Keoma

Rezisera Castellariho som dlho poznal len ako tvorcu podpriemernych az priemernych Extralargov, a vidno, ze bol aj reziserom Polizzioteschi filmov, a aj tohoto westernu. V 70. rokoch sa westerny uz prestali tocit, a tento patri aspon do lahkeho nadpriemeru. Takych sa v 70. rokoch natocilo len par, daju sa spocitat na prstoch jednej ruky, ale najdu sa a sui raritne. Film nema otrepane klise kradez koni, ale pojednava o Keomovi, indianskom miesancovi, ktory po prichode domov musi bojovat nielen so surodencami ale aj s bandou zlocincov. Film taha hlavne Franco Nero, ale vsimol som si aj Ricarda Pizzutiho, najmlatenejsieho herca kinematografie,a namakaneho Giovanni Cianfrigliu /Dva Vytecnici, Suda a Licha, Jestli se rozzlobime, budeme zli/. 70 % (30.09.2017)

Extrémě vyzenovaný a uhrahnčivý Franco Nero (konstantně s odhalenou hrudí) v hodně vyjímečném spaghetti westernu s řadou psychedelických elementů, strašně namáklou choreografií přestřelek, místy dobrým soundtrackem a hlavně s důraznou notou na vztah otec - syn. Absence krve je celkem opruz, ale příjmám. (11.05.2018)

Velmi slušný a originální spaghetti western. Nejde o další klon Leoneho, Castellri si jde vlastní cestou. Za zmínku stojí absence hudby od Ennia Morriconeho, což rozhodně není na škodu. Bratři Angelisové ji s přehledem nahrazují v podstatě jen jedou, za to ale skutečně působivou písní. Keoma má vážně skvělou mystickou atmosféru. Motiv záhadné stařeny se mi opravdu líbil a díky němu působil snímek "japonsky" (vzpomněl jsem si na Onibabu) ještě více, než jiné spahetti westerny. Scénář také poměrně originální (potěší flashbacky do minulosti, i když nejde o nic nového pod sluncem), ale na můj vkus možná trochu překombinovaný. Hlavně zdlouhavý souboj s Cadwellem a spol. Naštěstí to vynahradil atmosférický finální souboj s nevlastními bratry. A závěr. "Muž, který je svobodný nikdy neumírá". (ty pseudofilosofický kecy Franca Nera jsou ale snad ze všeho nejlepší!) 4,5 (10.08.2015)

Po čtyřiceti kolečkách se sněhem jsem upuatil od vybbraného filmu na dnešní večer s tím, že si dám něco lehčího. Avšak pokud se zrovna nezpívalo, tak mě to nebavilo. Nebavil mě ani Franco Nero se svýma uhrančivýma zelenýma očima a dlouhým hnědým hárem, hrajícího indiánského mišence, který neví co je, ale nedá pokoj, dokud se to nedozví. (01.12.2021)

Klasická špagetovka. Jednoduchý scénář, který se psal za pochodu v průběhu natáčení. Hlavní roli hrají vše říkající pohledy mezi postavami a neméně důležitou hudba. Všudypřítomná pravá western atmosféra. Po zásahu kulkou padouši dělají pomalu gymnastiku. Originálního Djanga jsem neviděl, ale tady to hrál Franco Nero výborně. (15.06.2015)