Iracionální muž

Nuda, nuda, šeď... Do půlky se ve filmu jenom kecá, pak dojde k vraždě, tak jsem si myslel, že se to konečně rozjede, ale nic. Dál se opět kecá a kecá, až film dojde k takovýmu divnýmu a uspěchanýmu finále. Já samozřejmě dopředu počítal s tim, že filmy Woodyho Allena jsou ukecaný, ale tady úplně chybí ten jeho typickej černej humor, sarkasmus a ironie. Tohle na mě dělalo dojem, že Woody Allen dostal nějakej nápad na film, ale spíchnul to hodně horkou jehlou a nechal to prostě nedotažený, protože jeho skalním příznivcům tohle bude bohatě stačit. Jedinym plusem je asi výkon Joaquina Phoenixe. (09.01.2023)

Woody je originál. Kašle na to, co si o něm budou žvandat odborníci a dělá co ho zrovna napadne. Aspoň takový dojem mám z jeho filmů. Velká klika, že tu pár takových samorostů ještě zbylo, protože tomu co já hledám u filmu se neříká dokonalost, nýbrž život. Pošahaný Joaquin a Emča připomínající nejlepší kámošku z dětství rozdýchali těchhle 96 minut tak, že z toho byl na konci docela slušný průvan v neklimatizovaném sále. Navrhoval bych plynule pokračovat Iracionální ženou, ona pořádná smršť by se teď v těch vedrech hodila. (13.08.2015)

Pokus o návrat na cynické pole Match Pointu, které pro mě osobně selhává v nejasném vypravěči a až příliš průhledné „osud“ pointě, jíž by mnohem víc slušel jiný vítěz. Po většinu času to ale má správný Allenův rukopis, jemuž už se možná na stará kolena trochu třese ruka, ale pořád dokáže napsat skvělé dialogy. Jen ty postavy jsou tentokrát až moc jednorozměrné. Ale zase jsem se vlastně ani nestihl nudit, protože Allen dokáže i o ničem mluvit s noblesou. A to mě stále ještě v jeho podání baví… (06.09.2015)

Do vyhořelého života jiskru přinášející zločin a potměšilý trest. Allenova další půjčka od Dostojevského už není přehlídkou nějakých břitkých slovních výměn, ale spíše zamyšlení nad ohebností morálky a fatalitou možnosti volby. Pravda trochu předvídatelné a woodyovsky snobské (krásně reprezentováno rozmazleným idealismem postavy E.Stone), ale ta stařecká nenechavá autorská ruka má ve své osobitosti pořád co nabídnout. U epilogu Jill mi scházelo, že v rámci terapie napsala knihu o kauzalitě a determinismu, ve které „verbálně masturbuje“ nad tím, kdo Abea upozornil na rozhovor u vedlejšího stolu v bistru.. (12.04.2018)

Jo. Když je překvapivě vyžehlený příběh o sebestředném (a baňatém) pseudo-nihilistovi vyprávěn narativními postupy červené knihovny, a to chladným, odtažitým a vynalézavě ironizujícím Woody Allenem, to jsem pak docela zmaten. Na některé konkrétní osoby, který tomu daly 5*, si dám pro jistotu nějaký čas pozor. (11.04.2016)