Logan: Wolverine

Převážnělý a rutinní blábol bez nápadu. Mangold je fakt sráč. Dostane eRkový rating, a tak snímá máchání drápama v close-upech, anebo stereotypně probodává lebky. O utrhaných končetinách se bohužel jen zpětně mluví a ta jedna v záběru ufiknutá kebule to moc nevytrhne. Ale to by bylo ještě v pohodě, kdyby měl film emoce. Ale nemá. 130 minut bez děje se pokouší tvářit jako Shakespeare, ale stejně je to celé o záchraně bandy nezáživných harantů, legračním superséru, které vede k berserku, se kterým si vytře zadek i cokoli z Posledního vzdoru, a záporácích bez osobnosti, jejichž ďábelským masterplánem je likvidace mutantů potravinami. Sorry jako, to už snad radši ty samurajské roboty než tuhle sbírku post-apo vykrádaček se scénářem, který každý zásadní script-hook zopakuje třikrát, aby vyústění očekával i úplný dement. Ale jak vidno, krev a těch pár srandovně mimózních fucků (hlavně od Stewarta) stačí většině ke štěstí. (01.03.2017)

Takže si to shrňme. Má to zápletku? Částečně. Má to děj a nějaký spád? Dejme tomu. Je to dost akční? Jakžtakž. Je to dost drsný? Celkem ano. Dal do toho Jackman dost úsilí? Jako Wolverine snaha slušná. Je to dost emoční? Šlo by to. Je to dost mutantní? To už moc ne. Táhne se to? Docela ano a úplně zbytečně. Řádné výbuchy, pořádné komando, sledování helikoptérou a velký zvrat? Tak to ani náhodou. Nějaká blbost? Jednoduchá likvidace X-24. Celkové hodnocení? Mělo se z toho vymáčknout víc. (08.07.2017)

Logan je rozlučka, kterou si postava Wolverina zaslouží a současně obrovské poděkování (a zadostiučinění) pro Hugh Jackmana. Ten svou postavu prožíval a na plátně vylepšoval, až dosáhl "svého" stáří a odchází ve správnou chvíli. Nejlepší z trilogie o Wolverinovi? Jednozačně. Z mutantské série? To úplně ne. Přesto je Logan samostatně (což tleskám) fungující díl, který obsahuje vše, co minulům dílům chybělo (postavy, krev, vývoj, atmosféru, hlavu a patu:)). Na druhou stranu ten hype okolo filmu je trochu přehnaný a rozhodně nejde o vícevrstvé dílo, které vám v hlavě zabere dalších pár dní. Logan přišel, viděl a zvítězil. Fantastická však zůstává Dafne Keen, která mu k tomu pomohla a zkomírající Patrick Steward, jehož odchod je poetický, i když já čekal mnohem více. I ten eRkový rating, digikrev všude a probodávání hlav do kamery, je ve výsledku jen prchavá atrakce, která po shlédnutí vyšumí. Příběh Logana ne. PS: v celém tom roadmovie se určitě najde dost děr, třeba proč děti nebojovali, když jejich schopnosti v pár záběrech (ovládání přírody) jsou tak silné, nebo proč vlastně se do útočiště dostaly prakticky všechny (to lovili opravud jen X23?) PPS: kdybych uronil slzu, jako že jsem k ní měl dalek, tak by byla spíše za Profesora X, jehož příběh je pro mě snad zajímavější, než Loganův a jeho vyznění nepříjemné (04.03.2017)

Olala, don't funk with my Wolverine. Mám nějaké výtky, jež se obecně dají zařadit do dvou kategorií: Za prvé, co je to s tím divným načasováním jednotlivých scén a jejich návazností? Jako by si už někdo chystal vrátka na prodlouženou verzi (což začíná být vážná choroba současných filmů) a/nebo si nebyl jist, co všechno do filmu ještě patří a co už se rozvíjet nebude. A ta druhá je to nešťastné kombinování čerstvého pohledu na superhrdinskou/mutantí mytologii a úmyslného rozrušování klasického dějového oblouku s největšími kýči scenáristického řemesla známými lidskému pokolení. Ale na konci jsem brečela a hudba Marca Beltramiho byla skvělá, takže radši nebudu přemýšlet, co si myslím o všech těch mrtvolách tam kolem, a budu celkem spokojená. X marks the spot. (13.07.2017)

Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo neoblíbené Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes naposledy. (04.03.2017)