Keoma

Dnes by člověk řekl asi cool. Nevím zda v sedmdesátých letech byl tento termín tak běžně užívaný jako označení pro něco stylového, ale to je jedno, Keoma je prostě cool. Parádní akce vyšperkovaná slow-motion při zásahu sice nemusí každému sednout, ale mě to nijak nerušilo a užíval jsem si dalšího ocelového hrdinu Franca Nera, výbornou hudbu a skvělé padouchy, zejména Keomovi bratři se povedli. Jen ten mystery konec a rodinné zúčtování už mi přišlo trochu navíc. (03.12.2013)

Klasická špagetovka. Jednoduchý scénář, který se psal za pochodu v průběhu natáčení. Hlavní roli hrají vše říkající pohledy mezi postavami a neméně důležitou hudba. Všudypřítomná pravá western atmosféra. Po zásahu kulkou padouši dělají pomalu gymnastiku. Originálního Djanga jsem neviděl, ale tady to hrál Franco Nero výborně. (15.06.2015)

Kdyby se Sergio Leone rozhodl, že zfilmuje Nový zákon s Francem Nerem jako Ježíšem, tak by to dopadlo jako Keoma. Uhrančivý Franco Nero si vyřizuje účty v nekompromisním, ale o to více tíživějším westernu, který nešetří biblickými motivy ani hutnou atmosférou. Závěr, prostředek, konec, jen stěží můžu vypíchnout vrcholnou scénu. Keoma se na vrcholu drží od začátku do konce. (18.09.2009)

Hodně zvláštní western, jenž - na rozdíl od toho, co ve svém komentáři tvrdí Mariin, který film očividně nepochopil - dokonce nabízí křesťanské prvky. Pravda trochu obalené mystikou, ale jsou tam. Ale popořadě. Jestli mi na filmu něco vadilo, tak hudba a vsuvky v podobě „vysvětlujících“ písniček mimo obraz (asi nejhorší byla ta o otci a synovi). Ale jinak je to celé o hledání sebe sama, říznuté tou mystikou v podobě vědmy, která se vždy nečekaně objeví tam, kde je Keoma (a která může za to, že Keoma jako dítě přežil), o mezilidských vztazích, a především o oběti a hodnotě oběti (což nechápu, že tam Mariin neviděl). Ono je tam ale víc křesťanských paralel, třeba to, že „vlastní ho nepřijali“ a „nikdo není doma prorokem“ nebo že hlavní hrdinka je těhotná a hledá místo, kde by porodila a jednu chvíli bydlí v jeskyni (no, co to asi připomíná, že?) a ostatně i scéna porodu je natočená hodně mysticky, s přesahem za obyčejnou přestřelku. Líbily se mi i hodně zajímavé kameramanské záběry, jak ten úvodní, tak třeba počítání padouchů přes prsty. Kromě hudby mi vadila vlastně občas ještě naivita některých scén - třeba jak jedou pro léky, to proklouzli moc jednoduše -, ale stejně jde celkem o hodně promyšlený mytologický western. (20.04.2024)

Velmi slušný a originální spaghetti western. Nejde o další klon Leoneho, Castellri si jde vlastní cestou. Za zmínku stojí absence hudby od Ennia Morriconeho, což rozhodně není na škodu. Bratři Angelisové ji s přehledem nahrazují v podstatě jen jedou, za to ale skutečně působivou písní. Keoma má vážně skvělou mystickou atmosféru. Motiv záhadné stařeny se mi opravdu líbil a díky němu působil snímek "japonsky" (vzpomněl jsem si na Onibabu) ještě více, než jiné spahetti westerny. Scénář také poměrně originální (potěší flashbacky do minulosti, i když nejde o nic nového pod sluncem), ale na můj vkus možná trochu překombinovaný. Hlavně zdlouhavý souboj s Cadwellem a spol. Naštěstí to vynahradil atmosférický finální souboj s nevlastními bratry. A závěr. "Muž, který je svobodný nikdy neumírá". (ty pseudofilosofický kecy Franca Nera jsou ale snad ze všeho nejlepší!) 4,5 (10.08.2015)