Dej si pozor, La Toure!

Roztomilá pohádka, která v první půlce pobaví (Marie Terezie jako sexy kráska v negližé uprostřed vojenského tábora či Turci mluvící skvěle francouzsky), zatímco v druhé nabídne klasickou, stokrát provařenou romantickou zápletku. Bohužel zde chybí velké šermířské finále a konec je dost odfláknutý co se týče akce. Naštěstí to vyvažuje začátek s divadelním představením commedie dell´arte. (27.08.2010)

Už druhý "historický" francúzsky film z 50tych rokov tento týždeň a zhodou okolností zase Jean Marais. Musím iba zopakovať, že vznik novej vlny je iba logickým vyústením vzbury proti podobnej kinematografii a ja sa vôbec pri jej schematickosti a plochosti nečudujem. Že to bolo určené francúzskym ženám vtedajšej doby je v poriadku, dnes mi bohužiaľ väčšina týchto nenáročných filmíkov pripadá značne archaická. A Marais mi je nesympatický. (15.12.2013)

Klasická dobrodružná, historická pohádka s dobrou výpravou a kostýmy, krásnými dámami a fešákem Jeanem Maraisem. Co víc dodat - snad jen, že dobro tu opět zvítězilo nad zlem. Příběh se odvíjí stejným způsobem jako ve filmu Hrbáč či Kapitán Fracasse. Souboje a bojůvky jsou s přihlédnutím k více než padesátiletému stáří filmu vedeny všemi aktéry bez triků a dopomoci techniky, což může z dnešního pohledu mladším divákům připadat málo akční. Pro nostalgiky, mezi které patřím, je to příjemný snímek na sobotní podvečer. Škoda toho nedotaženého konce. (24.05.2011)

Jeden z těch dobrých francouzských dobrodružně historických filmů. Hodně, ale opravdu hodně, mi to připomínalo Hrbáče rovněž s Maraisem. A to nejen dějem, ale i atmosférou. Pravda, je tu pár nedokonalostí, ke kterým patří i trošku odbytý konec a po nějaké době jednotvárnější děj, ale to se s Maraisovým charismatem dá snadno odpustit. Výprava je, jako v té době u většiny francouzských historických snímků, nejednotvárná a docela pěkná. Film sice spěje k rychlému a předvídatelnému konci rychlou a předvídatelnou způsobou, ale přesto je to zábavné. A i těch několik lidských figurek (policajt, měšťani) je dobře propracováno a očividně zahráno s gustem. (15.12.2006)

Po delší době jsem si oživil tenhle film a tentokrát mě zaujalo, jak úsměvně je v daném žánru dokazování identity osob, kdy jeden druhému řekne, že třetí se jmenuje XY a bez fotek a dokladů nutno spoléhat pouze na "čestné slovo" - viz například rozhovor: "Filipova dcera je vězněna tady dole v kobce." - "Tomu nemohu uvěřit." - "Pojďte se mnou a uvidíte", no co je toto za průkazní materiál?:-) Úsměvná je i vsuvka s Marií Terezií, o níž je známo, že se šestnácti dětma byla dvacet let permanentně těhotná ve Vídni, zatímco tady z ní udělali šviháckou vojandu v polním ležení. Nicméně, přes tyto a další výhrady (ech, do Maraise se zamiluje dívenka o třicet let mladší?... pedofil jeden!) se mi tohle prostě líbí, má to spád. (07.12.2011)