X-Men: Dark Phoenix

Když si představím, s čím vším se tvůrci museli potýkat! Časové linie nedávají smysl už posledních asi pět filmů, Sophie Turner prostě nemá charisma (uvědomuju si, že silný, ale přitom ne over the top ženský archetyp to nemá snadné, ale ona to prostě nedává), Jennifer Lawrence zjevně odmítla trávit příliš mnoho času v maskérně kvůli tomu divnému make-upu a X-Meni už dlouho nikoho nezajímají. Plus ty přetáčky jsou dost zjevné a disonance některých částí filmu velmi patrné. Není toho málo. Takže nálepka za snahu. A teď už nechme X-Meny spát, dokud neztratí poslední špetku důstojnosti. (30.08.2019)

Po těch všech rumorech, přetáčkách, nepřesvědčivých ohlasech, dojmech i recenzích jsem čekal ledacos, ale víte vy co, občas je lepší, když si člověk uvědomí, že má vlastní hlavu a vlastní názor a o kvalitách filmu se přesvědčí sám. Dark Phoenix není tak osudová jako Endgame, ačkoliv de facto uzavírá ještě o dekádu delší éru, nicméně je v ní prakticky všechno správně a navzdory produkčnímu vývoji se na to skvěle kouká. Těžko říci, kde vlastně začít. Tato druhá adaptace Phoenix ságy je čtvrtý díl soft-rebootované x-menovské série a já v době fascinace trilogiemi nevěřil, že se podaří upsat znovu všechny herce a plnohodnotný čtvrtý díl vznikne. Sice v malinko jiném provedení, než bylo původně v plánu (rozdělení na dva díly by bylo naprosto zbytečné), ale dle slov herců na tom má zásluhu hlavně Simon Kinberg. Dlouholetý scénárista a producent u Foxů, ovšem také papírově nezkušený režisér - který ale dokončoval hned několik nepovedených projektů (Fantastic Four) po nezbedných tvůrcích (Brian Singer). Ve štábu nicméně oblíbený a je to znát, jelikož i z nepopulárních tváří z převážně předchozího dílu (neoblíbená Apokalypsa a nová Jean, Storm a Nightcrawler) či pouze v mých očích neoblíbených (Nicholas Hoult) dokáže vymáčknout maximum a alespoň částečně tak skrýt jejich antipatie. Zbytek vyvažuje Michael Fassbender, který zůstává i nadále v mnohém smyslu neuvěřitelný a překvapilo mě, že se vrátila i JLaw, která z nového obsazení brblala zdaleka nejvíce. O Jessice Chastain a její low cost scrullské rase (těch paralel ke Captain Marvel je tu mnohem víc, než si v předprodukci zřejmě u TSG entertainment dokázali představit) toho chci říct ze všech nejméně (-> odborný názor, stojí za prd). Zkrátka, abych to zbytečně nenatahoval do obludných rozměrů a pouštěl se do rozborů, na které jsou zde mnohem kvalifikovanější, musím vyzdvihnout jednak naprosto epickou hudbu Hanse Zimmera (zjištění až zde), která skvěle podtrhuje výborně natočené akční scény a zejména vynikající finále ve vlaku (která mě u X-menů nikdy příliš nebavila), jež mě zarazilo do sedačky. Možná mě maličko překvapilo, že tu je celkem střídmý počet známých mutantů (Olivia Munn ostrouhala), ale možná je to tak i funkčnější a kompaktnější a jsem moc rád, že jsem se mohl s mutantskou sérií v této podobě rozloučit filmem, který mne moc bavil. PS : Sophie Turner se dá přežít, přece jen je tu mnoho postav. PPS : Za adaptování eventu House of M bych obětoval mnoho. (18.06.2019)

Bytostne ma to neurážalo (ako Apocalypse), každopádne ide o brečku niekde na pomedzí generického komiksového filmu spred 15 rokov a epizódy Smallvillu. Že takto hlboko dokáže v priebehu pár rokov padnúť séria započatá fenomenálnym First Class, to by mi fakt nikdy nenapadlo. Celý ten prvotriedny casting len unudene čaká na to, kým sa to celé skončí. A divák s nimi. Akurát jemu výplata za toto utrpenie nepípne. (28.11.2019)

X-Men se vrátili tam, kde začínali, a Dark Phoenix je super film hlavně díky tomu, že mu stejně jako prvním dvěma Singerovým snímkům tak záleží na postavách. Prim opět hrají dialogy a emoce a akční scény slouží hlavně jako efektní cesta vedoucí právě k tomu, co mutantí ságu kdysi odlišilo od ostatních komiksových filmů a udělalo z ní dospělou podívanou s prostorem pro zamyšlení. Kdyby se scénář Dark Phoenix podařilo napsat a natočit v roce 2006 namísto Posledního vzdoru, byl by to úžasný závěr trilogie. Takhle je to úžasný závěr trochu rozkolísané a zmatené ságy, která se sice postupně jaksi ztratila sama v sobě, ale vždy se dokázala najít. Po herecké stránce nemám co vytknout, z příběhu bych samozřejmě kromě Jean rád vyzdvihl chybujícího Profesora X, no a režijně mě Simon Kinberg potěšil stejně jako scenárista - teď nemluvím jen o božím vlakovém finále, ale hlavně o tom všudypřítomném napětí a oprávněném pocitu osudovosti, který se mu (i díky Zimmerově hudbě) podařilo vyvolat. (12.06.2019)

Postavu Jean sem nikdy neměla ráda, ukázkově jí mrdalo už v X-Menech 3, kdy jí musel opíchat Wolverine, aby byl klid a jak tenhle díl ukázal, ono jí mrdalo vlastně nonstop po celý ty roky. Nejdřív si ta kráva zabije rodiče, aby se následně jako výjimečná holka dostala do školy mutantů a v pubertě jí, světe div se, začne mrdat znova a všechny, co jí měli rádi, chce sejmout. Si tak říkám, co by asi udělala se mnou, když jí ráda nemám. Každopádně jak mě ukázkově srala ve trojce, tak mě ukázkově srala i tady. Možná za to ani nemohla, možná jen chytila vaginální mykózu protože takhle podrážděnou píču člověk jen tak nevidí. Každopádně naši X-Meni jí stále tuze milují, z fleku jí odpustí, že jednu z nich sejme a v rámci akce Kuř-Mi-Ho se bezhlavě pouští do boje o spásu její duše a neustále jí přesvědčují, zatímco ona jim dává přes hubu, že je tuze hodná. Film má dvě akční pasáže - Začátek a Konec. Zblitek je slátanina velmi křehkých vztahů, osočování a falešných a nefalešných obvinění, kdo za co může, nemůže, mohl by moct atd. atd. Prostě to s X-Mení ságou jde střemhlavě do prdele a tohle vracení se na začátek do dob, kdy Storm a spol měli ještě pubertální jebáky a trpěli panictvím či neprotrhlou blánou je tak nějak píčou ke zdi, že to ani Fassbender a Rozpolcenej Profesor X-Y.Z-Ž nezachrání... (30.10.2019)