Válka o planetu opic

Dneska lze narazit na inteligentní opici v podstatě pouze ve třech případech. Při tom prvním se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž vám ta mrcha vám sedí za krkem, mlátí vás z obou stran do spánků, v pravidelných intervalech se vám nakloní přes rameno, napálí pěstí na solar a tím svým „Uu – uuu – uuuu –uu“ či znakovým strkáním si prstu do krku vás nutí jít se vyblít. Inu, nic moc s tím nenaděláte, tudíž jen přivřete oči před mučivým světlem, rezignovaně pokrčíte rameny, zarazíte mezi ně hlavu, protože by vám při prudkých pohybech mohl tou prasklinou uprostřed čela vypadnout mozek, po sté si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, no a odeberete se na hajzl jí poslechnout, aby co nejrychleji zmizela. V případě druhém se ráno proberete z kómatu, v hubě tenisák, jazyk zralý na oholení, přičemž ta mrcha leží vedle vás, čumí na vás jak na svatý obrázek, zasněně vzdychá, dělá kudrnaté oči a škemrá, jestli si to ještě náhodou nechcete zopáknout. Inu, i tady jste dost v prdeli, tudíž jen zhnuseně přivíráte oči před tou „nádherou“, jste vděčný za to milosrdenství, že si nic nepamatujete, hodíte přes to radši deku, po sto prvé si slíbíte, že už nikdy nebudete tak chlastat, protože bez lihu byste si na své důstojnosti takový šrám nezpůsobili ani po pětiletém půstu, kosu hodíte hned a na místě, abyste ji řádně odpudili a ona co nejrychleji zmizela, a odeberete se na hajzl strčit si pro jistotu péro do Alpy. Třetí případ je asi nejhumánnější a na hajzlu nutně skončit nemusíte. To se takhle ráno probudíte po vydatném osmihodinovém neříhavém spánku, kdy jste šli večer do postele jako slušný člověk sám, v deset a po sklenici teplého mléka, no a pustíte si videjko. Ač jste podle přívěsu očekávali patetický, rektobolný a močopudný sračkol o týrání ubohých primátu, nakonec zjistíte, že vás z toho až tolik nenatahuje, je to krásně natočeno, Endy Serkis uvnitř šimpanzího šachisty zase glumuje ostopéro, Vůdy je jako velitel opičí Osvětimi náležitě démonický a nehumanoidní a docela příjemně akčně to odsejpá. Sice nejprostodušší díl z novodobé série, nicméně veskrze snesitelný a kufr vám to rozhodně neobrátí. Doufám, že v dalším dílu už konečně opičky začnou týrat toho slizáka Čarltna Hestna! (18.10.2017)

Zklamání z minula bylo tak velké, že jsem se u trojky s pocitem jejich zbytečnosti vyhnul i trailerům. Jenže Reevese buď drželi pod sedativy, nebo mu nějaký odvážný producent opravdu uvěřil, a já se stěží bráním nadšení z pravděpodobně nejodvážnějších letního blockbusteru za několik posledních let. Ta úvodní akce je ještě hodně nucená, ale když pak celou další hodinu stopují v pomalém, ale filmařsky precizním a promyšleném tempu čtyři opičáci, jejichž CGI render je dokonalosti se neodbytně blížící realita, skrze zasněženou krajinu vojenskou jednotku, přičemž jsou hnáni tím nejlepším možným kinematografickým motorem, tedy touhou po pomstě, bylo mi jasné, že vše bude odpuštěno a jen jsem se modlil, ať to takhle šlape i nadále, protože Michael Giacchino diriguje minimalistické retro noty a kamera koketuje s přelomem šesté a sedmé dekády minulého století. A ono nejenom to. Woody Harrelson variuje tu nejlepší možnou kreaci khaki šílenství, které vyhřezlo ze srdce temnoty a po famózním dialogu s Cézarem film naskočí na temnou vlnu nevyzpytatelnosti chtěného dobra a vábení nejednoznačného zla, aby to dotáhlo až k epickému konci, který i v těch kýčovitých prolínačkách a patosu hrdinského sebeobětování pořád drží pochmurný ksicht, který se opírá o hrdiny, jenž už dávno nejsou zábavnými lidoopy, kteří umí vtipné posunky, nýbrž pevnými figurami, u kterých není o jejich nastupující evoluční nadvládě radno pochybovat. (13.07.2017)

Všechno, co se v tom filmu děje, je dost nedomyšlené, samotná existence vězeňského tábora pro opice nedává při nastaveném vztahu moc smysl, ale to nějak dokážu přejít (po vzoru "kdyby to dávalo smysl, film by neexistoval, tak buď za ten nesmysl rád"). Víc mě iritovaly nepřesvědčivé emocionální berličky (vše, co se týče té malé holky) a Harrelsonův kašpar. Ale zároveň na mě poprvé v trilogii opravdu funguje tíha těch dokonalých digitálních triků, jež jsou oddány myšlence pomalého, špinavého filmu. Sice platí, že to je zcela nedůmyslné a banální, ale poprvé jsem byl místy novou Planetou opic unešený. (25.12.2017)

Filozofické disputace, proloženě nějakým tím dějovějším prvkem, poněkud copollovského stylu. Chápu, někomu to sednout nemuselo, ale člověk až zíral, jak se tahle Planeta opic vrací k přemýšlivému tvaru původního snímku a téměř vše v ní v rámci naší civilizace souvisí se vším od minulost až někam za obzor. 90%. (29.08.2017)

Mno tak ani napotřetí ne už předchozí díly restartu této slavné série mě moc nestrhli, ale tomuhle jsem docela věřil určitě jsem nečekal brutální opičí řezničinu, ale taky jsem nečekal více než dvouhodinové a nudné pseudo filozofické tápání odnikud nikam s jednou akcí v úvodu a jednou v závěru, takhle si teda válku nepředstavuji. Jediný držák je spolehlivý takový normální zabiják opičáků Harrelson jinak darmo mluvit...40% (14.07.2017)