Zrození Planety opic

Díky kapkám krve na košili vzteklého souseda mi hned došlo, jak vlastně došlo k zalidnění, resp. k zaprimátování planety Země. Geniálně to zapadá do příběhu Pierra Boulleho a úžasného filmového zpracování z roku 1968. Nicméně pokusy na němých tvářích nejsou mým šálkem houbičkového čaje, proto jsem poločas filmu trnula obavou o táhnutí se příběhu v duchu laboratorních experimentů. Nakonec mi bylo jasné, že bylo prostě nutné se vším prokousat od začátku, kdy se mládě narodilo, tajný přesun do Willova domu, jeho puberta a dospělost. Domácí chov šimpanzů není zcela obvyklý, kór, když se Cesar rozhodl vyřídit si sousedský spor po svém a dostane se tak do opičího pasťáku. Jak jsme viděli a s čím mnozí nepočítali bylo, že on ty ostatní svou inteligencí vysoce převyšoval. Jak já těm opičákům fandila! Zlý, zlý Malfoj u jehož postavy se nabízelo hned od počátku, že co zasel, v tom se také vykoupe. Takže hurá do sekvojového lesa! (01.11.2014)

Umím pochopit, proč se to zde některým uživatelům líbí zejména po přečtení komentáře uživatelky Petfruf, ale fascinuje mě jedna věc. Spoustě filmům se tady snižuje ve velkým hodnocení, proto, že je v něm kupa nelogičností a pitomostí, ale to je zde taky, (např. opice stárne, po pěti letech, po deseti letech a nevím po kolika ještě letech, ale na hlavního lidskýho hrdinu nemá tak dlouhej čas žádný vliv.) leč tady to nikomu nevadí, zkrátka klasický "csfd papagai efekt". Důvod mého nízkého hodnocení však nejsou tyhle šišky, ale že mě příběh nebyl příjemnej, působil na mě vypočítavě od první až do poslední minuty. Jistě technická stránka filmu bomba , ale zbytek ? Ono půlku filmu koukat na nasranej opičákův výraz není nic, co bych potřeboval, navíc ten byl tak vydrážděnej, že by ten svůj nasranej kukuč byl schopen nahodit i kdyby došla vanilková zmrzka. Prakticky od začátku je jasný kam příběh směřuje a po jakých kolejích pojede a taky že jo. Jiný orgány než oči se do sledování filmu zapojily jen dvakrát u "No" a u "Ceasar is home" Napětí žádný, překvapení minimální, zábava průměrná, dojímavost neupřimná = vykalkulovaná, herecký výkony zastínila práce grafiků u pc. Neohromilo, neoslovilo, ale ani nenasralo. Nadšení ze sledování "pc opic" nedosáhlo ani 10% nadšení ze sledování těch reálných na Animal planet. (18.08.2011)

Nemohu si pomoci, ale tenhle film jako celek na mě působil paradoxně tak strašně lidsky. Nádherné záběry i dokonalá hudba mě fascinovaly. Sledovat, jak se opice vzepřou lidem a bojují za svobodu, pro mně bylo neuvěřitelným zážitkem. Ta opičí síla ovládla celý sál. Při Caesarově legendarní větě "Ceasar is home", jsem měla chuť vstát a tleskat..Ráda jsem také za obsazení překrásné Freidy Pinto. Pánové a dámy, lépe jste to udělat nemohli. Plných 5* (17.08.2011)

Prekvapilo ma výborné grafické spracovanie, ktoré pôsobilo prirodzenejšie ako som pôvodne čakal. Znovu sa potvrdilo staré dobré, že menej je niekedy viac a film je plný emócií, z ktorých väčšina je vyjadrená len jednoduchými gestami bez zbytočných dialógov. Geniálne bolo aj postupné zosobňovanie jednotlivých opíc skryté v malých detailoch, ktoré držali celkom dobrú atmosféru a vťahovali diváka do deja čím ďalej tým viac (ošetrovateľ skôr ako väzanský dozorca, jazda na koni a mnoho ďalších) a celkom pozitívne vnímam aj zakomponovanie vedľajších dejových línií ako "chorý otec" či "románik Franco + Pinto" do deja. Vadil mi len príliš dlhý úvod a priveľa "prázdnych" scén v labáku. Určite sa však oplatí vidieť ;) (15.11.2011)

Film má objektivně dost vad (logické přešlapy, občas podivný střih, pár zbytečně kýčovitých scén). Ale za dětinské nadšení a zcela anachronické užití triků si velký respekt zaslouží. Už dlouho jsem si tak neužíval živost a duši trikových sekvencí... jakoby se Zrození Planety opic skutečně vracelo někam do 60. let, kdy byl každý podařený trik malý radostný zázrak. Osobně mi tenhle film připomněl, proč mám tak rád sci-fi (ten povznášející pocit magického úniku před všedností) a velmi příjemně mě překvapil rezignací na motiv přímého civilizačního střetu. Ve zkratce sledujeme samovolný zánik komunity staré a z něj plynoucí zrod komunity nové, který má mnohem spíše než rysy klasického apokalyptického sci-fi prvky romantického příběhu o osamoceném monstru a jeho bláhovém stvořiteli. Zároveň film zakládá možnost vyprávět celou sérii znovu (včetně odkazu na nešťastný let Ikara), z čehož má po téhle komorní, emotivní a venkoncem nesmírně příjemné podívané radost. (29.07.2011)