X-Men: Budoucí minulost

Sportovní fanda Magneto chce zahájit baseballovou sezónu před Bílým domem a zase nenajde pochopení.. Nikterak složitá a ani originálně vystavěná zápletka s cestováním v čase a prostoru, kdy Wolverine představuje T-800, paličatá Mystique Sarah Connor a Tyrion Lannister s brutální patkou from 70´s je šéfem Skynetu. Kromě podtextu nebezpečnosti štváčů proti čemukoliv nebylo o co stát (emoční netečnost, future akční scény jak ze Sky Captaina, Ottmanova hudba krčící se v koutě) a tím koncem, který nehodil do řeky času kámen, ale rovnou ji přehradil, aby vybudoval nové koryto, jako by chtěl Singer Vaughnovi říct: „Nesahej mi na X-meny, své dítě si pohřbím sám.“ Nicméně jemu i mně je jasné, že k exhumaci dojde ještě několikrát.. Chápu to správně, že se v roce 1963 před schönenberskou radnicí bouřící dav přeslechl? „Ich bin ein Mutant…“ (11.12.2014)

Už si ani nepamätám drahý letný blockbuster, v ktorom by obsah takto víťazil nad formou. Krásna scenáristická prácička, každá postava využitá, vzťahy správne vyhrotené a dotiahnuté do zmysluplného záveru, hlášky v správnych okamihoch. Ale pozor, forma je tiež fajn, Singer is back vo veľkom štýle, Quicksilverovo kuchynské sólo sa zapíše medzi nezabudnuteľné scény svetovej kinematografia. Akurát to finále mohlo byť bombastickejšie a napínavejšie, ale pri opakovaných projekciách to vôbec nevadí. Dojímavo-vtipné finále dokonalé. "Fuck off!" (16.05.2014)

Až na jedinou větší výtku (k té se dostaneme) krásná práce. Bryan Singer se k X-Menům vrátil nejen s patřičnou pompou, ale především s důrazem na postavy a vztahy mezi nimi, díky čemuž tak dobře fungují první dva díly. Jeho důkladná dramatická péče je bez okolků zpátky a zužitkovává výborně rozehranou zápletku (depresivní skoro-terminátoří úvod nemá chybu), ve které má každá z postav své pevné místo a nikdy tudíž nebudete řešit, že by někdo měl dostat víc nebo míň prostoru. X-Meni se svižně hýbou kupředu díky vymakaným menším akcím (Quicksilver!!!) a ještě zajímavějším dialogům, které nikdy nejsou jen vatou před další potyčkou. Singer vás tak víceméně nechává zapomenout na blockbusterové parametry a s velkou chutí prostě točí provázaný příběh, který se nepotřebuje zaštiťovat ani zbytečnou nadmírou humoru nebo digitálních atrakcí. Triky jsou navíc až na pár záběrů brilantní (těch 260 mega je vážně vidět), důležitější ale je, že tu pro tupý spektákl zkrátka nikdy není místo. Singer ze sebe naopak vydal překvapivě dospělou a dějově ambiciózní podívanou, která umně využívá snad všechny předchozí filmy a dokáže naštvat jedinou věcí: Když v závěrečné půlhodince poleví v tempu, přepískne to s dialogy a nedokáže příliš vygradovat finále, které určitě fungovalo na papíře, ale na plátně táhne o poznání méně. Poslední minuty nicméně vykouzlí nejeden fanouškovský úsměv a trochu tohle selhání napraví, takže tu pořád máme velice silnou comicsovou adaptaci, při jejíchž opakovaných zhlédnutích se budete těšit na spoustu scén. Já se druhé projekce nemůžu dočkat už teď! (8/10) (16.05.2014)

Není od věci se občas posadit na invalidní vozík, vstoupit někomu do hlavy, zmodrat, vytasit drápy a trochu se proletět v čase. Takto strávené chvíle volna mne obvykle baví, ale tentokrát jsem si dokázal najít čas pro nudu i mezi mimořádně vysokým počtem mutantů na každém filmovém okénku a to by se u zhmotněných kresbiček stávat nemělo. (26.12.2014)

Singer si to v matrixovském Návratu do Budoucí minulosti dělá po svém. Ačkoli je narativně, stylově i významově odlišný od Vaughnovy První třídy, snaží se na ni přesto navázat, a hlavně pak napojit na původní x-menovský svět a vytvořit jeden funkční celek připravený na další pokračování mutantní odysey. Právě tento sjednocující přístup dvou odlišných vývojových větví je asi nejdiskutabilnějším a zároveň nejcharakterističtějším rysem celého díla. Zda pak výše zmíněné znamená klad či zápor, je čistě na subjektivním vnímání, resp. hodnocení každého diváka. (12.06.2015)