Django

Chápu Tarantina. Nelze nemilovat film, ve kterém mlčenlivý týpek v dlouhém černém kabátu vyhmátne z rakve gatlingův kulomet a během minuty rozstřílí odhadem třicet zlosynů. (Navíc jde o film, ve kterém se dlouho před Gaunery objevila „ear-cutting“ scéna.) Cinefilní hodnota tady sice vítězí nad řemeslnou, ale nijak drtivě. Corbucci věděl, jak by měl vypadat spaghetti western, byť se možná příliš svědomitě drží rad, které mu během natáčení poskytnul Leone a také příběh je po Hrsti dolarů jenom další variací Yojimba. Tajuplný cizinec svými pragmatickými cíli v zapadlém městečku, kde má stálý džob jistý jenom hrobník, rozpoutá miniaturní válku mezi dvěma klany. Mezitím stačí trochu zašpásovat s jedinou „dostupnou“ ženou v širokém okolí, pochopitelně prostitutkou, být brutálně mučen a utrousit pár hlášek sušších než hrdlo kovboje ztraceného uprostřed prérie. Extrémní hloubka některých záběrů, časté nájezdy a vytváření napětí pro napětí samo nesvědčí zrovna o jedinečném rukopisu. Podobně soundtrack připomíná Morriconeho a Nero Eastwooda, ale pořád jde o neskutečně stylovou, na svou dobu neuvěřitelně brutální potěchu pro oko i ucho všech diváků, jež jsou životním vyznáním cyniky. 75% Zajímavé komentáře: Mariin, RakeW (03.12.2012)

Velice slušný a velmi realistický spaghetti western, od jednoho z jeho zakladatelů Sergia Corbucciho, Leoneho souputníka ale i trochu rivala. Nicméně u tohoto filmu, bych určitě vyzdvihl, jednak docela dobrý scénář, až nečekaně vyhrocené situace, tvrdost a syrovost, již zmíněnou realističnost, ale také skvělou hudbu, kameru, střih, tedy téměř vše, co by měl více než jen dobrý film obsahovat. Nemá cenu se tu více rozepisovat, kdo jste viděli určitě mi dáte za pravdu. Prostě Franco Nero mě ve svém teprve druhém filmu, který jsem od něj z jeho začátků viděl, nezklamal. První jeho velká role (přímo ústřední), byla vynikající, řekl bych že herci přímo šitá na míru. Inu, abych to nějak ukončil. Franco jako vždy výborný a ještě něco k tomu. Poznámka pro život : nikdy nepodceňovat člověka-tuláka ze záhadným nákladem (materiálem)! (09.07.2006)

Já mám k Djangovi trochu zvláštní vztah. Uznávám ho jako jeden ze základních kamenů žánru, chápu, proč je to tak kultovní film a proč si Tarantino půjčil zrovna tohle. Nicméně to neznamená, že to není film postavený na jediném geniálním nápadu a obaleném z nouze chatrným příběhem. Kromě toho první půlhodina je dost natahovaná, pořád se nic neděje, Marie chodí po pokoji, Django jí a kurvy se ho bojí. Od chvíle, kdy se objeví skvělý Fajardo jako sadistický major Jackson a jeho tlupa v červených kápích, tak to začne mít koule. A přesto, že je příběh jednoduchý a pitomý, je to pak až do konce zábava. Teda dneska jsem se bavil dost. Možná proto, že jsem konečně koukal v originále. Předtím jsem to viděl jenom v češtině, a dabing vycházel z anglickýho dabingu, takže dialogy kolikrát nedávaly smysl. A Nero v Soukupově podání nezněl zdaleka tak ironicky jako jeho italskej dabér (ty italský zvukový verze asi nikdy nepochopím) (ale pořád lepší Soukup než ten šmatlák v angličtině). A vůbec Nero a postava Djanga je největší klad celého filmu. Přesto, že je to taky pěknej hajzlík, tak se mu nedá nefandit. Eduardo Fajardo se na můj vkus objevuje málo a zvlášť uprostřed nedělá nic jinýho, než že se schová, nebo zdrhá, ale je to taky záporák první třídy. Bódalo je taky pěknej hnusák. Loredana Nusciak mi v originále poprvé nevadila a přišla mi dokonce trochu sympatická! Jinak, moc se mi nelíbí hudba, Bacalov složil lepší věci. Úvodní písnička geniální, ale zvláště ty mexické melodie tahají za uši. Corbucci později natočil lepší věci, ale bez tohohle by se k nim asi nedostal. PS: Bylo zajímavý sledovat film s člověkem, který o něm slyšel jenom od Tarantina. Jeho reakce na TU scénu (všichni víme jakou) byla k nezaplacení :D (21.12.2007)

Triumfální western all'Italiana. Frajer, co se tahá s rakví divokým západem (což je hodně KURVA stylový, no, a to nemluvě o tom, co se skrývá v rakvi...), a nakráčí si to do ghost townu přímo mezi hrabivý mexikánský špinavce a ještě hrabivější jižanský hajzly. Místy mě to mohlo i trošku malinko nudit, ale celkově zážitek! Drsný, over-the-top, hřbitovní feeling. (04.05.2011)

Tenhle film by moh klidne zapadnout a to ze dvou duvodu. Neprinasi prakticky nic novyho a Leone. Ackoliv se Corbucci snazi, Leone je proste buh a na toho nema. Jenze je tu par veci, kuli kerejm stoji za to film videt. Jednak Franco Nero. Sice neni tak cool jako Eastwood a ani se neumi tak prat jako Hill, ale tvaril se dostatecne drsne, hrat umi a Hilla mi vzhledem dost pripominal. Navic takle rychle nekoho strilet sem uz dlouho nevidel. Taky je jeho postava dobre napsana a postupne se ukazuje, ze to az zas takovej kladas neni, ale neni ani zas tak zapornej, aby prestal bejt sympatickej. Pak hudba. Ennio Morricone to sice neni, ale rozhodne neurazi. Co se tyce pribehu, ten je dost jednoduchej, ale film ma 85 minut, takze to utece jako nic, ackoliv se tu par hluchejch a zbytecne ukecanejch mist najde. A ted se dostavam k tomu nejpodstatnejsimu. RAKEV. Uz to, ze ji za sebou taha, z neho dela kultovni postavu, jenze jakmile ji otevre, tak se zacnou dit veci. A zadny, ze by s tim pockal az na zaver, otevre ji uz nekdy zhruba po 20 minutach. Skutecne se tady snad nenajde prestrelka, kde by chciplo min nez 10 lidi a ze tu je prestrelek dost. Ta rakev je prakticky neco jako kytara pro Mariachiho z Desperada. Ted sice asi vetsine dojde, co se nachazi v rakvi, ale predpokladam, ze si nikdo nemysli, ze tam taha mrtvou babicku. Me se tenhle western i pres par chybicek docela dost libil. (03.05.2007)