Koyaanisqatsi

Vynikající symbióza hudby a obrazu. Celý snímek se obejde bez mluveného slova a působí doslova hypnoticky. Je poskládán hlavně z časosběrných obrazů lidských aglomerací nebo přírody. Scény hekticky tepají a nechávají nás vtáhnout do hry světel, stínů a dynamiky. Miluji hudbu Phillipa Glasse a vidět Koyaanisqatsi bylo pro mě povinností. Moje očekávání se naplnilo. Byla jsem unesena. Glassova hudba je dokonalá a video impozantní. Sice se zdá, že podobných snímků o Zemi znásilňované člověkem zahrnující jen obraz a hudbu je již dost a nepřináší nic nového. Ale Koyaanisqatsi je víc jak 30 let starý a snad se nebudu plést, pokud řeknu, že je jednou z prvních, ne-li první vlaštovkou. Stáří filmu je ale znát na kvalitě obrazu a zvuku. Tomuto dokumentu by také slušelo větší plátno a lepší zvuk, než jaké jsou v artových kinech. Pokud pominu tyto atributy, Koyaanisqatsi je pro mě favoritem mezi podobně pojatými dokumenty. (20.02.2014)

Úchvatný celoplošný dokument s hudbou virtuóza Philipa Glassa, ktorý zmenil náš pohľad na svet a život, ktorý v ňom žijeme. Godfrey Reggio nám strhujúcou formou ukazuje úžasné výtvory a krásy prírody, inváziu civilizácie, ktorá do nej stále hlbšie preniká, masívnu industrializáciu, ľudský kolos z krvi, mäsa a kostí, technologický pokrok a rozvoj, chudobu, špinu a biedu, armádu a vojnu, tepnu veľkomesta, nočný život, nepatrnosť nášho vlastného ja, náhľad do výrobných hál a povolaní, ktoré nás vždy zaujímali, chod života, nepatrné úlomky a fragmenty anonymných tvárí a čísel, fascinujúce aj mrazivé zábery, zmapovanie modernej spoločnosti, štart raketoplánu, test atómovej bomby, bezdomovca, preplnený výťah, ľudí čakajúcich v metre, muža, ktorého odváža sanitka, svetelnú show noci, Las Vegas, veľkolepé kaňony, neskutočnú pompéznosť aj banálne detaily. Dokument, ktorý vás prinúti sa nad všetkým zamyslieť, nič vám nevnucuje, ale ponúka vám možnosť utvoriť si vlastný názor. Film, ktorý formoval moderný dokument a myslenie. 100% (17.12.2013)

Začínáme zlehka pohledy na krajinu, trochu nudné, podbarvené uspávající hudbou... Pak se však dostaví "paneláková" pasáž, která je doslova strhující. A pak nastane hemžení - odtrhnutí od obrazovky nemožné, mozek zapnutý na plné obrátky, uši zahlceny hudební smyčkou. Náhle konec, raketa, zmar.... Záběr na večerní / ranní / noční město byl naprosto uchvacující a při "hemžení" jsem stěží potlačoval hysterický smích. HUDBA: Philip Glass - geniální, jedinečná, nezapomenutelná, neopakovatelná (nebo naopak opakovatelná? ) (23.04.2008)

Myslím, že si většina z nás ani nedokáže představit, jak v osmdesátemdruhém působil tento film. Bez vizuálních efektů, přikrášlení, či přihoršení zobrazuje svět a život lidí v něm takový jaký je - a ty záběry jsou fascinující, někdy nečekané a přitom veskrze prosté. Neduhou filmu je pouze neúprosný zub času, bohužel ne vše, co bylo tak uhrančivě v 80. letech je působivé i dnes. Osobně preferuju Baraku, která měla jaksi "čistší" a vychytanější záběry jak přírody, tak civilizace. PS: Zajímavostí je, že tento film patří mezi cca 50 kousků, které doporučuje Christopher Nolan a přibližně v 1 hod 17 min je záběr vzhlétající rakety, kterým se Nolan inspiroval při tvorbě Interstellaru (i zvukový motiv v tu chvíli je velmi podobný). 7/10 (16.06.2019)

Nejhypnotičtější film všech dob, Muž s kinoaparátem 80. let, totálně sugestivní a dokonalá filmová báseň, při které - ačkoli nemá žádný příběh - jsem se napětím v kině 90 minut nemohl pohnout. Také snad jediný film, kde hudba není jen jednou ze složek, ale polovinou díla - do nekonečna bychom se mohli přít, co bez čeho by spíš fungovalo - jestli geniální obrázky bez geniální hudby nebo naopak. I z dnešního pohledu jsou některé scény na tak vysoké technické úrovni, až zůstává rozum stát. Sympatické navíc je, že ač má film velmi silné společensko-kritické poselství, nepůsobí nepříjemně mentorsky. Režisér prostě ukazuje svět jak je a divák si to může interpretovat jak libo... Děkuji za uvedení v Projektu 100. Vidět to na velkém plátně je zážitek na celý život. (12.02.2014)