Iracionální muž

Jo. Když je překvapivě vyžehlený příběh o sebestředném (a baňatém) pseudo-nihilistovi vyprávěn narativními postupy červené knihovny, a to chladným, odtažitým a vynalézavě ironizujícím Woody Allenem, to jsem pak docela zmaten. Na některé konkrétní osoby, který tomu daly 5*, si dám pro jistotu nějaký čas pozor. (11.04.2016)

Woody Allen sa nezaprie, avšak s malými obmenami - menej komédie, viac drámy. Otázky okolo komplikovanosti vzťahu medzi mužom a ženou sa tu riešia na hrane samotnej existencie. Okrem iného smerom k divákovi tu vystupujú do popredia aj mnohé témy ohľadom bytia jednotlivca, spoločnosti ako i morálky, ktorá ako vieme, je mnohotvárna a málokedy jednoznačná. Toto si veľmi dobre uvedomuje aj W. Allen a myslím, že sa mu v tomto smere mnohé veci podarilo pomerne presne vystihnúť. Akurát tá cesta k tomu poznaniu ma až tak nenadchla, ani emocionálne nejak výraznejšie nezasiahla. U mňa lepší priemer, ale rozhodne to nie je ani premárnený čas. Možno to chce ešte aspoň jedno pozretie. 65/100 (31.03.2016)

Ach ach, ty emocionální pustiny jsou tak deprimující a tak Abe žije ze dne na den, jako by ani nežil, nezáleží mu už vůbec na ničem a najednou šup, do jeho života vstoupí dvě ženy, což ho nějak extra netankovalo, kdyby si jednou nezašel do hospůdky s Jill a tam se nestal svědkem jednoho rozhovoru. A ejhle už tady máme muže jak víno, kterému je zcela jasné, jaký je smysl jeho života a pak už to jede jako dráha. I ten sex s Rituškou ho najednou naplňuje, jen to všechno směřuje zvláštním směrem a to slůvko "iracionální" nabývá obrovských rozměrů. Phoenix byl svůj, jako by tu první polovinu ani nehrál, to byl zkrátka on, bezvadný jako vždy. A Emma byla prima, baštila jsem tu její počáteční naivitu i to postupné prozření se vším všudy. Pravda, konec byl trochu předvídatelný, ale zamhouříme očko a ten čtvereček jim ráda dám i když je malinko průhledný. (01.02.2016)

Profesor Abe doslova ztratil chuť do života. Nic se mu nedaří, nic ho nebaví, neví, jak dál. Přistěhuje se do nového města, kde začne učit. Naváže vztah s nešťastně vdanou profesorkou a také s nejkrásnější studentkou školy. Jenže na sex nemůže ani pomyslet, protože v něm také selhává. Když jednou, náhodou, v restauraci vyslechne rozhovor nešťastné matky, kterou zlý soudce chce připravit o děti, je náhle rozhodnut, jak si vrátit chuť do života. A funguje to. (08.04.2020)

„Nejlepší nápady se často zrodí, když hoří termín.“ První půlhodina je vpravdě méně záživná, ale přece jen má své opodstatnění. Divák se snad ani nemá snažit pochopit, jako spíš přijmout fakt, že Phoenixova postava opravdu nemá žádný životní „pohon“. Avšak po vyslechnutí rozhovoru začne film dostávat s každou minutou větší šťávu a já osobně se pak moc bavil až do konce (od chystání se na „akci“, přes způsob jejího provedení až třeba po takové teorie u večeře). A usmíval se u toho, ani nemuselo jít o komedii. Čemu se naopak vyloženě směju, jsou ty rozhořčené komentáře, které jsou stejné jako to, na co poukazují, tedy opakující se a nepřicházející s ničím novým. Ale třeba některým časem dojde, že Woody variuje (s potěšením) zcela záměrně, a to „snobské“ filozofování je užíváním pravd z jeho starších snímků, ovšem nyní s ironickým a škodolibým zabarvením. Já si jen potvrdil, že stále jsem Allenův divák, a proto doufám, že se nenechá otrávit kritiky a dál si bude sveřepě točit film ročně. Tentokrát je to za slušné 4*. (13.07.2016)