Volání svobody

„Všechny události ve filmu se skutečně odehrály...“ Oživlá učebnice dějepisu, pravda, ale nejen v dobrém. Richard Attenborough rozvinul do šíře svou posedlost epizodami ze života výjimečných osobností. O Bikovi jsem měl povědomí jen z provařené písně Petera Gabriela a k filmu jsem se odhodlával dlouho – na 157 minut si člověk musí vzít bezmála volno z práce. S ohledem právě na stopáž je s podivem, že celkem didaktické téma, přestože silnými emocionálními podněty neplýtvá, ani chvíli nenudí – proti tomu Attenborough nasadil hruštičky ve formě akcentování takových divácky vděčných událostí z jihoafrického repertoáru, jako útěky, zátahy, střelba do dětí (což se osvědčilo už v Gándhím) a vězeňské mordy. I tak má jeden dojem, že se toho krze tuto zábavnou formu celkem dost dozví. Tedy asi – srovnávací analýzu s jinými prameny jsem neuskutečňoval, ale nevadilo by mi, kdyby byl portrét dvou jihoafrických mesiášů načrtnut přece jen trochu méně idealisticky (a nutně tedy zjednodušeně). Dokumentární hodnotu bohatě kompenzuje katarzní účinek z roztrpčení nad vší tou nespravedlností – kořeníčko, které každý humanista potřebuje, ha ha ha ha ha. Forma, herecké výkony a další složky filmového řemesla nikdy neklesnou pod diskutabilně kladné hodnocení „dokonale profesionální“, což věru není málo. Jste-li odpočatí, ochotni přehlížet poněkud jednostranné pojetí a vydat se na předlouhou cestu (JAR → Lesotho → Botswana → Londýn...), nelze ani po drahných letech nedoporučit. (04.04.2012)

Rozmáchlý "antirasistický" příběh dvou mužů (černého a bílého), kteří se postaví nesvobodě a útlakům jihoafrického apartheidu, vyslovuje své univerzální humanistické myšlenky sice s vědomím vlastní důležitosti, nicméně do neživotné akademické teze má daleko. Dílem je to scénářem podle nepřikrášlené skutečnosti, dílem kvalitně ztvárněnými postavami, jejichž pohnutky a postoje bez problémů sdílíte. Bezmála dobrodružný útěk za hranice ve druhé polovině už ovšem síly té první nedosahuje, dává tudíž lehce pocítit nadstandardní 157minutovou stopáž. (17.12.2020)

Tak tohle byla dechberoucí infarktová záležitost. Skutečný příběh ze skutečné doby. JAR apartheid 1975. Britské rozumněj bílé vedení země stále považuje původní černošské obyvatelstvo za póvl, který je nutno segregovat. A největším póvlem jsou černoští aktivisté, hlásající o lidských právech, svobodě a rovnoprávnosti. Takoví jako byl Steve Biko. Těch je třeba se bát. Jsou zápalkami ve stozích slámy, kterou reprezentuje černošské diskriminované obyvatelstvo.... Oba hlavní aktéři hráli na jedničku. Více neprozradím, snad jen toto - jděte do toho !!!! * * * * (02.07.2013)

Donald Woods (Kevin Kline) má to štěstí, že se narodil jako bílý muž. Zvlášť když žije v Jižní Africe - takhle si v poklidu žije se svojí rodinou, šéfredaktoruje si novinám a vůbec je docela v pohodě. To Steve Biko (Denzel Washington) takové štěstí neměl - je vládnoucím režimem pronásledován, a to hlavně proto, že odmítá sklonit hlavu, a vyžaduje, aby černí měli v zemi stejná práva jako běloši. Svým optimismem se mu podaří nakazit i Donalda Woodse, a mezi oběma muži se vyvine přátelský vztah - který trvá bohužel jen krátce - Steve Biko je zatčen a ve vězení umírá (znáte to, uklouzl v koupelně). Woods chce napsat Bikův životopis, ale tím na sebe přivolává hrozbu vězení, a tak musí i se svojí rodinou ze země uprchnout...Na film je potřeba nahlížet několika způsoby. 1) Jelikož jde o drama dle reálných skutečností, tak se člověkovi chvilkama až zvedá žaludek. 2) Film jako takový není špatný, ale hlavně první půl hodina je hodně roztahaná, a vcelku o ničem. Ono je sice hezké, že se podíváme do Bikova soukromí, ale pro děj filmu je jeho život (a smrt) trochu podřadná - vše se točí kolem Donalda Woodse. A jeho útěk ze země je dokonalý. Zásluhu na tom má hlavně představitel Donalda Woodse, Kevin Kline (až je s podivem, že na Oskara byl nominován Denzel Washington)... (03.12.2008)

,,Cry Freedom" zosobňuje boj černošskej populácie Južnej Afriky proti apartheidu v rozvíjajúcom sa priateľstve umučeného černošského aktivistu Stephena Bika a liberálneho redaktora bielych novín Donalda Woodsa. Počiatočné fázy tohto epického filmu sú trochu ťažkopádne, ale akonáhle režisér Attenborough dosiahne svoju dynamiku, už vás nepustí od skvelého filmového zážitku. Výkony sú vynikajúce, davové scény úžasné a vyvrcholenie skutočne nervy drásajúce. ,,Cry Freedom" je  nezmieriteľné dielo autority a súcitu, je to skvelý politický film. 8,5/10 (18.10.2022)