Muž na laně

|75%| Docela solidní podívaná. Příběh to má prostý, ale sledování hlavního hrdiny toužící po doslova nesplnitelném snu, to bylo dost zajímavé a i zábavné. Celkově je to film i snad výjimečný, je to nadlehčené a diváka to nezačne ani na minutku nudit. Samozřejmě to v mých očích až tak velká pecka není, ale i tak mi toto netradiční dílko sedlo a mohu jej vřele doporučit snad všem filmovým divákům. Hlavní hrdina Levitt to zvládl na výbornou, i zbytek herců bylo v pohodě. Hudba rovněž solidní. Nejlepší bylo ale přeci jen to finále. To jsem chvílemi snad ani nedýchal. Přišlo mi to až neuvěřitelné, ale o to nejde. Nemám, co bych k tomu dodával, ještě se k tomu minimálně jednou vrátím. (10.03.2016)

Velký zážitek a velké emoce ze skvělého filmu. Potenciál 3D je zde využit zcela mistrně (film s takovým námětem si o to vyloženě říká, natočen byl ovšem ve 2D a do formátu 3D ho převedli až odborníci ze společnosti Legend3D) - dokonalejší iluzi prostoru jsem zatím v IMAXu nezažil, všechny scény s překonáváním lana mezi oběma věžemi jsou prostě něco neuvěřitelného, zmítá mnou závrať z výšky 110 pater ještě teď, když si na to vzpomenu (více než 300 trikových záběrů pro tento film vzniklo v pražském postprodukčním studiu UPP, jako např. scéna přechodu po laně mezi věžemi katedrály Notre Dame; na filmu pracovalo kolem 90 grafiků déle než půl roku). Skvělý dojem umocňuje perfektní hudba, skvělá kamera (která ráda využívá dlouhé, švenkující záběry, namísto krátkých a rychlých střihů; průměrný film má obvykle 2000 i více jednotlivých záběrů, v tomto snímku je jich ale jenom 826) a výborné obsazení (excelentní Joseph Gordon-Levitt se učil chodit po provaze přímo od samotného Philippa Petita, který mu svoje zkušenosti předával během intenzivního soukromého kurzu po dobu 8 dnů, od 9 od rána do 5 do odpoledne; role Petita od Gordona-Lewitta navíc vyžadovala zvládnutí dialogů ve francouzštině a velké množství anglických dialogů musel přednést s Petitovým silným pařížským přízvukem - Gordon-Levitt kvůli tomu spolupracoval s učiteli francouzštiny a učiteli výslovnosti a k dipozici měl rovněž své frankofonní herecké kolegy, kteří mu pomáhali; ostatní herci jsou rovněž skvělí - speciální zmínku zaslouží velmi dobrá Charlotte Le Bon - pro mě moc příjemný herecký objev; snad jen škoda, že postava, kterou ztvárnil Ben Kingsley, neměla více prostoru). Navzdory předem známému konci je to film neobyčejně napínavý, vzrušující a vyloženě dechberoucí - seděl jsem před plátnem v němém úžasu s otevřenou pusou a pociťoval nejhlubší respekt k tomu, co ten chlapík předvedl. Samotný závěr potom vyloženě vhání slzy do očí. The Walk je působivým filmovým holdem Paříži a New Yorku 70. let a dvěma věžím WTC ("Obě věže ve filmu zcela jednoznačně fungují jako další z postav", pronesl Zemeckis), který za sebe doporučuji všemi deseti. P. S. Shodou okolností se mi před časem dostal do ruky výborný román Co svět světem stojí (autor Colum McCann), který se podobně jako Zemeckisův film také věnuje onomu husarskému kousku (pro nějž se vžilo označení "umělecký zločin století") Philippa Petita z r. 1974, jen z trochu jiného pohledu - pokud vás toto téma chytlo, knihu mohu též vřele doporučit. Existuje rovněž Oscarem ověnčený dokumentární film z r. 2008. (29.09.2015)

Na dvojčata jsem se vyšplhal hned po návratu z Everestu, což svědčí především o mojí supr trupr filmový kondici. A teď, když jsem se poplácal, vám povím, proč je Muž na laně silnější než Himalájský opus. To proto, že Philipp byl na tom laně sám. Sám za sebe, sám tváří v tvář svému životnímu snu, který si na rozdíl od bandy horolezců na jedno použití jednoduše nekoupil, nýbrž složitě vybojoval. I přes jeho světovou aroganci na mě jeho příběh působil upřímněji. Mít sen a k sobě pár přátel, jen tak se dostaneš krom tam i nazpátek. Zemeckis zabodoval, má jen tu smůlu, že dokument natáhl lano ještě o pár pater výš. (12.10.2015)

Po finále PBS NY a story tady toho francouzskýho cvoka jsem teprve měl impulz a chuť k projekci. První hodinka je možná až moc natažená (neopodstatněně), ale jakmile dojde na "operaci", je tu dost napětí, strachu z výšek i krásných výhledů na retro Manhattan v prvotřídní digitální realitě. Nemám sice žádnou slabost pro cirkusácký píčovinky, ale podobný čin obdivuju a stejně jako kdysi Philippe Petit vdechl život nepopulárním chladným mrakodrapům (jak jsem je viděl i já), tak si je skrz něj konečně, byť posmrtně, snad i oblíbím. A sranda - dneska je běžný guerillově viset, hopsat a dělat selfies různě po střechách výškových budov, ale na tohle jsou všechny ty Instagramy krátký. Pěkně zfilmovaná šílenost, s přesným Levittem. (18.07.2017)

Zábavně hravá feel good záležitost, jejíž hrdina mi byl - i díky výkonu Gordon-Levitta - sympatický, ačkoli jinak tyhle zbytečné hazardéry se životem nesnáším. A jehož sebevražedný kousek mě nadchl o to víc, že trpím strachem z výšek. Parádní kamera, škoda, že jsem to neviděl v Imaxu, to musel být masakr. (19.06.2016)