Spolubydlící (S03E11)

Můj vztah k naší justici se téměř s každou další epizodou seriálu zhoršuje. Vždycky, když se na závěr dočtu o tom, že byl původně vyměřený trest snížen, dostávám chuť podívat se na nějaký ten díl z Dextera. Fakt by mě zajímalo, jaká se zrovna v tomto případě našla polehčující okolnost. Asi jí bylo to, že pachatel po vraždě vzorně uklidil svůj pokoj a odpadky vyhodil uvědoměle do kontejneru. Fuj, to jsem se zas nas...vytočil. Včera jsem psal, že nejsem příznivcem práva útrpného, to jsem se ale špatně vyjádřil. Nemělo by být používáno při výsleších, ale po odsouzení podobných individuí jako tomu bylo zde, bych ho rád viděl jako doplněk uloženého trestu odnětí svobody. Jo, jo, jak jsem taky včera napsal, mám k dokonalosti hodně daleko. / Poučení: Výsledky dnes nejsou rozhodující, důležitý je mediální obraz. (22.02.2023)

Z Pražáka se stává čím dál větší magor a dost dobře si notuje s paní ředitelkou. Korejs měl nejspíš dovolenou, nebo někde tiskne další kalendáře. Jinak pachatel byl fakt děsnej psychopat a Kozák opět boduje, jak tu pizdu ředitelku posílá do prdele. Tam ostatne tahle kráva patří. Na plný počet to nebylo, ale čtyři dám. (14.11.2022)

Myslím, že ani severská dramata nevystihnou současnou podobu mezilidských vztahů jako tenhle díl. Dojímáme se (emotikonujeme) nad obrázky a videy ze sociálních sítí věcmi, které jsou pro nás nedůležité, netýkají se nás, ale musíme na ně mít (správný) názor, lajkujeme a blokujeme statusy, ale reálně jsme asi vyprahlí, ve skutečnosti se o sebe nezajímáme jako o lidi, nemáme skutečný domov ani soukromí, v osobní sféře nemáme nic, co nejsme připravení okamžitě vyměnit nebo přestěhovat. Tak jsem si zafilozofoval. Epizoda výborná, jen to zobrazuje výborné není, případ sám, poměry na pracovišti, Kozákova dcera, na níž se tedy život bez matky podepsal dost (škoda jiného obsazení). Ale ten závěr mě i docela dojal. (14.11.2022)

Dneska jsem potěšen velmi, protože díl byl tentokrát plný osobních vztahů jak na pracovišti, tak u Kozáka doma. Vedle toho mě pobavila ta čubka ředitelka Krajského ředitelství policie, která po Kozákovi chtěla místo vytištěné zprávy z Wordu prezentaci v PowerPointu a Excel. Příběh ukazuje takový zvláštní fenomén, spolubydlení mladých, někdo si pronajme vícepokojový byt a pak ho podnajímá kdo ví komu. A víš, s kým bydlíš? (14.11.2022)

Musím se přiznat, že moc nechápu stylizaci sdíleného apartmánu – s něčím takovým se v reálném životě ani na pražských náplavkách fakt nesetkáte. „Berlínský model“ je v českých poměrech docela nákladný, lakování zárubní tón v tónu a výmalbu válečkem proto zrovna ve studentských (tím spíš že pronajímaných) bytech opravdu nenajdete, natož aby takovou rafinovanou výzdobu doplňovaly britské designové polštářky. V bytě, kde má mít ke všemu (a tedy nelze nepředpokládat, že i k designu) osazenstvo totálně lhostejný vztah, to působí nepatřičně. Co ovšem sedí, je paradoxně malá a šíleně zasviněná kuchyně ;) Přesto tady úplně nerozumím tomu, proč tvůrci zaměnili Krč za vltavské nábřeží – běžný byt by do příběhu zapadal důvěryhodněji. Stejně jako ostatním se i mně líbila snaha poukázat na nešvary digitálního světa, pořád ale vnímám tyto výchovné linky v poslední sérii jako příliš křečovité. I když třeba ze stylu života Kozákovy dcery jde opravdu strach – a ten je přitom velmi věcným vyobrazením reálného prožívání nejednoho čerstvě dospělého… O to víc oceňuji vývoj vztahu mezi Kozákem a Pražákem, který je stejně realistický jako obě jejich postavy. Boj s vlastním egem Pražák zatím prohrává, uvidíme, kdo z toho nakonec získá nejvíc… (15.11.2022)