96 hodin: Zúčtování

Nepamatuju si, že bych někdy viděl akční film, při jehož sledování bych si přál, aby v něm nebyly akční scény... Taky si momentálně nevzpomínám na film s hůř natočenou automobilovou honičkou (taková chaotická režisérsko-střihačská prasečina se v "áčkové" produkci opravdu jen tak nevidí). Zpočátku mě celkem bavila alespoň ta ohraná zápletka, ale když padoucha okamžitě odhalí každé malé dítě, přičemž jeho totožnost má být šokující pointou, to už je pak opravdu těžké najít něco, co by se dalo s chutí pochválit. Podprůměr v každém ohledu a vlastně úplně stejně zbytečné pokračování jako byla dvojka... 40 % (28.01.2015)

Liam Neeson si zahral svoj štandard a je späť v akčnej úlohe. Je to len dobre a hoci pôsobí niekedy už unavene, z Bryna Millsa a jeho vlastností ťaží veľa. Naštvaný výraz je stále predajný element série a v spojení s dobrými akčnými scénami si ho dokážete užiť. Hoci akčné scény striedajú dvojicu naháňačiek, pästných súbojov či povinné prestrelky - obávam sa, že mnohí diváci budú zase vyplakávať na použitý štýl šialenej kamery i sekundového strihu, ktorý im sčasti znemožní sledovať čo sa deje. Ruku na srdce, každú naháňačku Neeson musí prežiť a zbesilé skákanie záberov umocní ešte nový element a to jest priblíženie kamery na maximum. Áno, je to neprehľadné, no súčasne iné a osobne som s tým štýlom problém nemal. Striedanie dejových a akčných scén funguje, ale po hodine sa predsa ukáže Los Angeles fádnejšie ako exotický Istanbul či Paríž v jednotke. V tomto smere dôjde tretiemu Takenu dych rýchlejšie a navyše je najdlhším dielom v sérii (109 minút). Napriek tomu si myslím, že je na kvalitatívne vyššej úrovni ako dvojka. Zápletka je lepšie budovaná, akcia má grády, vyústenie je akceptovateľné. (01.06.2019)

„Zajímavá rodinka!“ Na 3. díl jsem se svým způsobem těšil. Tušení, že kvalita nebude zrovna valná, se sice potvrdilo, ale zaprvé jsem chtěl vědět, jak to (celé) dopadne (opravdu konec?), za druhé mě lákal prostý fakt, že dostanu přesně to, co čekám. Když si tak čtu některé komentáře, říkám si, jestli někteří uživatelé předpokládali, že režisér dostal něčím po hlavě a jeho styl se změnil…nicméně trojka je dvojce v mnohém dost podobná, takže více méně stejná klišé, typ akce (včetně té „wtf“, přičemž vše samozřejmě přebíjí porsche vs. letadlo), schopnosti a charakter hlavního hrdiny Millse s pověstným důrazem na rodinku (byl jsem ovšem docela zklamaný z Kim, její předchozí „istanbulská verze“ byla podstatně zábavnější, i když stále je to jediný člověk, který je schopný dostat taťuldu do kolen, že). Stejně tak se střihem, který byl pravda kapánek „živější“, ale zase tak nesnesitelným, jak tady řada zhýčkaných jedinců brečí, ho neshledávám. A krom již zmiňované Kim a „příšerného“ Millsova ruského akcentu („pobavilo“, a to hodně), mě ještě mírně zklamal konec, který byl takový suchý, bez humoru, divně zkrácený (člověk by při vyvrcholení série čekal něco stylovějšího…takže buď ho jen tvůrci prachsprostě odflákli anebo se Liam tajně připravuje na další fušku ala ujíždění autem, střílení po lumpech a kojení vnoučete z neprůstřelné flašky s mlékem v jeden a ten samý moment, což by mohla být slušná výzva, ehm). Hodnotím 2*, ale krom výše vyjmenovaných detailů to oproti předchozímu dílu žádný velký kvalitativní sešup nebyl. „Neskončíš dobře!“ – „Nebuď takový pesimista.“ (17.06.2015)

A tak nejsmrtonosnější důchodce světa zaútočil potřetí, z toho podruhé bohužel opět jen na slzné kanálky fanatických vyznavačů rodinných hodnot, a milovníkům surové nekompromisní akce nostalgicky vzpomínajícím na syrovost a drajv jedničky zbyly jen suché oči pro pláč a zkřivené rty, mezi nimiž nasraně cedí jen něco o zkurvených plagiátorských slaboduchých sračkách za každou cenu. V téhle vykrádačce Uprchlíka pro mentály Lájem zase tři čtvrtě filmu dělá jen katalogového dedyho své napřesdržku vzorové dcerušce, což působí mnohem účinněji, než kdybyste si strkali prsty do krku, aby v poslední půlhodince zkosil pár trapných Rusáků a jednoho rádoby překvapivě nesympatického kokota, u něhož je od první minuty zřejmé, že je nesympatický kokot. V Nýsnově požehnaném věku je už však pro něj daleko horším nepřítelem než východní mafie akutní artritida, a tak běhá a pere se, jako by měl vyhřezlou ploténku a čerstvou endoprotézu, a bitky, aby se zakryla jeho nemohoucnost, jsou nastříhané snad ještě hůř než v posledních mástrpissech vepřového Segala. Luk je jako scénarista i režisér už naprosto v prdeli a místo těchto dementních devadesátkových vykrádaček by se měl už na všechno raději vysrat a jen si máčet povislou polentu do kafe někde v Santropé a vzpomínat na zašlé časy, kdy měl ještě invenci a funkční koule. Nicméně, oproti tomu odpornému, nudnému a hloupému svinstvu pro artové psychotiky s názvem Birdman je to pořád famózní veledílo, a proto uděluji krásnou jednu a opět se loučím s erudovaným a dost frajerským „Ceterum censeo Birdman esse delendam“. (27.01.2015)