Chvění

Ben Whishaw se snaží, seč mu síly stačí. Podobně skvěle hraje i matka Pei-pei Cheng. Jen herci ale na všechno nestačí. Je otázka, jestli je zvolený námět dostatečně nosný, osobně mi přišel scénář strašně limitovaný a bylo to znát. Ve filmu se v podstatě nic nestane, nabídne několik dobrých dialogů, ale jinak není moc na čem stavět. Chybí dramatické okamžiky, výraznější emoce, nakonec i nějaký děj. Vše se točí okolo jedné nevyřčené, ale zjevné skutečnosti, což mi přišlo málo. (24.02.2015)

Film, který mě velmi zasáhl. Matka, která ztratila jediného syna a muž, který přišel o milovaného partnera. Silné téma, vyprávěné prostřednictvím vizuálně působivých flashbacků, zaznamenává zoufalý pokus o sblížení obou protagonistů navzdory nikdy nevyřčené pravdě, rozdílnosti povah i kulturního a společenského milieu. Film přitom sází na minimum výrazových prostředků, v podstatě se celý odehrává ve dvou místnostech a dokonce do hry nepřivádí nikoho dalšího. Tomuto komornímu intermezzu vévodí zcela logicky herecké výkony; vedle Bena Whishawa a Andrewa Leunga je to především Pei-pei Cheng, která v roli osamělé čínské matky dokázala v jemných, takřka nepatrných gestech vyjádřit nejhlubší smutek, jakého je člověk vůbec schopen. Lilting je smutný film o smutných věcech, ale bez laciných slz. Je to obyčejný příběh o lidském neštěstí, o toleranci a o vzájemném porozumění. (01.11.2015)

Filmový příběh pro čtenářky Ženy a život či pro chlapce se zálibou v růžové. Oči Bena neustále zalité slzami na mě opravdu nepůsobí. Na můj vkus příliš sentimentálně laděné, rozvleklé, nudné a tak trošku snobské - což u britského snímku zase tak moc nevadí. Jo a přespříliš muchlovacích scén, při kterých jsem musel, znechucením, odvracet zrak od obrazovky tomu také nepřidá. Ztráta času. (19.10.2014)

Po režisérově novějším snímku Monzum, jenž mě nechal vcelku chladným, mnou Chvění rozhodně "zachvělo" a zanechalo ve mně silný dojem. Khaou vsadil na komorní atmosféru a vesměs minimalistické herectví, na což navázal i v pozdějším Monzunu, nicméně v případě Chvění se mu podařilo divácky poutavým způsobem vykreslit hned několik dějových linií, jež se nesly v duchu překonávání jistých bariér - ať už se jednalo o jazykovou, generační či kulturní bariéru, ale i o samotné překonání smutku nad ztrátou blízkého člověka. Vedle skromné, ale o to více dojemné hudební stránky musím především pochválit herectví Pei-pei Cheng, které mnohdy stačily jen pouhé pohledy, aby mě přesvědčila o niterném rozpoložení její postavy. (26.03.2021)

Brilantní Ben Whishaw, citlivě podaných melancholických téměř devadesát minut, výborná práce kameramana, ale přece jen mě to vůbec nechytilo. Junn a Richard narážejí na bariéry, vystavěné kulturním původem obou, které jim brání se lépe pochopit a ani jeden z nich není schopen se naladit na chápání toho druhého. Já se nebyl schopen naladit na celkovou atmosféru, a tak mě bohužel Chvění minulo obloukem, který byl dostatečně velký na to, abych už filmu nedal druhou šanci. (13.11.2014)