Neporazitelní

Je potěšující, že se klasické schéma filmů o kontaktních sportech dnes již přežilo a ty desetiletí neměnné neduhy jsou minulostí. To co je naopak v žánru v kurzu, je silné lidské drama o nečernobílých postavách, kde je sportovní složka (zdánlivě) podružná a plní spíše roli třešinky na dortu. Musí sblížit s postavami, aniž by se to uchýlilo k trapárnám se záporáky a podobné zhůvěřilosti. Musí budit dojem, že tvůrci nepodvádějí milosrdným střihem a že si to tedy herci na place (žíněnce) tvrdě vypotili. A zároveň si musí zvládnout poradit se situacemi, jak se vyhnout, na hlavu obrátit či alespoň se ctí vybruslit z případných nevyhnutelných žánrových klišé. A málokterý snímek to doposavad zvládl lépe než právě Lamův majstrštyk, který působí dojmem asijského sociálnějšího a naturalističtějšího "remaku" Warriora. Výtky se samozřejmě najdou. Je to místy značně patetické, ale to k tomu tak nějak patří. Zásadnímu zvratu se jde po celou stopáž tak okatě naproti, že vlastně vůbec nepřekvapí. Hongkongská akustická verze Sound of Silence je vynikající, ale ta později ženštinou odzpívaná oproti originálu bez síly a především dost ničící scénu, kterou podbarvuje. No a vůbec nejhorší je dovyprávění příběhu formou fotek během závěrečných titulků. Jak je to milé, tak to poněkud nesportovně podkopává to, o co se (úspěšně nutno podotknout) film předchozí dvě hodiny snažil. (15.12.2013)

Když skousnete ten delší úvod, a trochu chaosu v postavách, tak zjistíte, že vás to snad fakt baví (mě teda jo) a dokonce ústřední dvojce fandíte, teda dvojce, ono tam je hlavních hrdinů trochu vícero a každý má své duchy se kterými se musí vyrovnávat a překonávat je...místy docela nečekaná rozuzlení vedou až k víceméně povedeným a dobře nasnímaným bitkám v klecích, ale přeci jen si říkám, že Karlos Vemola by z těch rejžožroutů v kleci udělal pyré, ale kdoví..kdoví..:) (07.03.2014)

Po příběhové stránce nejsou Neporazitelní ničím oslnivým, servírují nám něco, co jsme již v různých derivátech viděli, ovšem to není na škodu. Prvky silnějšího dramatu vždy dodávají sportovním filmům šmrnc a není tomu jinak ani v tomto případě. Co však potěší nejvíce, je ztvárnění zápasů a tréninkové sekvence, na které se velmi dobře kouká a to, že k nim hraje krásná Simonova a Garfunkelova píseň The Sound of Silence (i v instrumentální podobě), to už je jen ta pomyslná třešnička na dortu. (11.12.2015)

Warrior má svojí asijskou verzi a nutno dodat, že hodně povedenou. Film sice zachovává klišé o zápasníkovi, který se z nikoho vypracuje na bojovníka, který drtí jednoho favorita za druhým, ale ta omáčka okolo je ne snad výrazně novátorská, ale v rámci asijských akčňáren neokoukaná. Osobní dramata obou hrdinů mě zkrátka chytla za srdce a přinutila mě držet oboum palce, aby jim to dobře dopadlo. A i když to nakonec vše neproběhlo úplně dle mých původních představ, byl jsem na konci víc než spokojen. A vysokou úroveň měla i choreografie jednotlivých MMA zápasů a v jistých momentech předčila i již zmíněný O'Connorův trhák. Trefou byla i ústřední melodie provařeného hitu Sound of Silence, který ale v asijském podání nabyl odlišných a příjemných kontur. Prostě se to celé povedlo. 90% (28.06.2014)

Pohádka o tom, jak skoro 50 letý frajer po chvilce tréninku zdolá šampiona. Když jsem film stahoval, tak jsem čekal, že se to zde bude řezat alespoň stejně často jako ve Warrior. Bohužel je tento snímeček přehnaně ukecaný a MMA je poněkud v povzdálí a jen příběh doplňuje. Po zhlédnutí jsem se dozvěděl, že soundtrack, se kterým jsem film zhlédnul tam vlastně vůbec nepatří. Moc nerozumím proč, protože se mi zdál perfektní a rozhodně byl nejlepším atributem filmu. Tak nakonec jsem viděl zřejmě správnou verzi. Jako blbost to v žádném případě není, to rozhodně ne. Jen jsem čekal podstatně větší nářez po stránce soubojů a bohužel mě film zanechal i naprosto emočně chladným. Přesto tam bylo několik momentů, které mají rozhodně potenciál někoho zasáhnout. Průměr. 3* (24.01.2014)