tu originalitu a vtipnost převedl do vyššího levelu. Hodně dlouho se mi nestalo, abych se u filmu smál tak, jako při sledování tohoto dílu. Samotnou improvizací tu herci vytvořili řadu tak dobrých scén, u kterých pochybuji, že se o nich nebude po hospodách mluvit a popřípadě je i parodovat. K tomu příběh samotného Ragnaroku je super, Jeff Goldblum v podobě samolibého vládce arény na zpustošené planetě plné odpadků je také naprosto skvělý. Stejně tak i Mark Ruffalo v podobě Hulka je tu asi nejviditelnější, jak vůbec kdy byl. A samozřejmě i všichni ostatní tu mají svoje slovo. Anthony Hopkins, Karl Urban, Cate Blanchett, Tessa Thompson, Idris Elba, ale i Benedict Cumberbatch, který svojí jednou scénou s Thorem dokázal, že taky umí být vtipný a zábavný. Ne, jako ve svém mnohdy až moc vážném filmu. A to ani nemluvě o celé řadě cameo rolí, ve kterých si jednu roli střihnul, jako již tradičně, i samotný režisér. Celkově vzato tedy více než super. Myslím si, že nic lepšího a zábavnějšího v tomhle roce už neuvidím. A popravdě bůhví, kdy uvidím. (07.11.2017)

uaáá áá áh.. Uáá ááá áh. We come from the land of Ice and Snow... Ok, není moc lepších songů, které by se hodily jako doprovod k bitce komiksovejch, severskejch božstev víc, než Immigrant song, budiž mu chvála neskonalá. A tvůrcům taky, protože se, jak vidno, už fakt nebojí hodit do AAA filmu totální stylizaci osmdesátkového komiksu, který je sice osvěženej dnešním budováním příběhu, ale pořád s dost neonovou a barevnou duší. Je to zábavné, vtipné a perfektně fungující (ovšem klidně bych si do žil dal zas nějakou marvelovku, která bude trochu vážnější) a jestli tu něco hapruje, tak je to trochu jalové finále, které má poměrně málo zapamatovatelných momentů a zejtra na ten digitální bordel zapomenu /a přesto o dva řády lepší, jak gigibordel u Batman v Superman/. (04.02.2018)

Waititi Reggae. Rude boys and girls, sociálně-imigrační podtext (není důležité místo, ale člověk) a hlavně jedna velká show, u které jako by si Taika řekl: „Hej, Marvele, co děláme v temnotách, když můžeme vyjít na světlo zábavy!“ Vždyť kdo by před pár lety řekl, že Ódinson bez svých dvou jediných citových vazeb (nářadí a kadeře) bude hýřit vtipem, až zastíní i svého nevlastního bratra? Po stopách Starlordovy party, sebeironicky, hravě a s odvahou přiměřeně devalvovat zaběhnuté dějové vzorce i vlastní mytologické podhoubí. A konečně někoho napadlo, že i Hulk by měl dát své potrhané džíny občas do prádla. Snad nebyla zrovna poblíž nenechavá ruka Kevina Spaceyho.. (13.11.2017)