Volání svobody

„Všechny události ve filmu se skutečně odehrály...“ Oživlá učebnice dějepisu, pravda, ale nejen v dobrém. Richard Attenborough rozvinul do šíře svou posedlost epizodami ze života výjimečných osobností. O Bikovi jsem měl povědomí jen z provařené písně Petera Gabriela a k filmu jsem se odhodlával dlouho – na 157 minut si člověk musí vzít bezmála volno z práce. S ohledem právě na stopáž je s podivem, že celkem didaktické téma, přestože silnými emocionálními podněty neplýtvá, ani chvíli nenudí – proti tomu Attenborough nasadil hruštičky ve formě akcentování takových divácky vděčných událostí z jihoafrického repertoáru, jako útěky, zátahy, střelba do dětí (což se osvědčilo už v Gándhím) a vězeňské mordy. I tak má jeden dojem, že se toho krze tuto zábavnou formu celkem dost dozví. Tedy asi – srovnávací analýzu s jinými prameny jsem neuskutečňoval, ale nevadilo by mi, kdyby byl portrét dvou jihoafrických mesiášů načrtnut přece jen trochu méně idealisticky (a nutně tedy zjednodušeně). Dokumentární hodnotu bohatě kompenzuje katarzní účinek z roztrpčení nad vší tou nespravedlností – kořeníčko, které každý humanista potřebuje, ha ha ha ha ha. Forma, herecké výkony a další složky filmového řemesla nikdy neklesnou pod diskutabilně kladné hodnocení „dokonale profesionální“, což věru není málo. Jste-li odpočatí, ochotni přehlížet poněkud jednostranné pojetí a vydat se na předlouhou cestu (JAR → Lesotho → Botswana → Londýn...), nelze ani po drahných letech nedoporučit. (04.04.2012)

Pomalu plynoucí, klasicky vystavěné drama o krizi v jedné zemi a dvou silných charakterech, které se vzepřely době, poměrům a panující moci. Richard Attenborough představuje nepopiratelnou kvalitu, i když je zároveň poněkud konzervativní a nějaké dynamické a objevné filmařiny se od něj nedočkáme. Z jeho filmografie mám ale Volání svobody nejradši, dávám mu přednost i před mnohem slavnějším Gándhím, kde se až moc projevuje úcta k mezinárodní celebritě a k hodnotovému žebříčku, který ve své době představovala. Statečnost hrdinů Volání svobody je neokázalá, civilní a nejsou to zkrátka až tak čítankové typy, ale lidé z masa a kostí. Filmu se dá z pohledu dnešního diváka vytknout možná přetažená stopáž a nikam nespěchající tempo, ovšem příběh útěku z Jihoafrické republiky má i tak spoustu silných momentů. Umím představit řadu filmařů, kteří by dokázali zúročit ten příběh mnohem efektněji a pohrávat si s divákovými city a s napětím mnohem silněji, je mi ale sympatické, že Attenborough netlačil na pilu. Půl hvězdičky přidávám za téma. Celkový dojem: 90 %. (13.01.2010)

Výpravný a poutavý snímek, který sice vypráví příběh, který nezaujme masového diváka ale přesto si dokáže získat pozornost i diváků, pro které je dané téma cizí (můj případ). Výborní herci (v té době ještě prakticky neznámý Washington) a skvělá Attenboroughova, který má pro výpravné filmy (Gándhí) nadání, jako málokdo. (19.02.2013)

Tak tohle byla dechberoucí infarktová záležitost. Skutečný příběh ze skutečné doby. JAR apartheid 1975. Britské rozumněj bílé vedení země stále považuje původní černošské obyvatelstvo za póvl, který je nutno segregovat. A největším póvlem jsou černoští aktivisté, hlásající o lidských právech, svobodě a rovnoprávnosti. Takoví jako byl Steve Biko. Těch je třeba se bát. Jsou zápalkami ve stozích slámy, kterou reprezentuje černošské diskriminované obyvatelstvo.... Oba hlavní aktéři hráli na jedničku. Více neprozradím, snad jen toto - jděte do toho !!!! * * * * (02.07.2013)

Rozmáchlý "antirasistický" příběh dvou mužů (černého a bílého), kteří se postaví nesvobodě a útlakům jihoafrického apartheidu, vyslovuje své univerzální humanistické myšlenky sice s vědomím vlastní důležitosti, nicméně do neživotné akademické teze má daleko. Dílem je to scénářem podle nepřikrášlené skutečnosti, dílem kvalitně ztvárněnými postavami, jejichž pohnutky a postoje bez problémů sdílíte. Bezmála dobrodružný útěk za hranice ve druhé polovině už ovšem síly té první nedosahuje, dává tudíž lehce pocítit nadstandardní 157minutovou stopáž. (17.12.2020)