Diplomacie

Diplomacie vůbec není špatným nebo průměrným filmem. V hodnocení se nakonec odráží to, že zážitek z něj docela rychle vyprchal. Určitě je třeba vyzdvihnout herecké výkony obou pánů, posouvání děje se ale bohužel neděje rozhovorem Nordlinga s generálem Choltitzem (v jehož kůži by se nikdo v životě nechtěl ocitnout), ale prostřednictvím vnějších okolností. (1 058.) (23.04.2015)

Švédský Napoleon Bonaparte se potajmu vkrade do komnat říšské kurtizány dobrých mravů a špatných vyhlídek, aby mu dala. Detonátor. Naději. Místo v historii.. Úvodní Beethoven vše vloží do rámu chmurné naléhavosti a pak už jen s fabulací mezi čtyřma očima sledujeme, jak může být možnost volby někdy zničující a že diplomacie je umění dovolit někomu udělat to, co chcete.. Když si může přibarvovat Schlöndorff, úspěšně hrající svou hru na svém oblíbeném hřišti, můžu i já. Věřím v prozaičtější důvod záchrany Paříže a sice, že pro tehdy jedenáctiletého Jeana-Paula musely být do dospělosti zachovány střechy ke kaskadérským kouskům.. (24.01.2022)

Dialog dvou osobností jako strhující artová lahůdka. Jsem vždy nepopsatelně rád, když se naprosto neznámí tvůrci i aktéři vytasí s podobně překvapivým snímkem. Žádné megalomanské rozpočty ani spektakulární vizuální efekty nejsou třeba - aneb jak si víceméně vystačit se dvěma herci a jednou místností na celou stopáž. Více zde. 80 % (29.03.2015)

Zatímco jiní filmoví režiséři aktivní po dobu půl století začnou být pochopitelně již méně zajímaví, čím dál víc se opakovat nebo kazit si celkovou mínku diváka stále více (pod)průměrnými snímky, Volker Schlöndorff má čím překvapovat i tvorbou v druhé dekádě nového století. Je to zcela jiný Schlöndorff, než ve filmech ze 60. a 70. let, styčný bod vnímám ve výběru pozoruhodné předlohy a jejím hutném uchopení. Většina dění se odehrává v jedné místnosti, děj posouvají pouze dialogy mezi dvěma muži, námět i přes svojí objevnost dává tušit, jak to dopadne (dopadlo), přesto to působí napínavě. Dva propracované herecké výkony, optikou vhodně zdynamizované kamery, dávají prožít opravdu nezapomenutelný "dialog s doprovodem děl" z pařížské diplomace. Já tomu švédskému konzulovi fandil, já měl u toho docela obavy, že generál jedním rozkazem zboří Eiffelovku a další skvosty pařížské architektury... Povedlo se to po všech stránkách výborně! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (19.03.2020)

,, K neuvěření, na architektuře jsme se o ní učili a já ji mám teď zničit! '' -- Je vlahá srpnová noc, vlastně už časné ráno 25.8. roku 1944. Americké obrněné divize stojí před Paříží, městem se sporadicky ozývají detonace a střelba. Odboj vylezl z úkrytů a vědom si silné spojenecké armády za zády začal se sabotážními akcemi. Čety minérů wermachtu už ale mezitím podminovaly všechny mosty a historické památky Paříže, přesně dle pokynu šíleného Hitlera a jeho rozkazu, že když jsou z Berlína ruiny, budou i z krásné Paříže! V jednom z pařížských hotelů, kde je toho času veliteství okupační správy na krátko vypadne proud a celý hotel se ponoří do tmy. Když se v apartmá generála von Choltitze znovu rozsvítí žárovky, zjistí že tam není sám. V místnosti stojí švédský diplomat Nordling, který přišel tajnou chodbou. Stejnou, kterou do tohoto domu přicházel Napolenon za svojí milenkou o jejíž existenci pochopitelně Němci nemají nejmenší potuchy. Nordlingův úkol je jen jeden a zcela jasný. Přemluvit generála k nejtěžšímu. Nesplnit rozkaz. Nevyhodit s úsvitem a prvním vjíždějícím Shermanem Paříž do jedné obrovské hromady sutin s milionem mrtvých.... ---- Parádní komorní záležitost, skvělé herecké výkony i skvělé dialogy! Velká spokojenost, snad jen když si tam filmaři dali práci i s těmi pár bojovými scénami, které ale nebyly pro děj nijak podstatné, zamrzelo to vložení těch pár černobýlých dokumentárních záběrů. Mně to tam rušilo. A nezobrazovalo se nic, co by nešlo byť náznakem ukázat v barvě... I tak ale dávám za 5 propustek skrze německá kontrolní stanoviště... * * * * * (16.03.2016)