Chappie

Chapie je svojim spôsobom jedinečná záležitosť. Blomkamp mieša viacero odlišných prístupov, ktoré spolu vôbec neladia, skratkovito a nelogicky kombinuje Číslo 5 žije, Robocopa, Ja, robot, či Ghost in the Shell a miesto skutočných hercov tlačí do popredia spevácke duo Die Antwoord. Vďaka vynikajúcemu Zimmerovmu soundtracku, zábavnému Hughovi Jackmanovi a obstojnému finále sú síce celkové dojmy pozitívnejšie, ako som pôvodne čakal, ale na viac ako guilty pleassure to rozhodne nestačí. (17.05.2015)

Není to vyloženě špatný film, vlastně jsem se chvílemi dobře bavila, jenže už dlouho se mi nestalo, že by mě v jednom filmu tak vytáčeli všechny postavy a herci. Veškeré vykreslení hlavních postav, jejich vývoj, motivy a vztahy mezi nimi působí, jako by to psal student prvního ročníku FAMU, který navíc příliš nesleduje filmy a postavy jsou pro něho nedůležité aspekty filmu. Celou dobu jsem si říkala, že větší bandu idiotů na tak malém prostoru jsem dlouho neviděla, myslím zejména postavy lidské, Chappie alespoň baví. Věřím, že Hugha Jackmana v blbější roli už nikdy neuvidíme. Někteří jistě ocení, že je to tak trochu "jiný film", už ten nápad dát postavu, kterou běžně vídáme v dětských filmech do krvavého akčňáku hovoří za vše. Nudit se u filmu pravděpodobně nebudete, nejsem si však jistá, zda to tentokrát stačí. (19.03.2015)

Opět vyprávěné o překot a zase v narychlo vymyšleném světě, který stojí na hrozivě vratkých nožkách. Tak jako u Elysia dostává logika co pár minut pořádnou ránu a definitivně mi tak potvrzuje, že nejodhodlanějšímu propagátorovi Jihoafrické republiky nerozumím. Je vidět, jak ho baví filmy psát, točit a zdokonalovat, ale když paradoxními zvraty přeplněné minuty střídají krvavé scény s infantilními a salvu nadávek s moralizováním, není to nic platné. Proto všechna čest neselhávajícímu Hughovi, jehož záporák je nudný, nelogicky jednající a až zarážejícím způsobem špatně napsaný - a přesto mě baví ho sledovat. Nebýt závěrečné desetiminutovky, u které si diváci-pedanti budou zoufalstvím rvát vlasy, je to zase cesta dolů. Takhle ze mě Blomkamp poprvé v kariéře úspěšně doloval emoce. O osud pátého Vetřelce, ať už pojede po jakýchkoli dějových linkách, mám proto stoupající obavy. (11.03.2015)

V mých očích zklamání. Neill Blomkamp si viditelně užívá každý vytváření každého malého detailu (trička, popisky, pozadí) a postav ve svém světě. S tím nemám žádný problém, stejně jako s technickou kvaitou filmu a především robotů v akci, kteří berou dech i svým propojením s prostředím. Ovšem vystavět celý film na robotovi/dítěti, které ze začátku rozesměje, dobře, ale později už jeho dětinskost filmu ubližuje (vždyť okolo něj se děje eRkový krvák? No jo, vlastně naprosto zbytečně... Robocop se obrací v pomyslném hrobě, bez krve jde totiž o pohádku pro děti...). Očekával jsem větší (nebo aspoň nějaký) vývoj Chappieho, jako by Blomkamp nevěděl, kam s ním směrovat (chvíli si hraje na Gándího a nechce násilí a přitom ho koná..). Vše bych na konec překousl, protože mě ta zvrácená zábava z dětinského robota využívaného gangstery uměla rozesmát, ale ten konec filmu... Pro mě další důkaz, že Blomkamp stejně jako v Elyseu dobře vypráví, ale nezvládá zakončení svých příběhů. PS: díky za ČSFD projekci;-) (10.03.2015)

Číslo 5 nejen žije, ale ožilo v o generaci mladší verzi, poněkud drsnější a méně sentimentální, než byla ta, kterou známe od dětství. Chappie má králičí ouška, půvabně autistické uvažování a větší srdce, než většina té biomasy, co mi ráno smrdí pod nos v MHD. Navíc umí opravdu velmi uvěřitelně odpouštět. Kromě mé pochopitelné slabosti pro mláďata (což Chappie se získáním vědomí byl) se k tomu pojí ještě moje láska k tvorům s velkými oušky. Zasmála jsem se, slzu jsem uronila, závěrečný opravdu otřesný song nedoposlechla. Triky a efekty mě nerušily, byly součástí příběhu, nebylo to tak, jak to často bývá, kdy je příběh chabou záminkou pro to, když chaoticky nastanou mnozí efektové. Zajímavé pro mě bylo vidět Hugha Jackmana jako záporáka, ještě jsem ho nikdy neviděla jako zlého pána. (28.03.2016)