Koyaanisqatsi

Pôvodne som chcel hodnotiť a komentovať bezprostredne po zhliadnutí filmu, ale k počítaču som sa dostal až teraz. Nerobil som si žiadne ilúzie, nečakal som, že ma film, bez jediného slova strhne a zaujme a mal som pravdu. Nech je ako chce, takýto film ani zďaleka nie je mojou šálkou kávy. Oceňujem snahu režiséra Godfreya Reggioa, to, že sa pustil do takéhoto projektu, ktorý možno v histórii kinematografie nemá obdobu je obdivuhodné. Rovnako je v jeho pozoruhodnom diele badateľná ukážková harmónia medzi obrazom a zvukom, pričom každý zo záberov je úžasný a podfarbený hypnotickou hudbou Philipa Glassa. Film zo sebou nesie veľké posolstvo, to áno, prečo sa ma ale po skončení filmu zmohol pocit, že som pozeral "len" takmer poldruhahodinový sled záberov prírody, priemyslu a civilizácie sprevádzaný netradičnou hudbou? Prečo sa mi to posolstvo nevrylo pod kožu a neprinútilo ma popremýšľať nad zmyslom tejto neokázalej, umelecky ladenej dokumentaristicky-experimentálnej vízii? Prečo ma neprinútila popremýšľať si nad naším "Koyaanisqatsi = šialeným a zmäteným životom"? Alebo som len ja taký ľahostajný a je mi úprimne jedno kam sa naša civilizácia bezhlavo rúti? Jedno je isté, Koyaanisqatsi nie je film pre každého, to však neznamená, že nemá každému čo, to povedať. Poznám ľudí, pre ktorých by bolo Koyaanisqatsi spoľahlivým mučiacim nástrojom a poznám ľudí, ktorých zmýšľanie by Koyaanisqatsi ovplyvnilo na hodne dlhý čas. To, že sa ku Koyaanisqatsi staviam akosi neutrálne je len čisto môj subjektívny postoj. (23.04.2008)

Nevnímal jsem toto dílko úplně jako dokument, spíše jako velmi specifický artový film, takže za sebe si mu troufám udělit i tradiční hodnocení. Godfrey Reggio mě svým neotřelým počinem dostal v doprovodu úvodních tónů Glassovy hudby hned na začátku do téměř hypnotického stavu a já se nechal unášet jedinečným audiovizuálním představením na téma člověka, přírody a společnosti. Film mi vedle vycizelované souhry hudby a vizuálu nabídl i osobité vyprávění příběhu Země obrazem, spoustu podnětů k přemýšlení a nesmírně silné poselství. Žel, došlo pro mě uprostřed vší fascinace a pocitů silného zásahu i na pár momentů, kdy jsem měl pocit, že ve vybraných záběrech nabízí film opětovně v různých variacích jen to, co už pár minut před tím několikrát ukázal a kdy jsem měl pocit, že by celek pro větší údernost potřeboval ještě prostříhat. Týká se to zejména zrychlených záběrů na davy lidí v různých střediskách, jež v poslední půlhodině Reggio nahromadil tolik, až začaly být skoro nesnesitelné a ztrácet údernost. Proto se nakonec přikláním jen k 4 hvězdičkám, ač jinak mi přineslo Koyaanisqatsi mimořádný zážitek. 85% (01.05.2021)

Život vyvedení z rovnováhy. Reggio zvolil poetický dokument, na to aby stvárnil proroctvo indiánskeho kmeňa Hopi, ktoré hovorí o pavučinách na oblohe, strojoch, ktoré lietajú vzduchom a o hrabaní sa v zemi, ktoré prinesie len skazu. Dokument je tomu podmienený. Neukazuje nám krásy sveta ani vyspelú ľudskú spoločnosť. Ukazuje nám prázdne krajiny, kde sa od veľkých skál odráža slnečný jas. Potom postupne prechádzame do mesta. Do civilizácie - New York, Los Angeles, kde časozberná kamera ukazuje na neustály zhon a neschopnosť ľudí sa zastaviť. Neutrálne a zamračené pohľady ľudí, pozerajúce sa do kamery ukazujú na akúsi obrnenosť proti vonkajšiemu svetu, kedy ľudia žijú svoje životy a o nič iné sa nestarajú. Všade cítiť monotónosť, skazenosť a deštrukciu. To krásne doplňuje hudba Philipa Glassa, ktorá značne podmieňuje depresívnosť a bezútešnosť snímku. V mnohých aspektoch film pripomína modernejšiu verziu Muža s kinoaparátom alebo Berlín symfóniu veľkomesta. Osobne mi ale neponúkol nejakú výraznejšou emóciu. Aj keď je pravda, že informácie boli podané veľmi zaujímavým spôsobom. Užil som si to, ale nemám dôvod sa k filmu podrobnejšie vracať. (18.02.2012)

když už slova nestačí, je tu Koyaanisqatsi - sonda do masovosti, uspěchanosti a hektičnosti moderní civilizace, která za pomoci zpomalených či zrychlených záběrů a strhujícího hudebního doprovodu ukazuje obraz dnešního světa (před 30 lety).. na rozdíl od Baraky mi tohle opravdu sedlo (možná krom poněkud zdlouhavého začátku a konce).. slabší 4* (20.04.2013)

Koyaanisqatsi by v jazyce Hopi mohlo zrovna tak znamenat "Člověk je blbec", protože přesně takové je poselství tohoto filmu. Počáteční fascinaci přírodou po několika minutách vystřídá depresivní údiv nad tím, jaký je homo sapiens mamlas, že v sebedestruktivních sklonech hravě trumfne i lumíky... A tak dále. Více než polovinu atmosféry sice tvoří Glassova skvělá hudba, nicméně materiál natočený a posbíraný Godfreym Reggiem za ní nezaostává. Závěr s raketou mě definitivně zatloukl do křesla a donutil mě v něm nehnutě sedět dobrých deset minut po titulcích. (30.10.2013)