Válka o planetu opic

Takže popořadě. Válka o planetu opic určitě není tím blockbusterem desetiletí, v jaký jsem doufal zásluhou emocionálně vyšťavujících trailerů a nadšených zahraničních ohlasů, na to má pořád dost logických chyb a hlavně ospalejších míst, které třeba Zrození nemělo ani jediné. Přesto se ale jedná o v hollywoodských měřítkách nesmírně osvěžující a vypravěčsky neortodoxní velkofilm, který zvládá jak komplexně uzavřít přesahující dějovou linii ohledně charakterního vývoje vůdce Caesara, tak i našroubovat na jeho vývoj novou řadu událostí, zabalenou do pochmurně gradujícího a docela promyšleného cyklu. Westernová první třetina, která rozehrává v dosud chrabrém Caesarovi pomstychtivé choutky, je svou rozjímací atmosférou naprosto fantastická. Ve zbytku Reeves slušně rozvíjí a zakončuje vnitřní (milost × nenávist) i vnější (opice × lidé) konflikty a přináší nádherné vizuální výjevy a netradiční zakončení, které neovlivňují postavy, nýbrž sama matka příroda (čímž se hezky podtrhuje vše, o co vlastně celou dobu šlo), ale zároveň vyprávění místy dochází munice a například útěk z vězení, jakkoli neztrácí na osudovosti, si s logikou a uvěřitelností moc nepotykal. Chválit efekty už by bylo nošením nerdů na ajťácké soutěže, a tak pochválím alespoň tragikomickou postavu Bad Ape a s ní spojený dabérský výkon Stevena Zahna a casting malé holčičky, jejíž každý pohled vydává za tisíce slov. Důstojné završení skvělé trilogie, byť očekávání byla po lživých trailerech o něco výše... (14.07.2017)

Stejně jako v předchozím filmu - opět se koná monumentální drama, které snad ani nevzniklo v téhle době (možná proto ten relativní komerční neúspěch). Ještě víc se tlačí na emoce, ještě víc se tlačí na osudovost a kupodivu to bájo funguje - nemálo díky funkčnímu vlivu revenge-roadmovie a vysoce zábavného utěkového filmu. Možná jen ten povinný závěr nemusel být. Oceňuju nejeden odkaz na starou sérii a příjemný humor - a ne, fakt nemyslím jen toho srandovního opičáka. Máme tu jednu z nejlepších sci-fi sérií za hodně dlouhou dobu. (12.08.2017)

(POZOR komentář může obsahovat potencionální spoiler ) Tak to byl masakr, nechce se Ceasar přihlásit do služeb jejího veličenstva a vyučovat 007 kurzy nesmrtelnosti ? Přitom začátek byla tak chutná libůstka, že jsem blahem mlaskal až za ušima. Ovšem pak přchází na řadu ten zatracenej rodinej prvek a mě pomalu, ale jistě přecházela chuť, ale i tak se ještě dalo vše docela usledovat, především díky famozní hudbě Michaela Giacchina a když už už začnou převažovat rodinné pohledy s dialogovou vatou, objeví se na scéně Mr. Woody jehož plukovník mně připoměl jak moc miluju vůni napalmu po ránu a všechno mně najednou začalo děsně bavit i když to mohlo jít klidně do většího psycha. Bohužel pak přijde smrtící KO v podobě finále ze kterýho se asi ještě dlouho budu vzpamatovávat, protože takovej kravinec by nevymyslelo ani společenstvo minusového iq. Kdyby se příběh odehrával v srpnu 1945 v Hiroshimě nebo Nagasaki tak bychom měli prvního opičáka co by přežil výbuch atomovky na svý hlavě. Vlastně když si uvědomím tu ohromnou vojenskou převahu, kterou disponovali lidé, říkám si, že by ten opičáckej lesíček srovnali se zemí, my měli pěti minutovej destrukční minidokumentík a opice by byli rádi, kdybych jich přežilo alespoň jedenáct, aby měl Danny nový parťáky. (12.07.2017)

Trilogie završena. A zdařile. Válka o planetu opic úspěšně navazuje na Zrození a Úsvit planety opic, sledujeme završení životního příběhu opičího vůdce a takřka mesiáše Caesara a vše opět funguje přesně tak, jak má. Kdo očekává dle názvu snímku nějakou obrovskou válku, bude patrně zklamán, ovšem mně osobně se celé tohle ztvárnění velmi líbilo. V některých pasážích je sice tento příběh možná už až příliš emotivně laděný, ale jako celek Reevesův počin funguje a důstojně zakončuje trilogii. Osobně bych se nebránil ani dalšímu pokračování, které by svým dějem ještě více přiblížilo a posunulo příběh k událostem původní Planety opic. Možná, že jsem tajně doufal, že si tvůrci troufnou "zamrkat" na tuhle klasiku a vypůjčí si některou z úvodních scén, zpracují ji po svém a zakomponují ji na samotný závěr filmu, např. střih a záběr na potápějící se vesmírnou loď na dno jezera uprostřed pouště, případně upevňování malé americké vlaječky či jen pohled do vesmírné lodi z pohledu Taylora nebo jen krátký záběr na kosmickou loď řítící se nekontrolovatelně k zemi, do pouště a do široko daleko jediného jezera. Inu, tohoto jsem se nedočkal, možná, že je dobře, že se do toho filmaři nepustili, ale já takovou tajnou vizi měl hned od zhlédnutí Zrození Planety opic. Tak či tak, nová trilogie je dílem neskutečně povedeným a pro mě ani jeden ze snímků nevyčnívá nad ty další. (27.09.2017)

Filozofické disputace, proloženě nějakým tím dějovějším prvkem, poněkud copollovského stylu. Chápu, někomu to sednout nemuselo, ale člověk až zíral, jak se tahle Planeta opic vrací k přemýšlivému tvaru původního snímku a téměř vše v ní v rámci naší civilizace souvisí se vším od minulost až někam za obzor. 90%. (29.08.2017)