Nebezpečné známosti

Další z filmů, které krásně vykreslují jednu z mnoha podob partnerských vztahů. Poměřovat film s literární předlohou je sebemrskačství a je potřeba se ho vyvarovat. Jde o dva rozdílné výrobky, jedna vychází z druhé, ale není nutné ji kopírovat. Naopak, osobní invence je záslužná. Moderní prostředí, respektive tehdy moderní, tomu sluší. Láska a city s cynickým podtitulem. Často si bere jeden druhého ze sportovního hlediska. Získává jeho náklonost a city jen pro další vavřín vítězství zábavy. Navíc, když nemáme existenční potíže, je pole zábavy otevřené dokořán. City a láska se proměňují ve spotřební zboží, kdy prožíváme okamžiky a zneužíváme většinu protějšků k získání svého cíle. Valmont (dobrý Gérard Philipe) je úspěšný sběratel věnečků žen i dívek. Bere si, podmaňuje, vyžívá se ve svých triumfech. Možnost hlubšího citu zahazuje jen proto, aby se vyrovnal své manželce a nepřipustil porážku své slavné pověsti. Valmontova žena Juliette (skvělá a elegantní Jeanne Moreau) je vrcholem vztahového cynismu. Touží pokořit všechny. Ženy i muže bez rozdílu. Jejím královstvím je rozklad, bolest a poslušnost a dožaduje se trestů za odklonění z její vyznačené cesty. Marianne Tourvel (půvabná Annette Stroyberg - Vadim) je naivní a čistá duše, jež věří v čistotu lásky. Nedokáže si představit jinou možnost . Mladá Cécile Volanges (půvabná Jeanne Valérie) věří ve štěstí a škodolibou hrou se jí dostává velké životní zkušenosti. Danceny (dobrý Jean-Louis Trintignant) je student, který doufá, vyžaduje počestnost a dožaduje se svých satisfakcí. City už nejsou čistou a vzletnou záležitostí. Stále více jsou spotřebním zbožím, únikem, zpestřením a zábavou. (28.12.2014)

...káply ďábelskou esenci do božských bytostí. Magnetizující, erotizující, leč zničující jsou "včelí lásky" pana a paní Valmont. Pod pokličkou, mezi řádky, před tím druhým, nedrží v tajnosti milostné návrhy a dvoření. Své úlovky, úspěšná tažení, ale všeho do času... Zatímco těla byla ještě žhavá, jejich hrátky v krajinách ducha nezůstanou bez poskvrnky. "Popálen je ten, kdo si hraje s ohněm." Aristokratka zla. Škůdce v růžové zahradě. Charismatičtí, prokletí klasici v oboru svůdnickém. (24.10.2018)

Musím se přiznat, že jsem se rozhodla jít na tenhle film podívat (když byla ta možnost...ano, plátno) jedině z důvodu, že tam hrál Boris Vian. Řekla jsem si, že další adaptaci Nebezpečných známostí nějak přežiju. Co se nestalo, film mě naprosto pohltit. To bych od Vadima nečekala...na druhou stranu od Moreau a Philipea ano. (01.06.2006)

Aktualizace, úpravy a posuny významů celého Vadimova týmu přinesly poprvé na plátna kin postmoderní verzi De Laclosovy klasiky, románu v dopisech. Pozměněna byla nejen doba, ale i vlastní jména a vztahy mezi hlavními postavami. Ano, hlavním můstkem je sice pořád makiavelismus kolem Valmonta, ale to zdaleka není všechno. V poválečné době těžko uvěřitelné poměry s plánovanými sňatky, intriky na společenské úrovni předrevoluční Francie a k tomu lyžování ve tříčtvrtečních svetrech? To je zkrátka příliš. Nadto je Valmont manželem de Merteuil, de Rosemonde je příliš akční na to, že by měla být vetchou stařenkou... a v neposlední řadě z Gercourta se stal Jerry Court?! Pak už se nemám čemu divit, že z finálního zápasu zhrzeného Dancenyho a zcela pokořeného Valmonta zůstala jen nehoda před krbem - a jediné, co stojí za pozornost i v takto převráceném vyprávění, je proměna osobnosti de Tourvel. Celkově jde tedy o verzi, kterou si za rámeček nedám, její dabing nemohu doporučit, ale nadále se spokojeně budu bavit s románem a zkoumáním dalších dvanácti pozdějších adaptací. Ale bez znalosti této by mi samozřejmě stále něco chybělo. (29.10.2011)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)