Chvění

Filmový příběh pro čtenářky Ženy a život či pro chlapce se zálibou v růžové. Oči Bena neustále zalité slzami na mě opravdu nepůsobí. Na můj vkus příliš sentimentálně laděné, rozvleklé, nudné a tak trošku snobské - což u britského snímku zase tak moc nevadí. Jo a přespříliš muchlovacích scén, při kterých jsem musel, znechucením, odvracet zrak od obrazovky tomu také nepřidá. Ztráta času. (19.10.2014)

Matka, syn, synův přítel, matčin přítel, překladatelka. To jsou všechny postavy, které se v tomto komorním a příběhově značně jednoduchém filmu vyskytují. Celé Liltingje ve své podstatě jen o dialozích mezi rozdílnými postavami a o jejich vzájemném poznávání. Místy je vtipné, místy dojemné, v některých úsecích ale také lehce zdlouhavé. (09.07.2014)

Krásne, dojemné, citlivé, úprimné. Komorný film, ktorý mi prvý krát dokázal, že queer romanca/dráma môže byť citlivejšia než množstvo „hetero-konkurencie“. A k tomu stačí päť postáv (matka, syn, priateľ, dôchodca, tlmočníčka) a asi tri lokality (izba matky, izba syna, spoločenská miestnosť). Sila tu tkvie v úprimne ľudskom scenári s mnohými životnými pravdami, s ktorými sa postupne bude potykať každý (staroba, odcudzenie, strata v živote a pod.). Tá „queer časť“ nakoniec ani nehrá takú podstatnú úlohu. Občas to dokáže byť príjemne odľahčené (postava tlmočníčky), ale v závere s ľahkosťou aj dojemné a pritom nemusí prvoplánovo tlačiť na slzné kanáliky. Ben Whishaw opäť dokazuje, že sa nebojí si vybrať zakaždým veľmi zaujímavé a odvážne úlohy a Cheng PeiPei v úlohe matky je jedným z najcivilnejších výkonov, ktoré som tento rok videl. Hong Khaou sa u mňa nezmazateľne zapísal do zoznamu najnádejnejších režisérov. PS: ako milovníka mandarínčiny a angličtiny mi doslovne ulahodilo dvojjazyčné podanie! Krátke, zrozumiteľné vety ako stvorené na precvičenie listeningu. CELKOVO: 4* (8/10) (17.10.2014)

citlivě podaný film o těžkostech s příznáním své přirozenosti své rodině. Zároveň je i o mezigeneračním a mezikulturním poznávání. Dojemný, pomalý, ale o to příjemnější s jemnou dávkou humoru. 4 hvězdy si rozhodně zaslouží, stejně jako pozornost u vnímavých diváků. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (31.07.2015)

Slovo „chvění“ přesně vystihuje dominantní barevný odstín tohoto filmu, odstín, který mě po celou dobu, co se ty tiché bytosti v smutných interiérech chvěly, nepřestal zneklidňovat, protože mi sugeroval současně zvěcňující chlad i neutralizující anestézii. Tón minulosti, do níž se noří starobinec, aby smiřoval své nedobrovolné obyvatele s prudkým tryskem doby, tón vyprchávající tělesné vůně, navozující dojem spásného a bezpečného bezčasí. Tón, který buď lže nebo jímž si lžeme my sami. Tato dodatečná – a zbytná – estetizace (dalo by se říci i: dyzajn), sourodá s nevidomým kamerovým snímáním, zastínila vše ostatní, tedy vše, co mělo skutečně smysl a něco vyjadřovalo – a sdělovalo. Protože o obelhávání (se) v tomto snímku věru nejde. Jde o hledání společného jazyka v okamžiku nejkrajnější krize, na samé hraně katastrofy. Nejmilovanější bytost se ztratila z tohoto světa a zem začala klesat a touha po návratu do dávné harmonie se prolíná s potřebou pokračovat. Nápaditá výstavba příběhu, skvělé herecké výkony, komorní, sevřená nálada, to jsou kladné stránky filmu, jemuž by však spíše pomohl srovnatelně prostý, snad čistě dokumentární, záznam, než hra na zesílené výtvarno. Ven z podušek! (15.07.2017)