Ve spárech yakuzy

Protagonista Aniki Jamamoto, síce kompletne zmenil svoje prostredie, no podstata veci ostala i naďalej zachovaná... • Presne tak, nakoľko už podľa jeho mena a priezviska, je viac než zrejmé, že má japonský pôvod, s pôsobením v tokijskej yakuze, pričom na základe predchádzajúcich, pomerne i dosť vyhrotených udalostí, sa tentoraz snáď už konečne nadobro presídli do slnečnej Kalifornie, kde by si mal údajne na čas「odpočinúť」od svojich naprosto vyčerpávajúcich aktivít, spájajúcich sa so vskutku divokými praktikami, nad ktorými koľkokrát normálne ostáva rozum stáť. • Áno, totižto som sa ani nestačil poriadne čudovať, keď pôsobil v『Krajine vychádzajúceho slnka』, čo ešte nie je nič v porovnaní s tým, čo všetko na neho vlastne čaká na území osadníkov, čiže na západnom pobreží Spojených štátov, konkrétne v「Meste anjelov」, a to s mimoriadne prekvitajúcou korupciou nielen zo strany bezpečnostných zložiek, ale zároveň tu predovšetkým vari úplne najviac dominoval i drogový biznis, na čom práve rozprávkovo zarábajú dodávatelia & dealeri, čo je v podstate hlavnou myšlienkou tejto drzej "kitanovky" , a to ani nehovoriac o tom, keď sa do tohto procesu postupne pridáva i povedzme taká talianska mafia, tak je celkom vymaľované s potenciálnymi konfliktmi na viacerých stranách, ktoré určite vôbec neostanú nepovšimnuté, skôr naopak, treba sa pripraviť na brutálne masakre, čo mi napokon predsa dali trochu zabrať... • Takeši Kitano zobral so sebou japonský štáb a hercov, aby spoločne s americkým obsadením, nakrútil drsný thriller tam, kde to mimochodom spomínam už o pár riadkov vyššie, a to s mierne predvídateľným dianím, za to s nepredvídateľnými postavami, od ktorých môže divák očakávať splna čokoľvek, a vedzte, že je tomu bez akéhokoľvek prikrášlenia stopercentne tak, až som býval občas totálne zaskočeným, či zarazeným zo scén, ktoré mi ponúkol tento herec, strihač a režisér v jednej osobe, ktorá si u mňa napravila pošramotenú reputáciu po predošlom Ohňostroji, keďže toto je absolútne odlišný ohňostroj, ako bolo tomu zrovna predtým. • Až som na záver milo prekvapený, ako dobre mi sadla táto porcia nekonečného násilia, s našťastie nesamoúčelným charakterom, no súčasne s prehnaným zovretím ako v celku, na ktorý sa v súčasnosti nechytajú ani podobné napodobeniny od výmyslu sveta... (15.04.2023)

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele. (04.08.2005)

To měla být jako gangsterka ? Aha, hmm a co na to námořník Pepek ? Vždyt jediný co se v tom filmu děje, jsou vraždy a sebevraždy nebo sebezmrzačení. Japonci to maj v hlavě vyhrabaný to už víme dávno, ale že natočej takovouhle násilnickou sračku a čekaj, že se z toho poseru, tak to je i na Japonce slušnej úlet. Aby mě bylo rozuměno, nevadí mě, že ve filmu bylo mrtvol jak zkorumpovanejch státních zakázek v ČR, ale vždyt vůbec nebyly vidět žádný obchody, jak šikmooký frajeři přicházeli k moci, k prachům a pak zase jak o ní přicházeli a kdo měl větší koule než oni. Absolutně odfláknutý vedlejší postavy, nulovej příběh, prostě nic, jen mrtvoly a mrtvoly. Můj oblíbenej uživatel Sonnery svůj koment zakončil "Nej gangsterka, co jsem viděl", ano touhle větou můžu svůj koment taky ukončit, jen se obávám, že to "nej" máme každej z opačný strany spektra. (12.05.2013)

Výstižný komentář: viz Marigold. Kitano natočil svoji gangsterku s tím, že se sice nevyhýbá zobrazování brutálního násilí, ale za hlavní považuje psychologii postav a jejich vývoj. Žánrového fanouška režisér zklame pomalým tempem vyprávění a rozbíjením žánrových klišé. I když je v titulu uveden termín "jakuza", japonským organizovaným zločinem se film zabývá vlastně okrajově. Je to spíš film o globalizaci a prolínání a střetávání kultur ve sféře zločinu. Snímek je v podstatě osudové drama muže, který se sice dokázal zříct své země, jazyka a kultury, ale nedokázal se vymanit ze společenské vrstvy, ze které vzešel a ze způsobu života, který od dětství vedl. Změnit hodnotový žebříček je pro hlavního hrdinu nemožné... Celkový dojem: 75 %. (10.04.2009)

Klasická kitanovina. Zpočátku to má tempo zaříkávače hadů, ale všechno visí jen na ochotě diváka přijmout tradiční Kitanovu hru na rozbíjení žánrových schémat. Pokud čekáte, že bude příběh do Ameriky uprchnuvšího zabijáka Yakuzy vylíčen v dynamickém tempu, záhy budete zklamáni. Spíš než příběhu si Kitano všímá postav,vychutnává si situace, které by v žánru akčního filmu byly druhotné (zázemí, vztahy) a zdánlivě klíčové epické scény seká v neskutečných zkratkách. Jeho lyrizující rukopis nelogicky připomene drsně-nežného Kikudžira. Jasná ukázka toho, jak moc tomuto svojskému tvůrci záleží na VYPRÁVĚNÉM, na labužnickém (a snad trochu bezohledně) vychutnávaném subjektivním líčení. To, že postavy jsou jiné, než by člověk dle konvence očekával, zaskočí jen kitanovské neználky. To, že nelítostný vrahoun Bratr (Kitano osobně) skrývá pod maskou jinou bytost, taktéž. Ale stejně to funguje. Narozdíl od Quentina Tarantina nedělá Kitano z všudypřítomné brutality samoúčelnou poetiku, ale líčí ho jako chladnou realitu života gangsterů... Chladnou realitu, která jim všem nakonec srazí vaz. Kmotr po japonsku či zběsilá gangsterská fuga, chtělo by se napsat. Ale Kitano se generalizaci vzpírá. Brother diváka potěší přinejmenším výtečným soundtrackem Joe Hisaishiho... Zapálené kitanovce pak téměř vším. (02.02.2005)