Andělé hříchu

Robert Bresson ve svém celovečerním debutu uvádí diváka do ženského kláštera otvírajícího svou náruč především propuštěným vězeňkyním. Na ose napínavého (bezmála kriminálního) dramatu zde citlivě navozuje atmosféru tohoto prostředí, které zobrazil v jeho plném imaginativním bohatství (dvě barvy řeholního roucha dokázal v dialogu s tvářemi sester, s prostředím, kterým se pohybovaly, naplnit nejrůznějšími tvary a významy), a konstruuje fascinující, legendaristicky laděné duchovní drama cesty lidské duše ke spáse. (Jen na okraj si zapisuji čtyři verše Alberta Samaina: "Ach! pod střechami z břidlí, pod luny pocely / těch čistých panen sen zřít v jasu jejich komnat / a jejich šíjí sklon, jak škapulíř je poutá / a jejich těla bez hříchů v běli těch postelí!..") (15.11.2009)

Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. (14.11.2017)

Mám trochu rozpolcené pocity, možná to bude tím, že nejsem věřící. Každopádně klášter, do kterého matka představená pašuje doslova a do písmene ženy právě propuštěné z bran vězení, kterým hodlá nabídnout novou životní cestu. Velmi zajímavé. Detaily kláštera a života sester slušně propracované, herecké výkony velmi dobré. No, ale to náboženské zanícení, které se dostavilo u hlavní propuštěné hrdinky, to už mi dost hraničilo k inklinaci k lesbickém vztahu. Tak tedy tři i když musím říci, že na dobu svého vzniku film určitě hodně silný. (08.10.2016)

„Matky-predstavené” versus rehabilitované sestry, niektoré i “r-e-b-e-l-k-y” , v ozvláštňujúcom, mníšskom kláštore, v ktorom sa budú odvíjať neskutočné súvislosti, a predsa skutočné... ! ...A toto je dielom, prácou ešte len začiatočníka, keď to svojou vyspelosťou, zrelosťou (filmovaním) vyzerá skôr na mierne-pokročilého, až pokročilého tvorcu, a to je v konečnom dôsledku veľmi prospešné pre ďalší vývoj do budúcna v režisérovej (Bressonovej) filmografii. Videl som už deväť filmov, v ktorých ma väčšinou upútali výrazné ženské hrdinky, postavy- krásne aj záhadné, zároveň. V Nežnej, Dámach... , Muške, Procese Jany z Arcu som to tak aspoň vnímal. _ V „Anjeloch hriechu” , keď už samotný názov filmu vypovedá, o čom de-facto je, bude, tak taktiež táto dvojitá kombinácia je perfektne prevedená do hotového výsledku, t.j. typickou predstaviteľkou je hriešnica Thérèse, ktorej „vyčínanie” uvidíme na vlastné oči. Anne-Marie Lamaury je jej pravým protipólom. Sympatická a spoločenská Anna-Mária je tŕňom v oku viacerým sestrám zo spoločenstva. A práve jeden „incident” bude kľúčovým... _Jednou nevýhodou ale je to, že sa orientovať vo všetkých sestrách nie je jednoduché. Totiž, neustále sú poobliekané vo svojich, tých mníšskych habitoch, a vtedy vlastne vidím iba ksichtík, a to považujem za nedostačujúce pre diváka... I napriek tomu sa jedná o mimoriadny debut vynikajúceho Roberta Bressona. (27.07.2019)

Vpravdě spirituální film s pevnými principy katolické víry; pro někoho možná jen drama z ženského kláštera...Typický Bresson, pomalý, průzračný, nepřehrávaný, pravdivý, k samému smyslu života směřující. Tento film osloví asi zvláště ženy, s jejich vrozenou tendencí "pomáhat jiným". Ale v žádném případě nejde jen o film pro ženy. (22.10.2011)